INFOGRAFIKA
Sluneční plachetnice
"Nosná raketa selhala 83 sekund po startu z ruské jaderné ponorky v Barentsově moři," uvedla ruská kosmická agentura.
Mluvčí agentury Vjačeslav Daviděnko podle agentury AP uvedl, že porucha rakety znamená, že sluneční plachetnice je ztracená. Ruské ministerstvo obrany podle AP už zahájilo pátrání po troskách družice Cosmos 1.
Agentura ITAR-TASS už dříve s odvoláním na výrobce nosného stroje uvedla, že se raketa zřítila do moře, neboť došlo k výpadku motoru.
Ruští inženýři tak zaznamenali už druhý krach během jednoho dne. Předtím se nepodařilo dostat na oběžnou dráhu telekomunikační satelit, zřejmě také kvůli chybě nosné rakety.
Na unikátním projektu solárně poháněné vesmírné družice se podíleli i čeští experti z Ionosférické a telemetrické observatoře Akademie věd ČR v Panské Vsi na Českolipsku. Jejich úkolem měl být i dohled a sledování "plachetnice" v prvních fázích po startu.
"Pokračujeme v pokusech o navázání spojení s družicí. Zatím vysíláme v tom původním směru a čekáme na nové informace," řekl dopoledne iDNES František Hruška, pracovník Ionosférické a telemetrické observatoře.
Obří plachetnice na paprsky
Cosmos 1 měl podle původních plánů několik dní po startu obíhat Zemi ve výšce 800 kilometrů.
25. června měl přijít rozkaz k rozvinutí "plachet". Tubusy, na nichž jsou upevněny plastové fólie, by se pak naplnily dusíkem čímž vznikne osm trojúhelníkovitých "plachet" o celkové ploše 600 metrů čtverečních, plánovali vědci.
Byla by to jen tisícina plochy, o níž v sedmdesátých letech snil astronom Carl Sagan, iniciátor pátrání po mimozemském životě a zakladatel americké Planetární společnosti, která let financuje. Bude to však funkční tisícina. Na obloze se pak objeví nová "hvězda", kterou bude možné sledovat pouhým okem, snili odborníci.
Nová "hvězda" se však měla pomalu zmenšovat. Kvůli tomu Cosmos startoval: Aby postupně získával rychlost od slunečních paprsků a aby se vzdaloval od Země. Den po rozvinutí plachet se jeho rychlost zvýší o 160 kilometrů, za sto dní by mohla být o 16 tisíc kilometrů vyšší.
Ale tak dlouho první sluneční plachty ani neměly nevydržet. Ultrafialové paprsky postupně naruší fólie, tubusy se začnou hroutit s tím, jak z nich bude unikat dusík, uvědomovali si tvůrci projektu. I plánovaný měsíc letu však měl stačit na zjištění, zda jsou "sluneční plachetnice" vůbec možné.
První krok k vesmírné revoluci
"Bude-li to úspěšné, může tato technologie změnit způsob, jímž zkoumáme vesmír," prohlásil před startem Louis Friedman, dnešní šéf Planetární společnosti.
"Padesát let používáme rakety. Je na čase vyzkoušet něco jiného," přizvukuje mu britský astronom Peter Bond a dodává: "Je to lehčí, levnější a snazší při použití. Teoreticky to můžete poslat od jedné sluneční soustavy k jiné."
Se Sluncem v zádech by se let k nejvzdálenější planetě naší soustavy, k Plutu, zkrátil téměř na polovinu (z devíti na pět let). Úspora času na cestě k nejbližší hvězdě by měla být ještě větší: místo 70 tisíc let cesty jen tisíc roků.
Cosmos 1 je dílem ruských konstruktérů z Lavočkinovy společnosti. I návrh na využití síly světla k pohonu kosmických lodí je z Ruska. Jeho autory byli ruští vědci Konstantin Ciolkovskij a Fridrich Cander.
Kořeny sahají stovky let zpět
Úplně prvním, kdo psal o plachtách v kosmu, byl však před čtyřmi staletími pražský astronom Johannes Kepler. Mylně se domníval, že vesmírem vane svěží vítr a ohýbá ohony komet.
Datum startu mělo připomenout dávné astronomy, pravěké předchůdce Sagana i Keplera. "Až sluneční paprsky dopadnou na starobylé astronomické pozorovatelny Stonehenge a Chaco Canyon, bude Cosmos 1 stoupat z moře do vesmíru, aby zaujal své místo ve velkém příběhu objevů," řekla Ann Druyanová, jejíž Cosmos Studios se rovněž podílely na financování letu.
Dvě sluneční plachty vypustilo už loni Japonsko. Ty se však nikdy nedostaly na oběžnou dráhu, a tak nebylo možné ověřit, jak fungují.
