Jen před pár dny přišli meteorologové s upravenými výhledy podmínek letošní zimy. V nejnovějším přehledu, zveřejněném serverem Severe Weather Europe namísto stabilního a chladného počasí počítají spíše s častými extrémy i prudkými teplotními výkyvy – od těch teplejších až po mrazivé.
Za možností anomálií, před kterými nyní meteorologové varují, stojí souhra hned tří faktorů:
- silný jev El Niño;
- nízké množství arktického ledu;
- stratosférická větrná anomálie.
Tím nejvýznamnějším signálem pro mimořádně rozkolísanou nadcházející zimu paradoxně je sílící fenomén El Niño v Pacifiku, jehož nástup vědci potvrdili už téměř před měsícem.
El Niño: jak teplá fáze ENSO vzniká v Pacifiku a proč mění počasí ve světě |
Důsledkem jevu jsou extrémní sucha a záplavy, planetu navíc zpravidla ohřívá, což lze nicméně čekat až v průběhu roku 2027. Ještě předtím však může ovlivnit charakter letošní zimy, a to i v podobě opačného extrému.
Horko způsobí vpády mrazu
Horké El Niño v oblasti Tichého oceánu totiž mimo jiné dokáže oslabit proudění takzvaného polárního víru. Jde o obrovskou cyklónu, která za běžných podmínek, díky ohraničení tryskovým prouděním v atmosféře, drží studený vzduch nad oblastí severního pólu.
Stabilní (vlevo) a narušený polární vír (polar vortex). Chladný vzduch je za běžného stavu zadržován tryskovým prouděním (světle modrý pruh) v polární oblasti. Teplý vzduch však proudění naruší, což extrémně chladný vzduch náhle pouští dále na jih. | foto: NOAA
Právě tryskové proudění však jev El Niño narušuje a vír tak přichází o svou přirozenou bariéru. V návaznosti se může roztrhat na více částí a studený vzduch tak začne „utíkat“ z oblasti Arktidy. Výsledkem narušení této hranice jsou tak náhlé vpády extrémně studeného vzduchu daleko na jih.
Graf NSIDC z 8. července 2026 sledující ubývání ledu nad Arktidou. Kolísání množství ledu je v průběhu roku běžné, jak ostatně vyplývá z mediánu z let 1981-2010 (šedá čára), letošní hodnoty (modrá čára) jsou ale velmi nízké. | foto: NSIDC
Efekt navíc může prohloubit také pro polovinu roku nezvykle slabá vrstva arktického ledu. Jeho ubývání vyplývá z dat amerického centra National Snow and Ice Data Center (NSIDC – přibližně Národní datové centrum pro sníh a led).
Mizející světlý led, který odráží sluneční paprsky, totiž odkrývá tmavý povrch oceánu, který je naopak pohlcuje. Následující ohřívání vzduchu dále narušuje hranici polárního víru a umocňuje nestabilitu proudění.
Tři efekty pro chaos
Posledním faktorem, který dle Severe Weather Europe přispěje k nestálé zimě, je takzvaná Kvazidvouletá oscilace (tedy Quasi-Biennial Oscillation; QBO). Jde o pravidelnou anomálii stratosférického větru nad rovníkem, respektive pravidelné otáčení jeho směru (z východu na západ a opačně).
Dvě varianty Kvazidvouleté oscilace - západní (vlevo), jež polární vír (nahoře) posiluje, a východní (vpravo), která jej naopak oslabuje. | foto: NOAA
Jev, který v jedné z fází pomáhá udržovat polární vír silný, může mít v té druhé a navíc během silného El Niña přesně opačný efekt. Stratosférické proudění větrů navíc dokáže ovlivnit „načasování,“ kdy k oslabení arktické cyklóny dojde, a zvýšit pravděpodobnost nečekaných změn počasí.
Polární vortex. Vzdušný vír se nad severním pólem točí kolem dokola. Pokud je silný, je v Evropě zima teplejší a hodně to fouká.
Kombinace všech tří faktorů tak může vyústit v obzvlášť chaotickou zimu s nestálým počasím. Podle meteorologů lze nejvýznamnější dopady čekat přibližně v polovině zimy. Jaké budou konkrétní projevy, zatím jasné není.
