„Budova posledních dvacet let výrazně chátrala. My jsme se rozhodli, že se s ní musí rychle něco udělat. Dali jsme do kupy ikonickou stavbu Bratislavy a myslím si, že i její vzhled a provedení odpovídá tomu, jak má vypadat moderní architektura,“ řekl ministr na exkurzi pro novináře.
Rekonstrukce Kukuřice byla podle něj náročná i s ohledem na věk a stav budovy a rozsah nutných stavebních zásahů. V hlavní budově areálu je nicméně hotovo a během srpna se do nového sídla resortu začnou stěhovat zaměstnanci. Samotné opravy stály podle portálu HN Online 49,6 milionu eur (1,2 miliardy korun), nábytek a další vybavení pak 3 miliony eur (72,7 milionu korun).
Je to však právě luxusní nábytek, který od začátku renovace vyvolává největší kritiku. V době už několikáté vlny konsolidace si Kaliňák do kanceláří objednal designérské kousky a elektroniku za desetitisíce eur, upozorňovala v posledních měsících slovenská média. Ministr se tehdy hájil slovy, že bylo nutné přizpůsobit se „oblému tvaru budovy“.
Na čtvrtečním „Dni otevřených dveří“ už říkal, že pořízené vybavení je pouhý „střední standard“, že se původně uváděné ceny podařilo snížit, že média lhala a že se nakupovalo s ohledem na to, aby nábytek dlouho vydržel. Podle Kaliňáka ideálně až padesát let. Například v kuchyňce si prý bude denně vařit kávu množství zaměstnanců.
Standardní kuchyňská linka za téměř 8 tisíc eur (193 tisíc korun) mu proto nepřipadá předražená. „Materiály jsou kvalitní a vydrží i dvacet let,“ řekl Kaliňák, který si pro novináře připravil i trička s obrázkem Kukuřice před opravou a po ní.
Na jednotlivé kusy nábytku také nechal připevnit cedulky s „cenami, které uváděla média“ a „skutečnými cenami“, případně s cenami obvyklými na trhu a cenami, za které je nakoupil resort obrany. Téměř o polovinu levnější, než psali novináři, je tak podle Kaliňáka třeba „pisoár s radarovým splachováním“ nebo věšák na oblečení. Běžný pisoár přitom nestojí 600 eur (14 500 korun) ani 300 eur (7 250 korun), ale 130 eur (3 100 korun), podotýká Denník N.
Podobné cedulky byly i na konferenčních stolcích, křeslech či psacích stolech. Kontroverzní „mechová stěna“ na fasádě budovy pak podle Kaliňáka nestála 157 tisíc eur (3,8 milionu korun), jak psali novináři, ale 131 207 eur (3,1 milionu). A navíc ji ministr nemá u sebe v kanceláři, ale venku, kde podle něj vydržela i nedávná extrémní vedra.
Během návštěvy novinářů ovšem vyšlo najevo i to, že se na stěnu musela nainstalovat rušička ptáků, kteří mech ozobávali. V současnosti se navíc znovu opravuje už opravená zeď před objektem. A to poté, co ji údajně coby ochranu před sprejery namalovali tak, aby vypadala jako cihlová – místo toho, aby ji z cihel skutečně vystavěli. Poté, co se o tom dozvěděla média, se zeď začala předělávat.
Za čtvereční metr zrekonstruovaných prostor Kukuřice ministerstvo podle Kaliňáka zaplatilo 2 750 eur (66,5 tisíce korun), což politik vládního Směru-SD považuje za výhodné. Opozice to však takto nevidí. Strana Progresivní Slovensko už podala podnět na Nejvyšší kontrolní úřad. Poslanec hnutí Slovensko a místopředseda parlamentního výboru pro obranu a bezpečnost Gábor Grendel zase projekt označil za promrhanou příležitost.
Slováci šetří, Kaliňák utrácí. Obnoví armádní folklorní soubor Jánošík![]() |
„Ministr obrany Robert Kaliňák se opravu nemá čím chlubit. Je to spíš na ostudu, protože Kukuřice měla původně sloužit jako služební ubytování pro profesionální vojáky a řadové zaměstnance ministerstva obrany. Tak se s tím počítalo za naší vlády, kdy měla rekonstrukce stát 35 milionů eur. Namísto toho se Kaliňákův účet vyšplhá až na 70 milionů eur a budova nebude sloužit ani profesionálním vojákům, ani zaměstnancům jako ubytování, ale jako nové sídlo ministerstva obrany,“ řekl.
„Je to promrhaná šance a promrhané peníze,“ míní poslanec, přičemž odkazuje i na další opravy v komplexu bývalého vojenského internátu Hvězda, které stále běží. Do vedlejších budov by se měli poté nastěhovat další státní zaměstnanci.
Kritika se na Kaliňáka po prohlídce snesla i na sociálních sítích. Lidé luxus na ministerstvu srovnávali třeba s tristním vybavením slovenských nemocnic, v nichž se už mnohokrát lidé prostřednictvím veřejných sbírek skládali na chybějící moderní přístroje či opravu padající omítky.

























