Astronauti z Mezinárodní vesmírné stanice letos v květnu zveřejnili nádherné snímky noční planety Země. Z černočerné tmy vystupují rozzářená města. Vůbec nejjasnější body najdeme v Belgii, která je považována za zemi s nejhorším světelným znečištěním na světě. Belgičané to vědí, dokonce si z toho dělají legraci na internetu. Květnový snímek je však donutil k zamyšlení, píše server The New York Times.
„Pokud to u nás vypadá takhle, musíme ujít ještě pořádný kus cesty v otázkách udržitelného rozvoje,“ napsal na stránku milovníků vesmíru Belgičan Valy Liégois. Belgie je totiž jedinou zemí v Evropské unii, která nechává přes noc po celou dobu rozsvícené takřka všechny lampy pouličního osvětlení. Po celé zemi jich je na 2,2 milionu.
Oficiální stanovisko úřadů je přímočaré. Pouliční osvětlení jede na plný výkon kvůli zajištění bezpečnosti v ulicích i na silnicích. Kritici neuvážené spotřeby elektřiny však tvrdí, že je za tím taky něco jiného. Poukazují na mnohdy podezřelou provázanost hlavního dodavatele elektřiny firmy Electrabel s politiky a menšími společnostmi na celostátní i regionální úrovni.
Starosta města Glabbeek Peter Reekmans to potvrzuje. Systém podle něj odměňuje lokální politiky za to, že nechávají do okolí zářit co nejvíce pouličního osvětlení. „Spotřeba elektřiny se otiskne do zisků dodavatelů, distributorů a nakonec i státu,“ tvrdí. Politici mají často podíly v energetických firmách a jejich ekonomický profit je pro ně důležitý. Navíc sedí i v místních radách, které mají na energetické kontrakty dohlížet.
Příští generace už hvězdy možná neuvidí, varuje astronom |
„Celý systém je plný střetu zájmů,“ tvrdí Reekmans. O celé problematice nedávno vydal knihu. Odhaduje v ní, že v lokálních politických strukturách sedí až deset tisíc lidí s vazbami na obchodní sféru, tedy nejen energetický sektor. „Celý politický aparát vyrostl do takového rozsahu, že odhalení takzvaných stínových vlád zabere spoustu času,“ popisuje.
Monopol a růst cen
Složitost politického uspořádání Belgie je podle akademika a experta na energetický sektor Erica De Keuleneera ideálním prostředím pro lobbisty dodavatelů elektřiny. „Spousta lidí, kteří nyní pracují pro distributory elektřiny a dokonce drží posty ve vládní regulačních orgánech, v minulosti pracovali pro Electrabel,“ popisuje De Keuleneer. „Velká část zisků distribučních společností jde navíc na splácení půjček, jež si vzaly při nákupu akcií Electrabel,“ dodává.
Není divu, že největší belgický producent elektřiny tato nařčení odmítá. Mluvčí společnosti Electrabel Anne-Sophie Hugé odmítla situaci komentovat. Ceny elektřiny v Belgii jsou podle ní výsledkem situace na trhu. Připomněla, že její zaměstnavatel v posledních letech prosazuje obnovitelné zdroje energie.
Mapa světelného znečištění Evropy
Electrabel je jediným producentem jaderné elektrické energie a majoritním dodavatelem elektřiny v Belgii. Takřka monopolní postavení na trhu využívá k tlaku na růst cen. Belgie se i kvůli tomu drží na špici žebříčku cen elektřiny v EU. Od roku 2010 zde vzrostly průměrné roční náklady jedné domácnosti na elektřinu o čtyřicet procent na 900 eur (asi 23 tisíc korun).
Až pětina Belgičanů má problém splácet účty za elektřinu. Ve zbytku Evropy přitom za stejné období ceny rostly jen polovičním tempem. Průměrná spotřeba elektřiny na osobu je přitom v Belgii jedna z nejvyšších v Evropě. Sídlo Evropské unie v tomto ohledu překonávají pouze severské země jako Norsko, Finsko a Island.
Tisíce eur pro lokální politiky
Z pokřiveného systému však neprofituje pouze Electrabel. Část zisku jde rovněž pro menší distribuční firmy i jednotlivce, připomíná 63letý Michel Vercaempst, který v minulosti pracoval pro Electrabel i ministerstvo pro energetiku. Vysvětluje, že státem vlastnění distributoři mají de facto monopol v každé jednotlivé obci a mohou si zde účtovat neúměrně vysoké ceny.
Stát chce omezit světelný smog. Z ulic mají zmizet tisíce lamp |
Distributoři si podle Vercaempsta nasazují marži v průměru asi dvanáct procent. V sousední Francii, kde energetický sektor funguje na podobných principech, volí pouhých šest procent. „To je opravdu hodně. Ani Goldman Sachs si nemůže dovolit takový profit,“ myslí si Vercaempst.
Příkladem špatně nastaveného systému podle něj může být situace na nejvyšších politických postech města Antverpy. Na zdejších ulicích najdeme na 45 tisíc bodů veřejného osvětlení. Pro starostu města Koena Kennise se stal energetický sektor slušným zdrojem příjmů. Rozhoduje například o tom, jak dlouho a kde bude pouliční osvětlení v provozu. Zároveň je v radě státní distribuční společnosti Eandis.
V nepřerušovaném nočním provozu je v Antverpách s posvěcením starosty 95 procent pouličního osvětlení. Elektřinu městu dodává Electrabel. Kennis jen za dozorování v radě firmy Eandis ročně oficiálně pobírá deset tisíc eur. Podle kritiků systému však Kennis a stovky jiných politiků pobírají další peníze od energetických společností bokem. Kennis navíc zastává dalších 35 politických funkcí, některé z nich jsou v jasném střetu zájmů. Polovina je honorovaná.
Jak by vypadala noční obloha nad velkými městy bez světelného znečištění:
