Devatenáctiletému Etiopanovi Fentahunovi Derebemu nezbylo než se vydat zpět, což znamenalo překonat několik set kilometrů pouští.
„Řekli mi, že budu mít dobrou práci a že mi to změní život. Že to bude snadné, ale vůbec to tak nebylo,“ řekl agentuře AFP mladý muž v severosomálské Hargeyse.
Zde, na křižovatce nejfrekventovanějších migračních tras takzvané „východní cesty“ vedoucí na Arabský poloostrov ztroskotají mnozí, zejména Etiopané. O východní cestu začíná však být znovu zájem.
Vede napříč pouští a chaosem poznamenanými oblastmi Afrického rohu, bouřlivými vodami Adenského zálivu do válkou zmítaného Jemenu a mnozí ji nepřežijí. Z Jemenu čeká běžence další strastiplná cesta do Saúdské Arábie nebo dalších zemí oblasti Perského zálivu, kde chtějí najít práci.
Většina jich k cíli nedorazí. Desítky tisíc jich uváznou v Jemenu. Nejsou schopni zaplatit za zpáteční cestu, stanou se rukojmími převaděčů nebo vězni místních úřadů. V březnu při požáru v přeplněném záchytném centru v Saná zahynuly desítky uprchlíků. V tomtéž měsíci se utopilo dvacet lidí, když převaděči vyhodili z přeplněného člunu plujícího do Jemenu desítky uprchlíků.
Mnozí se z Afriky vůbec nedostanou jako Derebe. „Řekli mi, že to bude stát 500 dolarů (11 000 korun). Měl jsem ale jenom 100 dolarů a byl jsem v šoku,“ řekl mladík, který odešel ze svého města Gondar na severu Etiopie, jakmile ukončil střední školu.
Uprchlíci, kteří se chtějí z Afriky dostat do Jemenu, si musí vybrat jednu ze dvou tras. První vede přes Ubuk v Džibutsku. Na tamním pobřeží jsou ale hlídky, které uprchlíky pronásledují. Druhá trasa vede z Bosasa na severu Somálska, kde jsou kontroly méně důsledné. Tato cesta je proto vyhledávaná více, ale je delší a nebezpečnější.
Derebe šel 600 kilometrů pěšky z Bosasa do Hargeysy měsíc a na trase se setkal s množstvím uprchlíků v zoufalé situaci. Někteří byli okradeni, jiní zakusili fyzické násilí. Všem chyběla voda a jídlo. „Měl jsme strach, nebyla to bezpečná cesta,“ řekl Derebe.
Evropu čeká další a mnohem větší vlna migrace. Do pohybu se dá miliarda lidí |
Na této trase je mnoho dospívajících, kteří cestují sami. „Někteří nemají ani boty,“ tvrdí Farhan Omer, který pracuje v Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM) v Hargeyse.
Tam uvázly stovky uprchlíků, kteří nemají nic na práci a nedokážou sehnat peníze na cestu do Bosasa ani na návrat domů.
Pětatřicetiletá Woynšat Ešetová snila o tom, že bude v Saúdské Arábii pracovat jako pomocnice v domácnosti. Ale ani ona nemá dost peněz. „Odešla jsem kvůli dětem. Nemám na to, abych je uživila a posílala je do školy. Neměla jsem na vybranou,“ říká svobodná žena a matka čtyř dětí.
Nejfrekventovanější cesta na světě
Východní trasa po loňském ustrnutí znovu ožila. Loni mnoho zemí zavřelo kvůli epidemii covidu-19 své hranice. V letech 2018 a 2019 to bývala nejfrekventovanější námořní uprchlická cesta na světě. Roku 2019 se vydalo na člunech a lodích do Jemenu 138 000 uprchlíků, zatímco středozemní trasu ten rok použilo 110 000 lidí.
Přesuny v této části světa, které neohrožují přívalem uprchlíků Evropu ani Severní Ameriku, zůstávají stranou zájmu. „Je špatné, že se tomu věnuje tak málo pozornosti. O lidi, kteří mají problémy v Africkém rohu, se nikdo nestará,“ řekl šéf mise IOM pro Somálsko Richard Danziger.
Mengistu Amare se svého snu o lepším životě vzdát nehodlá. Nebezpečím, jež ho čeká, se nedá odradit. O místě, kam míří, i o tom, co ho na cestě čeká, ví velmi málo. „Vím, že na cestě do Saúdské Arábie je třeba přeplout moře. V životě jsme nebyl na lodi a neumím plavat. Půjdu kamkoli, když tam bude práce,“ říká tento jedenadvacetiletý Etiopan.
