Na první pohled vypadá Elián Gonzáles jako každý druhý šestnáctiletý kluk na Kubě. Černé vlasy nosí střižené nakrátko, má plachý úsměv a tmavé velké oči. Jenže ne o každém kubánském mladíkovi se točí filmy, slouží se mu slavnostní mše a chystá oslava, které se zúčastní i prezident Raúl Castro, bratr někdejšího El Comandante Fidela.
Elián Gonzáles totiž zas tak obyčejný teenager není. V listopadu před necelými jedenácti lety přežil ztroskotání malé loďky plné kubánských uprchlíků, kteří mířili do USA. Při neštěstí ztratil tehdy pětiletý chlapec matku i otčíma. Na jedné z trosek ho prochladlého našla americká pobřežní stráž a převezla ho do Miami, kde byl předán příbuzným zesnulé matky.
S tím se však nemohl smířit jeho otec, číšník z Cardenás, který zůstal na Kubě. Spustila se tak mašinérie vyjednávání amerických a kubánských úřadů. Ty rozhodly, že se klučina vrátí k otci. K propagandě komunistického režimu Fidela Castra, jenž o šest let později svěřil kvůli nemoci moc nad ostrovem do rukou bratra, nemohl hochův osud posloužit víc.
Po dramatickém zásahu federálních agentů v domě miamských příbuzných, kterým chlapce odebrali, malého navrátilce v dubnu 2000 přivítaly na havanském letišti davy lidí s fáborky a kapelou. (více o případu Elian zde)
"Toto je místo, kam patřím. Tady se cítím dobře," řekl po deseti letech podle britského deníku The Times skoro dospělý Elián, pro kterého Kubánská rada církví (jejímž členem není katolická církev) nechala odsloužit mši v kostele Svaté trojice v Havaně.
"Díky svému vzdělání a síle, kterou mi předávají místní lidé, jsem dnes už téměř muž," dodal mladík s tím, že se na své miamské příbuzné nezlobí. "Nehněvám se na ně, je to pořád moje rodina," uvedl mladý svazák v doprovodu prezidenta Raúla Castra. Nemocný Fidel se oslav nezúčastnil, ač dlouhé roky chlapci jezdil osobně popřát k narozeninám.
