Stojíme pod masivní hranatou kovovou plastikou s holubicemi míru a v kalném únorovém poledni přehlížíme poloprázdný bulvár M. R. Štefánika. Stačí přivřít oči a člověk se vrátí do padesátých let, kdy zde z rozhodnutí komunistických plánovačů vyrostlo nové sídliště ve stylu socialistického realismu.
„Doly si zajistily odbyt, ale uhlí bylo tak nekvalitní, že v elektrárně museli přidávat kvalitnější hnědé uhlí, aby vůbec hořelo. A to vše za státní peníze, protože elektrárny částečně patřily státu.“