Tato genocida, jak událost označily mezinárodní soudy, byla spáchána v červenci 1995. Srbské síly se na samém sklonku války v Bosně zmocnily enklávy Srebrenica, která byla v té době pod ochranou jednotek OSN. Poté v okolí města povraždily sedm až osm tisíc muslimských chlapců a mužů.
„V posledních třech letech jsme hledali na 62 místech, ale nenašli jsme ani jedno tělo,“ řekl dvaašedesátiletý Selimović, který se snaží najít masové hroby.
Ti, kteří vědí, kde hroby jsou, to podle Selimoviče nechtějí říct. Čas tráví hledáním svědků mezi Srby, kteří žijí v okolí Srebrenice, často mezi sousedy, přáteli ze školy nebo těmi, se kterými před válkou pracoval v továrně na baterie v Potočari, kde je dnes pamětní centrum genocidy.
OSN schválila den památky obětí genocidy v Srebrenici. Srbové protestovali |
„Jak mohou žít se vším, co vědí?“ ptá se. „Nerozumím tomu. Ale jsou i lidé, kteří promluvili, to je taky potřeba říct,“ pokračuje vyšetřovatel. Poslední hromadný hrob s deseti oběťmi ze Srebrenice byl objeven v roce 2021 v regionu Dobro Polje, asi 180 kilometrů jihozápadně od místa krveprolití.
Více než 6 800 obětí, tedy zhruba 80 procent, bylo k dnešnímu dni identifikováno, popisuje doktorka Dragana Vučetičová, forenzní antropoložka z Mezinárodní komise pro zmizelé osoby (ICMP).
V márnici ICMP a její bosenské pobočky v Tuzle na severozápadě země se nacházejí pozůstatky 90 obětí, jejichž DNA byla izolována, ale zatím nebyla určena jejich totožnost. Také je tam asi 50 identifikovaných.
„Rodiny si ale ne vždycky přejí potvrdit identifikaci a pohřbít je, a to hlavně proto, že kosterní pozůstatky jsou neúplné,“ popisuje expertka, která v identifikačním centru pracuje přes 20 let.
Zahladit genocidu. Bosenští Srbové se chystají přejmenovat Srebrenicu |
Bezprostředně po masakru byla těla obětí vhozena do velkých hromadných hrobů v blízkosti pěti míst, na kterých se popravy odehrávaly.
„Po několika měsících byly tyto hroby otevřeny a těla, která byla v prvních stadiích rozkladu, byla převezena na další místa, v některých případech vzdálená stovky kilometrů,“ vysvětluje Vučetičová.
Právě zde mrtvoly roztrhaly na kousky mechanické lopaty a buldozery a často byly rozvezeny na dvě nebo tři rozdílná místa ve snaze zločin utajit. „Během exhumací jsme objevili kompletní ostatky pouze v deseti procentech případů,“ říká odbornice. Testy DNA vedly ke složení některých koster, jejichž části byly nalezeny někdy až ve čtyřech rozdílných hrobech.
Šance na nalezení ostatků se snižuje
Mezi roky 2012 a 2020 bylo identifikováno zhruba 6 tisíc lidí, v následujících letech se ale rychlost určování totožnosti značně snížila. V roce 2025 byli identifikováni pouze tři lidé. Mevlida Omerovičová od roku 2013 doufala, že se před pohřbením v památníku srebrenické genocidy podaří zkompletovat kostru jejího manžela Hasiba a jeho bratra Hasana, kteří zemřeli ve 33 letech.
Rusko páchá na Ukrajině válečné zločiny, řekli poslanci po masakru v Buči |
„Mám jenom jeho čelist, ale rozhodla jsem se, že ho pohřbím,“ říká a chce tak učinit při příležitosti připomínky 30. výročí genocidy 11. července. „Budeme vědět, kde je jeho hrob, a budeme se tam moct chodit modlit,“ vysvětluje Omerovičová. Její bratr Senad, který zemřel v 17 letech, se nikdy nenašel.
Vyšetřovatel Sadik Selimović pozůstatky svého otce a bratrů našel. Naposledy to byl jeho mladší bratr Sabahudin, kterého pohřbil v roce 2023. Nemá ale v plánu se zastavit. „Drží mě to při životě. Vím, jaké to je, když vám řeknou, že našli vašeho blízkého,“ říká.
A tak pokračuje v četbě svědectví, křižuje zemi a vrací se stále na stejná místa, aby je sledoval. Co ho ale znepokojuje, je řeka Drina, která tvoří přirozenou hranici mezi Bosnou a Hercegovinou a Srbskem a protéká blízko Srebrenice. „Obávám se, že Drina je největší masový hrob. Nikdo nikdy nenajde to, co v ní skončilo,“ uzavírá.
