Organizace pro lidská práva Amnesty International (AI) uvedla tento týden, že režim prezidenta Bašára Asada nechal ve vězení popravit na 13 tisíc lidí, většinou odpůrců režimu z řad civilistů. K mučení a popravám docházelo v zařízení Sajdnájá ležícím asi 30 kilometrů severně od Damašku.
Zpráva popisuje, jak vězni nedostávali vodu, jídlo, léky ani zdravotní péči. Praktiky, které podle AI naplňují definici válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, posvětily nejvyšší špičky syrské vlády.
Syrské ministerstvo spravedlnosti veškerá obvinění popírá, zpráva AI je podle něj zcela nepravdivá a má za cíl pošpinit reputaci Sýrie. Všechny popravy vykonané v Sýrii podle státní agentury SANA předcházel spravedlivý proces.
Vydloubnuté oči a umučení vězni. Fotograf popsal zvěrstva Asadova režimu |
Americká televizní stanice CNN mluvila se dvěma muži, kteří si nechvalně proslulým zařízením prošli. Jejich výpovědi odpovídají z velké části zprávě AI, založené na výpovědích svědků, úředníků, stráží i soudců, avšak nelze je nezávisle potvrdit.
Jednadvacetiletý Omar al-Šogre se podle svých slov dostal do vězení v listopadu 2012. Obvinili ho z držení protiletadlových střel a začali ho bít ještě předtím, než se do Sajdnáji vůbec dostal. Šebal Ibrahim byl zadržen ještě o rok dříve, v září 2011. Dnes devětatřicetiletého muže odvezli do Sajdnáji v dodávce na maso.
Oba muži ve svém svědectví uvedli, že bití začalo hned, jak se dostali do červené budovy, která byla součástí vězeňského komplexu. Budova byla převážně pro vězně z řad civilistů, zatímco bílá budova o kus dál byla pro zadržené vojenské představitele a vojáky.
Jedenáct lidí na pár metrech čtverečních
K podrobení vězňů používali strážci dřevěné tyče, kabely či elektrické šoky. Po prvním kole bití jim vojáci zabavili veškeré věci, podle kterých by mohli být identifikováni. To nejhorší však přišlo až po dalším kole fyzického násilí.
Strážci napěchovali zadržené do cel, kde byl jediný záchod, který byl některé dny také zároveň jediným zdrojem vody. Omar si pamatuje, že ho nejprve dali do cely spolu s jedenácti dalšími vězni. Jejich životní prostor přitom měřil jen zhruba 2,5 krát 2,5 metru.
Jeden den vedení věznice úplně zastavilo přívod vody, lidé měli halucinace a druhý den začali pít vlastní moč. Další den někteří z nich zemřeli.
Ibrahim dostal celu zhruba o rozměrech jeden krát dva metry, kterou sdílel s dalšími sedmi spoluvězni. Pamatuje si, jak byla uvnitř hrozná zima a s ostatními dostával dohromady jen jeden chléb a hrst oliv. Když přestala téct voda, začal pít vodu ze záchodu, aby přežil.
Nešlo však jen o společné trápení vězňů na celách, každý byl mučen ještě individuálně. „Mučení byla každodenní rutina,” řekl reportérům Ibrahim, který byl zbit mnohokrát a to prý i tehdy, když byl z vězení na čas v nemocnici kvůli nádoru na játrech. „Každý mě tam bil, včetně zdravotníků, doktorů i uklízečů,” popsal muž.
Popravy dvakrát týdně
Popravy probíhaly dvakrát týdně. Podle AI zpravidla v pondělí a ve středu. Vybrané vězně volali strážní uprostřed noci jménem a řekli jim, že budou převezeni jinam. Zakryli jim oči a odvedli je pryč.
Omar al-Šogre, který byl vězněný v Sajdnáje. Vlevo na fotce ze Stockholmu letos v lednu, vpravo v Turecku v roce 2015, měsíc po propuštění. (8.2.2017)
Jednadvacetiletý Syřan Omar al-Šogre si přesně pamatuje, jak byli muži vyvoláváni na popravu a jak on sám slyšel své jméno. Po krátkém procesu u soudu byl však propuštěn, jak uvádí jeho příběh agentura AP.
Stejně dopadl i Ibrahim. Slyšení probíhala u takzvaného vojenského polního soudu, avšak o klasický proces vůbec nešlo. Ibrahim na něj čekal šest hodin a celý proces byl skončený za minutu. „Soudce se mě ptal na hloupé otázky a pak řekl, ať vypadnu,” popsal propuštěný vězeň proces.
Oba muži měli štěstí. Ty, které však soud shledal vinnými, čekala cesta k oprátce. Vězni měli po celou dobu zakryté oči a nevěděli, kdy přesně k popravě dojde, dokud neměli oprátku na krku. Ti, kteří měli celu nad popravištěm, si dodnes vybavují, jak v noci slýchali zvuky, které vydávali dusící se lidé.
