Vědec vyloučil boží hněv
Geolog Graham Harris dokazuje, že obě města existovala nepříliš daleko od sebe v severní části Mrtvého moře. Důvodem jejich založení byly podle něj přírodní naleziště asfaltu.
Ten se tehdy, tisíce let před naším letopočtem, nevyužíval pro stavbu cest, ale hlavně při stavbě lodí k jejich utěsňování. Další využití pak bylo prokázáno i při stavbě domů, kdy asfalt sloužil jako pojivo pro kameny.
Města zřejmě ležela na spojnici tektonických desek
Sodoma a Gomora z obchodu s asfaltem prosperovaly.Zároveň se však zdroj jejich bohatství stal příčinou jejich zkázy, protože ložiska asfaltu byla v geologicky nestabilní oblasti. Právě zde se totiž stýkají dvě tektonické desky, které se pohybují v opačných směrech. Z toho plyne i možnost silných zemětřesení. A jedno takové podle geologického průzkumu otřáslo Blízkým východem před čtyřmi a půl tisíce let - tedy v době biblické zkázy.
V podloží byl metan
Kde se však vzala legenda o ohnivé bouři? I ta má reálný základ. V podloží se skrýval nejen asfalt, ale také kapsa naplněná metanem. Při zemětřesení se metan uvolnil a vzplál. Podklad, na kterém města stála, se proměnil v tekoucí písek a města se nezadržitelně na ohnivé kulise sesunula do moře.
Takové vysvětlení odpovídá biblickému vylíčení zkázy obou měst, která nemohla zůstat v přístavech na pobřeží Středozemního moře s čilou lodní dopravou bez odezvy. Harris tuto svou teorii ověřil i experimentálně v laboratořích na univerzitě v Cambridge. Přestože archeologové již narazili na stopy osídlení na březích Mrtvého moře, zcela nezpochybnitelné pozůstatky dvou měst pod hladinou nebyly nalezeny.
