Soud vám s účinností od 6. prosince zakazuje veřejně se vyjadřovat o slovenské ministryni kultury Martině Šimkovičové. Budete to dodržovat? Protože pokud ano, toto je jeden z posledních rozhovorů, které o ní můžete vést...
Je to přesně, jak říkáte. Rozhodnutí Krajského soudu v Bratislavě se podřizuji, je nezbytné se mu podřídit. Ale protože ho považuji za velmi rozporuplné, odvolám se k Ústavnímu soudu. A počínaje sobotou už nebudu vyslovovat jméno ministryně – ve veřejném prostoru.
Soukromě budete?
Ano, určitě budu.
Když se podívám, co jste o ministryni v minulosti říkal, najdu třeba, že „nenávidí umělce“, že je „nejhorší ministryní, jakou kdy Slovensko mělo“, ve svém resortu je jen „statista“, je „nekompetentní“ či „ohrožením právního státu“. Můžete doplnit, co dalšího jste o ní říkal, že vás žaluje pro pomluvu a poškozování dobrého jména?
Z jejího pohledu tím nejvíc meritorním – a vlastně je o tom i ona žaloba – je vyjádření, že je neonacistka. To jsem řekl pro jeden český podcast. Samozřejmě je to částečně vytrhnuté z kontextu. Já jsem to tehdy vysvětloval tím, že když vysoký reprezentant státu v televizním rozhovoru řekne, že LGBTI komunita je hrozbou pro bílou rasu, tak to jsou hned v jedné větě homofobie a rasismus.
Jméno ministryně Šimkovičové už nevyřknete, nakázal soud exšéfovi divadla |
Ale takových vyjádření má Šimkovičová nespočet. Slovenská národní strana (SNS), která ji nominovala na ministryni, udělala celoslovenskou billboardovou kampaň, kde bylo napsané „odstřihneme LGBTI od dotací“. A z tiskových konferencí, které svolávají na ministerstvu, je úplně zjevné, že nenávidí sektor, který reprezentují. To jsou neustálé útoky na umělce, invektivy, urážky. V umělecké branži neexistuje jeden relevantní umělec, který by se za ně postavil.
Podle vás žaloba pro pomluvu tedy není podložená?
Paní ministryně je veřejně činná osoba, politička ve vysoké pozici. A já jsem občan. To, že je neonacistka, je můj hodnotící úsudek, který dokážu vysvětlit. Takže je to sporné. Já to neprezentuji jako fakt, ale jako svůj názor. A z hlediska práva je to tak, že veřejní funkcionáři musejí snést víc. Každý, kdo je v politice, musí snést kritiku. A já zase jako člověk z oblasti umění a aktivista mám i podle evropského práva vyšší ochranu. Z mého pohledu jsem tedy zákon neporušil, protože se nejedná o pomluvu. Jde o standardní občanskou kritiku směrem k politikům.
Matej DrličkaMatej Drlička (49) je slovenský hudebník, manažer, producent a někdejší generální ředitel Slovenského národního divadla (SND). „Na Slovensku jsem před jednadvaceti lety založil festival klasické hudby Viva Musica! a kromě toho mám i eventovou agenturu. Odvolání z SND na mě nemělo nějaké existenční dopady. A právě proto jsem zůstal velmi otevřeným kritikem, protože nejsem závislý na státu. Nyní pracuji na tom, aby se Viva Musica! rozšířila i do Česka. Ale určitě neuvažuji o přesídlení nebo odstěhování se. Slovensko celkově čelí obrovskému odlivu kvalitních lidí, ať už z byznysu nebo kultury. Já nejsem připravený na exit. Myslím si, že je důležité zůstat na Slovensku a dělat dobré věci i tady.“ Poznámka redakce: O rozhovor jsme požádali i samotnou ministryni Šimkovičovou. |
V Čechách jste navíc měli poměrně nedávno precedens, kdy SPD bylo označeno jako fašistické parlamentní hnutí, což podle soudu není v rozporu s právem. Myslím si, že stejné právo by mělo být aplikováno i zde. O politicích se nikdy nevyjadřuji vulgárně a snažím se být konstruktivní.
Jednou jste se také Šimkovičové zastal, když se na sítích rozjely útoky na její vzhled...
Ano. Já považuji Martinu Šimkovičovou za velmi škodlivou političku v tom smyslu, že resortu, který má řídit, mimořádně škodí. Jednak je to samozřejmě způsob, jakým řídí instituce. Proběhla velká vlna odvolávání ředitelů institucí, což je sice úplně legitimní právo každého ministra, ale společnost očekává, že budou nominováni kompetentní lidé. A když si vezmeme například Slovenskou národní galerii, v průběhu jednoho roku se tam vystřídali čtyři ředitelé.
Každý z těch ředitelů způsobil obrovský odliv zaměstnanců. Řízení těch institucí je extrémně chaotické a v mnohých ohledech i nehospodárné. Tato branže je své podstaty liberální a oni jsou mimořádně konzervativní, takže všechna vyjádření ministryně na adresu umění jsou pro nás velmi rozporuplná a nedokážeme se s nimi ztotožnit. Ale zastal jsem se jí, protože si nemyslím, že je naší úlohou hodnotit zjev politika. Pro mě není podstatné, jaké nosí boty nebo zda používá filtry na fotkách. Soustřeďme se na likvidační kroky, které dělá.
