„Lidé mě potkávají na ulici a volají: ‚Ty jsi ten král! Ahoj králi!‘ Myslím to všechno vážně, ale je to trochu legrační, protože je to něco nového,“ vyprávěl nedávno jednatřicetiletý Švýcar moderátorovi stanice Times Radio. Ve své zemi, jež nikdy v historii krále neměla, už je slavný. „Lidé mě mají rádi tak padesát na padesát, to není špatný poměr,“ chlubí se.
Víc než králem je nicméně vychytralým lovcem opuštěných pozemků. Švýcarské právo umožňuje komukoliv, kdo o to požádá, přivlastnit si jakýkoliv pozemek. Jedinou podmínkou je, že daný objekt nemá žádného známého majitele. Lauwiner proto víc než dekádu prohledává katastry nemovitostí po celé zemi a nechává se zapsat jako vlastník.
Jeho úlovky nebývají nijak zásadní. Obvykle najde zapomenutý kus soukromé silnice, okraj lesa, opuštěné pole, které oficiální dědic nechtěl. Obyvatele, lokální politiky i úřady už tím však začíná štvát natolik, že hledají cestu, jak díru v zákoně zalepit a samozvanému králi toto systematické rozšiřování impéria zatrhnout.
Syn Maročanky a Švýcara totiž majetek nehromadí jen z recese. Na některých ukořistěných silnicích vybírá mýtné. „Jsem fér. Tyto cesty neuzavírám a ani za ně moc nechci,“ říká s tím, že kromě poplatků za užití vydělává i na „prodeji práva stavět u mé silnice a práva projet, pokud je tam nějaký nový dům“.
Původní profesí technik Lauwiner zdůrazňuje, že královský titul mu původně přiřkla německá média, když o něm začala psát. Jemu se to však zalíbilo natolik, že se v roce 2019 nechal při „oficiální“ ceremonii korunovat. V pokleku a s malou dýkou v ruce poslouchal zpěv sboru, když mu muž v rudém rouchu na hlavu pokládal drahokamy vykládanou korunu. Přítomní lidé byli jeho známí a najatí herci a místem byl pronajatý kostel.
Od té doby se často nechává fotit v královském rouchu, rytířském brnění nebo uniformě. Své tažení za volnými pozemky pak označuje za vojenskou kampaň. „Dělám to digitálně a bez krveprolití,“ podotýká muž, který si pořídil i dělo a družinu ozbrojených bodyguardů. „Pokud by přišla hrozba, musím se umět bránit,“ hájí se, druhým dechem však dodává, že respektuje švýcarskou ústavu a nehodlá měnit ústavní zřízení. „Dodržuji všechna pravidla a platím daně,“ řekl také.
V roce 2022 Lauwiner pro Blick řekl, že už jako malý kluk snil o tom, že jednou bude mít vlastní říši – říši Jeho Královské Výsosti, krále a císaře Lauwinerova impéria, Jonase I. z Lauwineru, jak se označuje na svém webu. Tam najdeme i další tituly: „Velmistr Řádu za zásluhy. Admirál císařské flotily. Polní maršál císařské legie.“
A k tomu i zahraniční řády, které prý dostal, vlastní měnu, dotazník pro „občany“ nebo rozsáhlý rodokmen jeho rodiny sahající až do roku 582. První pozemek přitom Lauwinerovi k dvacátinám nadělil jeho otec. „Byl to nepopsatelný pocit, vlastnit kousek země,“ přiznal. Jeho rodina prý před dvěma sty lety vlastnila mnoho půdy, ale v průběhu času o ni přišla.
Právě odsud pramení myšlenka „dobýt“ kus území zpět. Lauwiner nicméně odmítá nálepky, že je pravicový extremista nebo separatista. Jediné, co s nabytým majetkem chce do budoucna dělat, je zanechat ho svým potomkům. „Jednoho dne tuto říši předat dál je mým největším cílem,“ sní „král z Burgdorfu“.
V současnosti vlastní kolem 150 pozemků v celkové výměře 117 tisíc metrů čtverečních. Mapa deníku The Times ukazuje, že se jeho „království“ rozkládá především ve středním Švýcarsku s několika výhonky na severozápadě. Svého „léna“ se však dokáže i vzdát. Jak minulý týden napsal portál Blick, Lauwiner vydražil ulici ve vsi Geuensee a výtěžek věnoval na léčbu dětí s rakovinou.
Král Lauwiner prodal ulici Rosenweg a výtěžek věnoval dětem trpícím rakovinou:
Organizace Kinderkrebshilfe Schweiz dostane 8 500 švýcarských franků (225 tisíc korun) a ve čtvrti kolem ulice Rosenweg se opět rozline klid. Koupil ji jeden ze sousedů. Ty Lauwiner kdysi pořádně namíchl. Místní si právě zakládali vlastní sdružení, když se zjevil a – legálně – si tamní opuštěný pozemek přivlastnil. Potom jej dokonce nabídl zpět obci.
Ta si cestu mohla vzít zadarmo, musela by se ovšem jmenovat po něm. To neprošlo, a tak žádal horentních 150 tisíc franků (3,9 milionu korun). Jeden z radních Lauwinerovo chování označil za „nadměrnou touhu po moci a přehnanou potřebu se prosazovat“. Média nicméně píší, že už mladý monarcha inspiroval i další Švýcary, kteří teď v katastrech hledají pozemky, jež by si mohli přivlastnit, a také se stali králem ve svém království.






















