Je vlahý jarní podvečer a Markétin ostrov se hemží běžci. Na jeho jižní špici, pod oblouky stejnojmenného mostu, se koná zvláštní happening. Asi padesát lidí přihlíží, jak čtyřicátník v zářivě červených teniskách hází do Dunaje obsah konzervy rybiček. „Nikdy není pozdě!“ křičí za potlesku diváků.
Přidává se ještě několik lidí, kteří vyslechli výzvu pořadatelů a přinesli si konzervu tuňáka, makrel nebo šprotů, aby ryby vypustili zpátky na svobodu.
Je pár dní před parlamentními volbami, v nichž podle všeobecného očekávání zvítězí Viktor Orbán. Až se stane počtvrté premiérem Maďarska, dostane šanci splnit své předvolební sliby a zabetonovat hluboké politické změny, které prosadil v uplynulých osmi letech.
„Myšlenka této akce byla, že nikdy není pozdě zvolit svobodu. Ať už svoji, nebo pomoci ke svobodě někomu jinému,“ říká chlapík v červených teniskách. Ferenc Sebő je jednou z hlavních tváří Strany maďarského dvouocasého psa, malého recesistického hnutí, které se letos rovněž pokouší probojovat do parlamentu.
Orbánovu stranu Fidesz ohrozit rozhodně nemůže. Během uplynulých let ale dokázalo, že svými akcemi umí zaujmout ty Maďary, jež Orbán odpuzuje a kteří při pohledu na rozhádanou opozici propadají apatii. „Daří se nám upoutat pozornost lidí. Na rozdíl od tradičních stran, které se je snaží unudit k smrti a naštvat,“ potahuje z jointa Sebő.
Dva východy slunce denně
Dvouocasý pes se zrodil na začátku milénia v hlavách několika studentů v Szegédu. Věnovali se hlavně street artu a pouličním vtípkům, jako byly například falešné reklamy na maďarské státní dráhy: „Schválně jezdíme pozdě“ a „Naše vlaky jsou špinavé úmyslně“.
Jednou zase uprostřed noci vyrazili do ulic a žvýkačky zašlapané do chodníků obarvili na červeno. „Byla to strašná legrace, dlouho jsme se na to připravovali a lidi se ráno divili, že všude kolem je červeno. Policie se ptala, kdo to tam dal. Ale my jsem nic nepřidali, jenom jsme ty žvýkačky obarvili,“ vzpomíná ještě dnes s nadšením v očích Sebő, který se označuje za anarchistu.
Postupem času se zrodila myšlenka recesistické Strany maďarského dvouocasého psa (maďarsky Magyar Kétfarkú Kutya Párt, MKKP). Voličům slibovala pivo zdarma, dva východy slunce denně v různých barvách, slabší gravitaci, zalepení ozónové díry, vybudování hory uprostřed pusty či otevření maďarské restaurace na Marsu. „Co chceme? Nic! Kdy to chceme? Nikdy!“ skandovaly v roce 2009 asi tři stovky jejích stoupenců na mítinku v Budapešti.
Vítejte v Maďarsku, my už jsme v Anglii
O rok později volby vyhrál Viktor Orbán, a to takovým rozdílem, že dostal šanci přepsat ústavu, zkrotit justici a zavést svou vizi neliberální demokracie. Asi nejznámější kousek dvouhlavého psa přišel ve chvíli, kdy vláda uprostřed migrační krize na hranicích vztyčila ostnatý drát a zemi oblepila billboardy strašícími Maďary, že jim uprchlíci seberou práci.
Strana dvouocasého psa díky crowdfundingu vybrala 33 milionů forintů (asi 2,8 milionu korun) a vylepila 900 billboardů s hesly jako „Omlouváme se za našeho premiéra“ či „Klidně přijďte do Maďarska, my už stejně všichni pracujeme v Anglii“, čímž narážela na masivní odliv mladých lidí do zahraničí.
„Žádná z opozičních stran na tu Orbánovu nenávistnou kampaň nebyla schopná reagovat. Bylo to extrémně populární, hrozně moc lidí nám s těmi plakáty pomáhalo,“ vzpomíná Sebő. Strana si tehdy od vlády vysloužila obvinění, že recesistická kampaň je placena ze zahraničí. Kde by taková „pseudoneziskovka s dvěma ocasy“ vzala tolik peněz, ptal se kabinet.
