Zdá se, že na Slovensku často vítězí strana jednoho výrazného lídra - Fico, Mečiar... Čím to je?
Na Slovensku byla tradičně vysoká personifikace politického života. To souvisí i s určitým typem politické kultury. Takovým lídrem byl ostatně i "otec národa" Andrej Hlinka, to byla taková vůdcovská postava. Tento model se začal počátkem devadesátých let znovu prosazovat ve všech stranách. Zejména je pak úspěšný ve stranách, které nemají příliš vymezený ideový profil, tedy takových těch "catch-all parties", které se snaží oslovit celé obyvatelstvo. V minulosti to byla HZDS a v současnosti je takový i Směr.
Slovenské volbyVÝSLEDKY: Levice suverénně vyhrála, propadla pravice i Slota DZURINDA: Expremiér už nebude kandidovat do čela SDKÚ GLOSA: Jednobarevné Slovensko musí počítat s Maďary ŠÉFREDAKTOR SME: Fico se nebude mít na koho vymlouvat OHLASY: Pro Nečase lekce, pro Sobotku levicové zadostiučinění VÍTĚZSTVÍ: Předsedu Smeru vyhazovali do vzduchu REPORTÁŽ: Fico je na každé lahvi, SDKÚ vedle esoteriky VOLEBNÍ DEN: Slováci polepili politiky a teď jim to spočítají |
Robert Fico před volbami sliboval, že bude chtít vytvořit koalici. Proč?
Před volbami to sice tvrdil, teď je ale situace jiná. On vycházel ze zkušenosti celého toho dvaadvacetiletého období, kdy všechny vlády byly koaliční. Takže s takovou převahou asi ani nepočítal. Směr teď může převzít politickou moc, ale je trochu překvapený a neví co s tím.
Strana však asi i trochu schválně vytváří dojem takové konsenzuální síly, která je jakoby ochotná se dělit o moc. Anebo skutečně nechce nést spoluzodpovědnost za nepopulární kroky... Směr však nyní může prosadit úplně cokoli a nějaká další strana, která by s ním šla do koalice, by spáchala politickou sebevraždu. Neočekávám to. Navíc volební program Směru je v podstatě formulovaný jako vládní program. Mohou vládnout okamžitě.
Co se dá očekávat od opozice? Bude konstruktivní?
Vzhledem ke koaliční zkušenosti těchto stran nevím. Opozice, která má nějaký dosah na vládní koalici, musí být koherentní a musí mít proti sobě koaliční vládu, kde jsou nějaké rozpory. Tady ale nic takového asi nehrozí, opozice nebude mít žádný vliv.
Co nyní čeká jednu z nich, Dzurindovu SDKÚ?
Právě dochází v podstatě k pohřbení projektu, který Dzurinda založil jako blok nelevicových sil. Dnes je SDKÚ už opravdu jen malou stranou. A jestli chce přežít a stát se součástí nějakého širšího spojenectví, musí projít niterním procesem, nějakou sebereflexí. A to nemyslím jen to, že má vyměnit lídra. Měla by hlavně zreflektovat svůj způsob interakce s partnery.
Osobně si myslím, že tato strana přinesla tolik pozitivních reforem a změn, že se to nedá v dějinách Slovenska s ničím srovnat. Ani množstvím, ani kvalitou. A ještě toho mohla hodně dokázat. I co se týče organizace, byla to nejprofesionálněji fungující strana. Na druhé straně je image této strany už neuvěřitelně pošramocená. Příliš necitlivě prosazovala vlastní zájmy.
Je to vlastně velký rozpor, tato strana dovedla Slovensko do EU i do NATO, to jsou převratné změny. Nezvládla ale základní věci, jako je vztah s koaličními partnery či vztah se svojí nominální předsedkyní vlády. To byla fatální chyba, kvůli které strana ztratila tolik voličů. A potom všechny ty kauzy. A nejen ty kauzy samy o sobě, ale jak se k nim strana postavila... Byl to takový proces sebedestrukce.
V Gorile se vlastně připomíná Ficovo jméno častěji než Dzurindovo. Levice má ale prostě jiné voliče. Volič Směru sice nesnáší pravicovou gorilu, ale už mu nevadí ta levicová gorila.
Fica možná čeká před volbou prezidenta dilema
Odchází Iveta Radičová; jsou tu nějaké další výrazné ženy-političky, pro které by mohla být inspirací?
