Pondělní přívalový déšť, který byl největší ve městě za více než 100 let, způsobil rozsáhlé záplavy v mnoha nízko položených čtvrtích jižně od řeky Han a stovky lidí musely být evakuovány.
Flooding in Seoul, South Korea https://t.co/AhaeAUhArt
Tříčlenná rodina - žena ve věku 40 let s Downovým syndromem, její sestra a 13letá dcera - zemřely poté, co jim tlak vody zabránil otevřít dveře jejich zatopeného podzemního bytu. Úmrtí přiměla jihokorejské hlavní město skoncovat s „banjiha“ domy.
Banjiha domy jsou často stísněné polopodzemní byty, typicky několik schodů pod úrovní ulice. Na drahém trhu s bydlením jsou tyto byty jedny z nejdostupnějších možností, většinou je tedy obývají mladí lidi a lidé s nízkými příjmy. Domy jsou malé, tmavé a kvůli vlhkému létu náchylné k plísním.
Banjiha byty získaly celosvětovou proslulost po uvedení oscarového snímku Parazit, který sledoval zoufalý pokus fiktivní rodiny uniknout chudobě. Domy od té doby představují rozsáhlou nerovnoprávnost v jednom z nejbohatších měst světa.
Vládní slib nemusí stačit
Požadavky na zajištění dostupnějšího bydlení, zlepšení životních podmínek nebo úplné zrušení bytů sílí po několik let. Veřejné pobouření po pondělních úmrtích přimělo vládu Soulu jednat. „V budoucnu nebude v Soulu povoleno používat sklepy a polosuterény k obytným účelům,“ uvedlo ve středečním prohlášení vedení města.
Proces eliminace bude zahrnovat „dobu odkladu“ v délce 10 až 20 let pro stávající banjiha byty se stavebním povolením. Nájemníci se budou moci přestěhovat do veřejného nájemného bydlení nebo obdrží poukázky na bydlení. Poté, co se polopodzemní byty vyčistí, budou převedeny pro nebytové užívání, uvedla vláda.
Odborníci však tvrdí, že slib přehlíží větší problémy, které přetrvávají mimo zdi suterénů. Tím jsou raketově rostoucí životní náklady, které nutí nejzranitelnější obyvatele hledat úkryt v nevyhovujícím bydlení, která jsou navíc náchylná k záplavám a horku.
Choi Eun-yeong, výzkumník městského prostředí, vyjádřil skepticismus ohledně údajného závazku městské vlády. Návrh je podle něj příliš ambiciózní a postrádá konkrétní podrobnosti, jako jsou informace o časové ose nebo údaje o kompenzacích. „Ve skutečnosti si myslím, že je velmi vysoká pravděpodobnost, že to bude pouze deklarace, která nebude naplněna,“ dodal.
Jak se bunkry staly obyvatelnými
Banjiha domy byly poprvé postaveny v 70. letech, aby sloužily jako bunkry uprostřed rostoucího napětí se Severní Koreou. „Jak se Soul v následujícím desetiletí modernizoval a přitahoval migranty z venkovských oblastí, zmenšující se prostor přiměl vládu, aby povolila obytné využití těchto bunkrů,“ upozorňuje Choi Tun-yeongová, výkonná ředitelka Korejského centra pro výzkum měst a životního prostředí.
Polopodzemní byty čelí po několik let řadě problémů, jako je špatná ventilace a odvodnění, únik vody, nedostatek snadných únikových cest, zamoření hmyzem a vystavení bakteriím. Jejich nízká cena je ale velkým lákadlem pro mladé lidi, kteří čelí stagnaci mezd, rostoucímu nájmu a nasycenému trhu práce.
Průměrná cena bytu v Soulu se za posledních pět let více než zdvojnásobila a letos v lednu dosáhla 1,26 miliardy wonů (22 959 000 korun), což je v poměru k příjmům méně dostupné bydlení než v New York, Tokiu nebo Singapuru.
Film Parazit
Obavy o bezpečnost týkající se banjiha bytů se poprvé dostaly do popředí v letech 2010 a 2011, kdy si záplavy vyžádaly desítky mrtvých. V roce 2012 proto vláda zavedla novelu zákona zakazující byty banjiha v obvykle zaplavovaných oblastech. Ale pokus o reformu selhal, když podle tiskové zprávy městských úřadů bylo po schválení zákona postaveno dalších čtyřicet tisíc polopodzemních bytů.
Úředníci opět slíbili, že problém vyřeší, poté co film Parazit rozšířil povědomí o situaci. Pandemie covidu-19 však problém odsunula na vedlejší kolej, upozorňuje Tun-yeongová. Sporu s neschopností zlepšit bydlení se letos soulská vláda dostala pod palbu kritiky poté, co snížila roční rozpočet na protipovodňovou ochranu a správu vodních zdrojů o více než 15 procent.
