Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: koláž iDNES.cz

Trendem už není demokratizace, ale její opak, říká britský spolužák Orbána

  • 559
Napřed to vypadalo jako dočasný statistický výkyv. Dnes už je jasné, že řada zemí zažívá ústup demokracie. K obrácení trendu po euforii z pádu komunismu stačilo jen 20 let, upozornil britský politolog Iain King, který studoval s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Ten se podle něj stal z demokrata autoritářem.

„Zdálo se, že demokracie vyhrála, ale mýlili jsme se,“ začíná King svůj analytický článek na webu americké televize NBC

Pád komunismu v roce 1989 svedl mnohé zastánce liberální demokracie k triumfalismu. Tvrdili, že ideologický spor o nejlepší podobu vlády nadobro skončil, neboť všechny země nastupují cestu Západu. Vývoj ve střední Evropě jim dával za pravdu. Také King podlehl představě přímočaře světlých zítřků. 

„Jako studenta politologie mě na podzim 1989 chytlo dobové nadšení, zvlášť když jsem potkal některé z mladých prodemokratických aktivistů, včetně působivého Maďara jménem Viktor, který vypadal, že to dotáhne daleko,“ vzpomíná. 

King studoval na anglické univerzitě v Oxfordu, na níž se na stipendium dostal i Orbán. Tomu k prestižnímu vzdělání dopomohl americký miliardář a filantrop George Soros, který finančně podporoval východoevropské protikomunistické skupiny. Nyní Orbán v Maďarsku buduje „neliberální demokracii“ a Sorose označuje za škůdce. 

Italům, Britům a Francouzům se zajídá demokracie, rekordně hořkne i Němcům

Na demokratizační vlně se vezla celá 90. léta 20. století. „Nebylo to vždy bez krveprolití, jak nejtragičtěji ukázala bývalá Jugoslávie. Ale příliv šel jen jedním směrem: když skončily války v Bosně a Kosovu, brzy následovaly volby,“ připomíná King.

Ještě na začátku nového tisíciletí se zdál být postup demokratizace nezadržitelný. A to nejen v Evropě, ale i v Africe, Asii a Latinské Americe. Stále více se prosazovaly nejen volby, ale i další demokratické instituce jako svobodná média a nezávislá justice. 

„Pak se něco změnilo. Přibližně od roku 2006 se počet zemí, které lze považovat za demokratické, ustálil a dokonce se začal snižovat. Po celém světě se zhoršily indexy, které měří volební pluralismus, občanské svobody a fungování demokratických institucí. Demokracie se dala na ústup,“ upozornil King. 

Demokracie už narazila na svůj vlastní limit, říká teoretik chaosu

„Když jsme si toho poprvé všimli, trend byl většinou mylně označován za statistický výkyv. Demokratizace byla považována za automatickou… takže ruské tanky zmocňující se silou Gruzie v roce 2008 a Rwanda a Uganda zavádějící prvky autoritářství byly odbývány jako anomálie,“ dodal. 

„Jenže celosvětový úpadek demokracie od roku 2005 je nyní příliš zjevný, než aby jej šlo popírat. Fakta nelze popsat jinak než jako trend,“ shrnul. Zdůraznil ale, že to neznamená, že se demokracie (třeba i v jiné podobě) nemůže opět vzchopit, jako se jí to opakovaně povedlo v minulosti. 

Demokracii podrývá Rusko a Čína, ale možná i iPhony

Jednu z příčin chřadnutí demokracie vidí někteří v kulturních a technologických změnách. Například v chytrých mobilech, které prý přispěly k tomu, že lidé získávají informace více přes sociální média, v nichž se společnost spíše polarizuje než sjednocuje. 

Českou demokracii ohrožují exekuce obyvatel, píší v zahraničí

Jiní míní, že demokracie se přestává hodit pro řešení aktuálních problémů spojených s globalizací. Systém založený na národních volbách jednou za čtyři až pět let funguje totiž nejlépe, když se rozhodování a jeho výsledky drží uvnitř států a jsou zřejmé už během mandátu dané vlády. 

Jako „slibnější argument“ uvádí King ekonomické vysvětlení. Nedemokratické režimy mohou dosahovat rychlejšího hospodářského růstu. A volání po demokracii výrazně sílí až od poměrně vysoké úrovně příjmů občanů. 

Demokratizace má probíhat po etapách, řekl Zeman v Číně

Nejznámějším příkladem ekonomicky úspěšné autoritářské země je Čína, která svůj model exportuje do světa. A ochotně půjčuje i problematickým režimům jako tomu v Bolívii, čímž podrývá snahy Západu o vývoz demokracie. 

Ještě aktivněji oslabuje demokracie další rival USA a sice Rusko. To se zaměřuje hlavně na své okolí, jak ukázalo na Ukrajině, v Gruzii, ale i v Černé hoře. Kreml zosnoval „podvratnou kampaň“ ve více než 40 zemích, píše King. Nezmiňuje přitom jen obvyklá obvinění z kyberútoků a šíření dezinformací. Tvrdí také, že Rusko použilo proti Evropě i syrské migranty. 

Zloději s charismatem

Podle Kinga se k moci stále častěji dostávají „charismatičtí autokrati a kleptokrati“. Někdy vyhrají ve volbách a „pak začnou přepisovat pravidla“. Jindy úřad prostě „ukradnou“.  

Včera Berlusconi, dnes Babiš a Trump. Vítejte v Demokracii, s.r.o.

Ironií osudu přijdou občas nedemokratickým manýrám na chuť i bývalí demokrati. King se v závěru článku vrací k Orbánovi, kterému „dal kdysi ve své studentské koleji instantní kávu“. 

„Změnil se z mladého anti-autoritáře na populistického premiéra a funkci drží 13 z 30 let od doby, kdy jsem ho potkal,“ poznamenal King. „Orbán se nebojí přijmout autoritářskou taktiku, proti které kdysi bojoval – uzavírání univerzit, které pěstují kritiku, posílání daňových kontrol na nepřátele, upevňování vlivu nad médii a směřování vládních fondů k posílení moci vlastní strany,“ doplnil.

Kapitalismus dusí demokracii, hřímá host Havlova Fora

„Orbánův model vlády je podobný tomu Putinovu: je zvolen, ale v procesu, v němž byla volba voličů omezena a silně vedena, mimo jiné zaujatými státními médii. A jako Putin chce potlačit svobody a práva, na nichž stojí nejlepší demokracie,“ míní King. Stejné tendence vidí i v Turecku, Egyptě či Kambodži, které také sestoupily v mezinárodním žebříčku demokracie. 

King působil jako diplomat v Kosovu, Afghánistánu a Libyi. Je nositelem Řádu britského impéria. Nyní pracuje v Centru pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) ve Washingtonu. Napsal několik odborných i literárních knih. V češtině vyšel jeho thriller Tajemství posledního nacisty. 

Zbořme demokracii! (Než nám ji zboří oni....) (video z 18. dubna 2018): 


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video