Zatím je tady Iveta Radičová tou nejsilnější středopravicovou političkou vůbec a to nemyslím jen jako žena. Nejsilnějším politikem vůbec. Ona má potenciál získávat širokou podporu i ve středu spektra. V současnosti nevidím nejen mezi ženami, ale vůbec mezi středopravými politiky člověka, který by se jí přiblížil.
Očekáváte, že znovu ohlásí kandidaturu na prezidentku?
To nemůžu posoudit. Udělala několik kroků, které by tomu mohly nasvědčovat. Ona se například dost distancovala od SDKÚ před volbami. To by mohlo znamenat, že uvažuje o nějaké další politické kariéře. Ale politická paměť je tak krátká... Radičová je ale člověk, který přijímá rozhodnutí po zvážení všech okolností. Ale jak to bude v roce 2014?
Prezident Gašparovič bude jistě končit, a tak vznikne dilema pro Roberta Fica. Odstoupení z postu předsedy vlády kvůli případné kandidatuře před ukončením mandátu by pro něj mohla být komplikace v případě, že by stál v čele vlády, protože jeho nástupce by musel mít stoprocentní podporu. Měl by ale pohodlnější podmínky, protože by byl premiérem jednobarevné vlády. To jsou ale předčasné úvahy.
Co čeká strany, které ze sněmovny vypadly? V ČR to většinou znamená cestu do zapomnění.
S výjimkou SNS, která se rozdělila a znovu se sjednocená vrátila, to je u nás také tak. Ale vidím v tom i rozdíly: například SMK (Strana maďarské koalice) se do parlamentu opět nedostala, ale bude mít šanci i dál, protože má pevně daný okruh voličů. Jinak však opravdu všechny strany, které kdy vypadly, se už do parlamentu nevrátily. Například HZDS, ta už sbírá nyní jen nepatrný zlomek hlasů, co dřív.
Grigorij MesežnikovSoučasný prezident slovenského Inštitútu pre verejné otázky (IVO) pochází z ruského města Oriol. Vystudoval Filozofickou fakultu Moskevské státní univerzity. V roce 1981 se přistěhoval na Slovensko. Patří mezi nejcitovanější slovenské analytiky vůbec. |
Zmizela i Slotova SNS, kdo teď vsadí na nacionalistickou notu?
SNS není jedinou stranou s takovým programem. I Směr bez problémů sáhne po téhle kartě. Před volbami roku 2010 byl například SMER ještě radikálnější než SNS. I Igor Matovič má některé názory blízké SNS. Tento uvolněný elektorát se nějak rovnoměrně rozloží. Něco si vezme Směr, něco možná KDH, něco další strany. SNS se však v této staromódní podobě nacionalismu plně vyčerpala.
Po Maďarsku má jednostrannou většinu ve sněmovně tedy nyní i Slovensko. Dá se v tom sledovat nějaký středoevropský trend?
Je třeba se podívat na celkovou konfiguraci politických stran v těch zemích. V Polsku a ČR jsou trochu jiné stranické systémy. Nevím, co by se mělo stát například u vás, aby vznikla vláda jedné strany. Nyní se mluví o jakési "orbanizaci" Směru, ale myslet na nějaké autoritářské trendy je teď předčasné. Ale ten aktuální slovenský příběh o tom, že pravice ztratila moc a předala ji přímo Směru, je dost podobný tomu maďarskému. Tam v podstatě díky svým chybám předala liberální levice moc Fideszu. Je to selhání širší koalice slabších stran.
V ČR však strana, která by tu druhou v pořadí ve volbách několikanásobně předčila, asi neexistuje, v Polsku taky ne. I když nic se nedá vyloučit. I slovenský stranický systém vypadal před volbami 2006 dost odlišně než dnes... Z hlediska síly stran i z hlediska nabídky.
Jste rád, že volby skončily?
Jsem trošku znepokojený tím, jak se situace vyvíjí. Vidím určitý rozpor mezi jednobarevnou vládou a pestrobarevnou společností. Slovensko je nejnejednotnější společností ze všech středoevropských. Z etno-demografického hlediska, sociokulturního, regionálního, konfesionálního... V takové společnosti existuje logicky víc zájmů rozmanitých skupin, a tak není jednobarevná vláda tím nejlepším řešením.
Ale jako člověk, který je zaměstnán volbami už několik týdnů a ještě několik dalších bude, jsem samozřejmě rád, že máme tuhle část za sebou.