Jaké třeba?
Například ve Fondu na podporu umění. To je instituce, kterou v Čechách nemáte a která má být podle zákona úplně odpolitizovaná. Nástupem Šimkovičové se však totálně zpolitizovala. Radu obsadili její nominanti, což je v rozporu se zákonem. Celý fond je v rozvratu, zpožďují se výzvy, komise nejsou schopné zasedat. Coby nejproblematičtější vnímám, že instituce pod vedením Šimkovičové porušují zákon. Neustále, pravidelně. My na to upozorňujeme, ale stát se našimi námitkami nezabývá.
Na Slovensku odvolali šéfa národního divadla, zastávají se jej kolegové i opozice |
Ministryně Šimkovičová vás odvolala loni s tím, že jste divadlo špatně vedl a ještě do něj vnášel politiku. Ani s tím nesouhlasíte?
To vnášení politiky je absolutní iluze a nepochopení divadla jako takového. Podle ministryně Šimkovičové lidé chodí do divadla, aby si oddychli. Já jsem však spolu s celou divadelní komunitou přesvědčen, že divadlo je prostor, ve kterém mají lidé přemýšlet, mají být konfrontováni se svými strachy. Divadlo má být zrcadlo společnosti.
Odmítám, že bych do divadla vnášel politiku, to v žádném případě. Pokrývali jsme různé etapy slovenského vývoje včetně Slovenského státu nebo mečiarovského období. To politikům nevyhovovalo, protože potřebují, aby v divadlech byly komedie, muzikály. Nic, co by se kriticky vyjadřovalo k fungování společnosti. Nikdy jsem nebyl aktivní v žádné politické straně, nikdy jsem neměl žádné veřejné prohlášení stranického charakteru. Kritizuji kroky konkrétních lidí.
A co se týká hospodářských záležitostí... Víte, ona nikdy neprokázala žádné ze svých tvrzení. Tiskové konference ministryně Šimkovičové vypadají tak, že si svolá novináře, hodinu lže, pak dovolí tři otázky, na které většinou neodpoví, a je konec. V době, kdy jsem byl generálním ředitelem, jsme měli rekordní tržby i návštěvnost, otevřeli jsme se Evropě, vstoupili do mezinárodních asociací. Čísla hovoří v můj prospěch.
Není to „vnášení politiky do kultury“ něčím, na čem se láme postoj konzervativních politiků i jejich voličů a postoj liberální části společnosti, občas hanlivě nazývané „kavárna“? Pozorujete, že liberálnější politici, voliči, umělci a další lidé vidí úlohu kultury jinak než ti, kteří si skutečně jdou do divadla spíš odpočinout a nechtějí tam řešit politiku ani názory na aktuální dění?
Ano, tento fenomén je přítomný v celé Evropě, nástupem Donalda Trumpa se to ještě akcentovalo. Celá ideologie MAGA je tu teď přítomná. A národně cítící politici – v případě SNS jde z mého pohledu o stranu, jež vykazuje prvky krajní pravice – razí narativ, že výtvarné umění mají být jen pěkné barevné obrázky, krajinky, ukazování slovenského lidu jako pracovitého národa. Tedy něco jako sovětské umění. To je z jejich pohledu to správné. Jakékoliv zobrazování kritiky prostřednictvím umění je pro ně nepřátelské. Pochopitelně jsme i my měli komedie, u kterých si lidé mohli jen oddychnout. Je to čistě na výběru diváka. Konzervativní politici by nicméně chtěli stavět potěmkinovské vesnice a ukazovat falešný obraz. Divadlo však nemůže být křivé zrcadlo.
Šimkovičová ovšem není první ministryní, která vás odvolala, že? Poprvé k tomu došlo už za vlády Eduarda Hegera, kdy vás odvolala Natália Milanová. Nemají prostě politici problém s vámi konkrétně?
Ano, může to tak působit (smích). Jsem ve svých vyjádřeních otevřený a myslím si, že je velmi důležité, aby byly instituce svobodné. Ředitelé institucí nemají být vazaly ministrů. Kvůli své kritice politiky strany OLaNO (dnes hnutí Slovensko, pozn. red.) jsem byl odvolán poprvé. Tehdy se zvedla obrovská vlna odporu, národní divadlo se za mě postavilo a pod tlakem umělecké branže mi ministryně Milanová dovolila účastnit se dalšího výběrového řízení, které jsem vyhrál.
Je teď pro umělce těžší pracovat na Slovensku?
Ano, určitě. Kulturu si můžeme zjednodušeně rozdělit na zřizovanou a nezřizovanou a ta zřizovaná bude čelit velkým rozpočtovým škrtům. Instituce budou chudší, už teď čelí velkému propouštění. Deset procent zaměstnanců musí odejít, takže se na trhu práce objeví lidé, kteří budou těžko zaměstnatelní. To je jedna rovina, navíc ve státních institucích vidíme obrovskou přítomnost autocenzury. Lidé se bojí, nevyjadřují se.
Politikům se daří prosazovat narativ, že Slovensko je země s barevnou duhou na obloze a všechno je v pořádku. Pak je oblast nezřizované kultury, kde Martina Šimkovičová dosáhla toho, že se zastavilo financování. Mnoho institucí zaniká, ať už to jsou nezávislá centra, festivaly a mnoho dalších. Umění to přežije. Ale čeká nás velmi těžké období.