Stejná slova zazněla v roce 2016, když Orbán uspořádal „národní konzultaci“ o migračních kvótách. Maďaři v plebiscitu odpovídali na návodné otázky jako „Souhlasíte s tím, že maďarská vláda by měla spíš než imigranty podporovat maďarské rodiny a děti, které potřebují pomoc?“
Se svými otázkami v tu chvíli přispěchali i lidé z MKKP. Maďaři tak na plakátech mohli číst: Kdo může za vysoký státní dluh? a) Židé b) mimozemšťané c) zk..vení židovský mimozemšťané). Strana kromě toho přesvědčovala lidi, aby v referendu odevzdali neplatný lístek. To nakonec udělalo šest procent voličů (o výsledku jsme psali zde: Maďaři se v referendu vyslovili proti kvótám, dorazilo jich však málo).
Za výzvy, aby lidé hlasovací lístky pokreslili a vyfotili se s nimi, dostala strana pokutu. Sebő říká, že se tak děje poměrně často, finanční postihy mají ale opačný účinek, než úřady zamýšlejí. „Když o tom napíšeme na internetu, tak nám lidé pošlou daleko více peněz, než kolik činí pokuta,“ směje se.
Generační zklamání
Šance, že hnutí, které britský The Guardian před dvěma lety přirovnal k Haškově Straně mírného pokroku v mezích zákona, skutečně zasedne v parlamentu, není příliš vysoká. V průzkumech sbírá pravidelně jedno až dvě procenta.
Recesisté tvrdí, že průzkumy jsou neobjektivní a poukazují na to, že právě MKKP letos na 170. výročí povstání proti Habsburkům uspořádala největší protiorbánovský pochod. Dorazily na něj tisíce lidí s transparenty jako „Pryč se svobodou, ať žije vláda“ či „Svobodu cenzuře“.
„Kdo umí jazyk, mizí pryč“Téměř půlka mladých Maďarů zvažuje emigraci |
„Maďarsko se v posledních osmi letech kompletně změnilo,“ hodnotí Orbánova dvě poslední funkční období Ferenc Sebő. „Vláda je v podstatě fašistická a prosazuje militaristickou ideologii. Společnost je naprosto fragmentovaná, politické spory rozdělují i rodiny. Objevila se nenávistná propaganda, něco takového tu předtím nikdy nebylo,“ poukazuje na Orbánovo tažení proti Georgi Sorosovi.
Úspěch Strany dvouocasého psa je podle něj i výrazem generačního zklamání. „Když před dvaceti lety začínal internet, tak jsme si všichni mysleli, že už nebude možné, aby nějaká strana pomocí televize kontrolovala masy. Internet je přece decentralizovaný systém, kterým neustále proudí informace. Ale stal se naprostý opak. Díky Facebooku je manipulace lidí ještě jednodušší,“ myslí si Sebő.
Pořád je to zábava
MKKP posílá do voleb 39 kandidátů, mezi nimiž je i člověk v masce gorily či kuřete - ten zákonem vyhrazený čas ve státní televizi vyplnil kdákáním, na což je vedení partaje mimořádně hrdé. Státní příspěvek na kampaň strana investovala do nálepek s bizarními sliby, kterými oblepila hlavní město.
Zbytek peněz dává na drobné projekty ke zvelebení okrsků, v nichž kandiduje. „Například jsme dali lavičku na autobusovou zastávku, kde předtím chyběla. Nebo jsme opravili díry v silnici,“ říká jeden z kandidátů Zoltán Varády. „Děláme si srandu z politiky, ale také se snažíme pomáhat. Malé problémy se snažíme napravit sami a na ty velké se snažíme upozornit,“ dodává.
Orbán tvaruje Maďary k obrazu svému, přepisuje učebnice i historii |
Ozývají se ale také hlasy, že účast psí strany ve volbách jen posiluje Orbánovy šance na zisk parlamentní většiny. Polovina poslanců je totiž volena většinovým systémem a opoziční strany od ultrapravicového Jobbiku po Demokratickou koalici někdejšího premiéra Ference Gyurcsányho do poslední chvíle jednaly o tom, že by v každém okrsku postavily jednoho kandidáta, který by měl šanci zvítězit.
„Spousta lidí nám říká, že bychom se měli stáhnout. Jenže nás podle mě volí lidé, kteří by jinak k volbám vůbec nešli,“ myslí si Varády. Ferenc Sebő volí ještě ostřejší slova: „Opozice je fragmentovaná - stejně jako ten namletý tuňák v konzervě. A o problému svobody začala uvažovat příliš pozdě. Teď se snaží nějak koordinovat, ale ta jednání začala příliš pozdě.“
Sebő se kromě politické recese zabývá divadelní režií a tvrdí, že angažmá ve Straně dvouocasého psa stále vnímá spíše jako umění než jako politiku. „Ještě pořád je to pro mě zábava. Pořád je tam to samé vzrušení, jako když jsme začínali. Jenom to děláme v trochu větším měřítku.“
