Turecko hostí největší počet syrských uprchlíků ze všech zemí – přes tři miliony. Jedním z těch, kteří se těší do své vlasti, je osmnáctiletý Seer Ali, jenž opustil Damašek před šesti lety a v Turecku pracoval, aby uživil svou matku a sourozence doma.
„Jsme velmi šťastní, velmi šťastní. Nejen já, ale my všichni Syřané jsme velmi šťastní,“ řekl. „Všichni se vrátí, nikdo tu nezůstane. Všichni půjdou ke svým rodinám.“
Turečtí činitelé neuvedli, kolik Syřanů už se od Asadova pádu vrátilo, píše agentura AP. Úřady zřídily kontrolní stanoviště asi pět kilometrů od hraničního přechodu Cilvegözü a k hraniční bráně pouštějí pouze Syřany s příslušnými doklady.
Turecká média ukázala záběry stovky Syřanů čekajících u Cilvegözü. „Všichni říkají, že se chtějí vrátit domů,“ cituje berlínský deník Der Tagesspiegel čtyřiadvacetiletého syrského zemědělce Reida. „Všichni moji krajané z (tureckého) Cerkezköy, všichni moji přátelé na telefonu, všichni lidé v chatovacích skupinách – každý chce jít hned domů.“
Německý migrační úřad přestal rozhodovat o syrských žádostech |
Řada zde shromážděných uprchlíků uváděla, že domů se musí vrátit především mladí lidé. Jen s nimi lze totiž znovu vybudovat zemi zničenou dlouhotrvající občanskou válkou. „Konečně jsme svobodní a můžeme se vrátit. Především vyzývám syrskou mládež, aby se nyní vrátila domů,“ uvedl Mahmud Esma.
Někteří se dívají na návrat domů s jistým smutkem. „Turci k nám byli hodní a budou nám chybět,“ řekl jeden mladík z turecké Adany. „Vyrostl jsem zde a nebude snadné se usadit v Sýrii,“ řekl s tím, že ale doufá, že se mu to podaří a bude moci v budoucnu navštívit Adanu jako turista.
Chceme ukázat vlast svým dětem
Rozjařená atmosféra panuje na hraničním přechodu Masnaa mezi Libanonem a Sýrií. Lidé, kteří uprchli před třináct let trvající válkou, k němu jeli plni nadšení z pádu nenáviděného režimu. Mačkali klaksony, jásali, odpalovali rachejtle, nadávali na Asadovu adresu, ukazovali gesta vítězství a mávali vlajkami syrské opozice, popisuje jejich euforii list The New York Times.
 |
Libanon hostí 1,5 milionu syrských uprchlíků. Někteří zde žili i více než dekádu. Například pětatřicetiletá Salam Maqhribiová, jež nyní chce svou rodnou zemi konečně ukázat svému sedmiletému synovi. „Je to jako kdybych snila. Nikdy jsem si nemyslela, že k tomu dojde,“ říká o Asadově překvapivé porážce.
Do Damašku chce jít, i když boje zničily její dům. „Zůstaneme, třeba i ve stanu, ale hlavně když se vrátíme do naší země,“ uvedla.
„Neexistují slova, která by tento pocit vyjádřila. Poprvé po 14 letech se cítím v bezpečí. Můžeme se teď podívat domů. Chci svým dětem ukázat jejich zemi,“ řekla jiná žena portálu The New Arab. Ten v neděli uvedl, že Libanon opustilo nejméně 1500 Syřanů, očekává se však, že jejich počet bude vyšší.
Stavař Sami Abdel-Latif očekává v zemi určitý chaos, věří však, že se vše uklidní. „Podívejte se na Aleppo,“ řekl s odkazem na první město, které syrští rebelové dobyli a v němž je podle něj situace veskrze normální. „Cokoliv je lepší než Asad,“ řekl agentuře AP. Doufá, že nyní bude v Sýrii dost práce při obnově země.
Lidé, kteří odešli ze Sýrie za války, se tam budou vracet, říká Nwelati |
Nejenom v blízkovýchodních zemích se vyhnaní Syřané připravují na návrat. „Lidé z Manchesteru mě skvěle přijali. Jsem velmi, velmi šťastná, že jsem tu mohla zůstat,“ řekla Jasmina, která spolu s dalšími Syřany oslavovala v centru anglického města. „Ale už se těším na první let do Sýrie, abych se mohla vrátit.“
Britští syrští uprchlíci slíbili, že se po pádu režimu vrátí domů, píše v titulku svého článku o projevech radosti Syřanů v ulicích Londýna britský konzervativní portál The Telegraph. „Nikdo nechce být uprchlíkem. Nikdo si nevybírá být uprchlíkem. Nikomu se to nelíbí,“ cituje Muhamada Mowakketa, humanitární pracovníka, který musel v roce 2014 se svou ženou opustit Aleppo. „Mívali jsme nádhernou zemi,“ připomíná.
