Pětasedmdesátiletá Ri Čchon-hi začala pracovat v severokorejské televizi KCTV v roce 1971 a v 80. letech se stala hlavní hlasatelkou.
Proslula svým zvučným hlasem, kterým v průběhu let sdělovala zprávy o nových severokorejských jaderných a raketových zkouškách, i příležitostným jedovatým tónem, kterým dštila oheň a síru na západní země. Při oznamování smrti vůdců země Kim Ir-sena a Kim Čong-ila, dědečka a otce současného diktátora Kim Čong-una, nepokrytě plakala.
Královna pláče a divokých gest. Děním v KLDR provází nezdolná hlasatelka |
Časům jejích melodramatických vystoupení však zřejmě definitivně odzvonilo a „dáma v růžové“, kterou diváci desítky let vídali na obrazovkách v růžovém tradičním korejském oděvu hanbok či v oblečení západního stylu stejné barvy, se v televizi už nějakou dobu neobjevila.
Státní televize KCTV podle britského listu prochází vlnou modernizace. Kromě vývoje aplikace pro online nakupování či streamovací platformy podobné internetové televizi Netflix chce veřejnosti představit i mladší a stylovější reportéry a lépe vybavené televizní studio.
„Hlavním heslem Kim Čong-unovy éry je držet krok s novou dobou a jejími trendy. Můžeme říci, že tato změna ve vedení se odráží také v televizní produkci,“ prohlásil Kang Tong-wan z univerzity v jihokorejské metropoli Soulu. „Severokorejští diváci mají větší příležitost sledovat televizní programy ze zahraničí a starý styl přednesu zpráv už u nich nemá přílišnou odezvu,“ dodal.
Podle britské televize ABC nová generace severokorejských televizních hlasatelů ustoupila od dosavadního autoritářského stylu předávání zpráv a přešla k modernějšímu, konverzačnímu tónu.
Mladý severokorejský vůdce, teprve třicátník, zastavil jaderné zkoušky a vydal se na cestu diplomacie. Během letošního roku se třikrát setkal s jihokorejským prezidentem Mun Če-inem a také s šéfem Bílého domu Donaldem Trumpem. Podle Kima KLDR již dosáhla statusu jaderné velmoci a nyní se chce soustředit na ekonomický rozvoj.
Programy severokorejské KCTV tak již nejsou pouhým vypočítáváním úspěchů „velkých vůdců“ země, ale zaměřují se také na zlepšování životní úrovně řadových občanů. Objevuje se více reportáží z terénu, v nichž jsou vidět například studenti s mobilními telefony nebo lidé, kteří si v restauracích vychutnávají pizzu.
Poselství televizních programů ovšem zůstává stejné, poznamenal The Daily Telegraph. Reportáže sice mohou zahrnovat úryvky výroků obyčejných občanů, ti ale vždy projevují vděčnost svému vůdci.
