Na konci osmdesátých let měl být jedním z prokurátorů, kteří jménem teokratického režimu nechali popravit opoziční Lidové mudžáhedíny. Během několika týdnů kvůli němu a jeho kolegům zemřelo nejméně pět tisíc lidí, samotní přeživší masakrů hovoří až o třiceti tisících obětí.
Oportunista prahnoucí po moci. Nový íránský prezident posílal lidi na smrt |
Nyní za to Hamíd Núrí stojí před soudem ve Stockholmu. Tamní policie ho dopadla před dvěma lety krátce poté, co vystoupil z letadla. Nejdříve policistům tvrdil, že mají špatného muže, píše The Times.
Právník Kaveh Moussavi, který žalobu připravil, ovšem uvedl, že přehrál nahrávku dopadeného matce jednoho ze zavražděných. Ta v ní poznala hlas muže, jenž jí kdysi řekl, že si může přijít pro tělo svého syna.
Do Švédska se někdejší úředník režimu původně vydal navštívit příbuzné. Zatykač zřejmě nečekal. Mezinárodní trestní soud (ICC) žádný nevydal, na svou příležitost však čekali íránští emigranti a ochránci lidských práv.
Pro případ, že by se Núrí někdy vydal do státu, který na základě takzvané univerzální jurisdikce umožňuje trestní stíhání cizinců pro zločiny spáchané v jejich rodné zemi, sepsali žalobu. A dočkali se právě v listopadu 2019 ve Švédsku. Přelíčení začalo v úterý a před budovou soudu demonstrovaly desítky příznivců Lidových mudžáhedínů.
Případ je údajně postavený na výpovědích zhruba stovky svědků. Núrí nicméně všechna obvinění odmítá. „Vyváděl lidi na chodbu, vedl je k četám smrti. Ti, co ještě vyšli ven, měli před sebou jen několik možností - jednou z nich byl odvoz v chladírenských vozech. Hamíd Núrí ví, kam ta auta mířila,“ popsal přeživší Mehdi Aslani.
Média neuvádějí, jaký trest Núrímu hrozí. Proces, který má podle portálu Politico trvat do jara příštího roku, je nicméně vzácnou možností dozvědět se podrobnosti o zvěrstvech z léta 1988. Situace je o to zajímavější a pro současný Írán citlivější, že se na vraždách a mučení lidí ve věznicích Gohardašt a Evín podílel i Ebráhím Raísí. Toho v nedávných volbách Íránci zvolili novým prezidentem.
A právě kvůli své účasti v takzvané Komisi smrti je Raísí vůbec první hlavou Íránu, na kterou svět už před nástupem do úřadu uvalil ekonomické sankce. „Fakt, že Raísí dospěl až k prezidentství místo toho, aby byl vyšetřován pro zločiny proti lidskosti - vraždy, vynucená zmizení a mučení - je ponurá připomínka, že v Íránu vládne beztrestnost,“ míní generální tajemnice Amnesty International Agnès Callamardová.
Na spravedlnost, kterou mu íránská justice nemohla a nemůže dopřát, čekal víc než třicet let bývalý politický vězeň Iraj Mesdaghi. Celou dobu shromažďoval důkazy o dění v teheránských celách smrti a doufal, že se jednou budou hodit. Na Núrího si vzpomíná dobře. Tvrdí, že patřil k lidem, kteří ho v mládí mučili. „Švédsko je mým druhým domovem, dosáhneme tu spravedlnosti a já mám z toho obrovskou radost,“ věří.
