Kde a jak jste útok teroristického hnutí Hamás ze 7. října prožíval?
Byli jsme v Jeruzalémě, přijeli jsme na svátek Sukot (židovský svátek, nazývaný také Svátek stánků – pozn. red.). Připravovali jsme se na oslavy v ulicích, má to být jeden z nejšťastnějších dní v židovském kalendáři. Ráno v 6.30 nás vzbudil zvuk sirén. Vyšli jsme z hotelu a slyšeli exploze. Nevěděli jsme, co se děje, takže jsme se vrátili a začali na telefonu shánět informace. Pustil jsem si televizní stanici Al Jazeera v arabštině, což je vlastně takový program pro Hamás. Vysílali mrtvá a zmrzačená židovská těla. Vzpomněl jsem si, co udělali rumunští fašisti mojí rodině za druhé světové války. Na ulicích tehdy byla zmrzačená těla, plavala v řece, mrtvé malé děti, ženy měly zastrkané tyče do vagin. S lidmi se zacházelo jako s kusy masa. Najednou o tolik let později v Izraeli vidím tytéž obrázky. Chvíli jsme přemýšleli, že z Izraele kvůli bezpečnosti odletíme jako řada turistů, kteří byli ochotni kupovat letenky za velké peníze. Ale bylo by to cosi jako dezerce, útěk před Hamásem. Tak jsme zůstali ještě dva týdny. Byl to příšerný zážitek. Napsal jsem řadu knih a článků o antisemitismu ve světě. Vím o něm. Ale je zdrcující to vidět takto přímo.
Když řeknete, že jsem tlustý, je to politicky nekorektní. Když ale řeknete, že jsem prolhaný Žid, je to naprosto v pořádku a korektní. Takové je dnes nastavení mysli.
