Co říkáte na předběžné rozhodnutí soudu, podle kterého se o vás už bývalý ředitel Slovenského národního divadla Matej Drlička nesmí veřejně vyjadřovat?
V první řadě je důležité říci, že panu Drličkovi nikdo nezakázal vyjadřovat se k mé osobě. Už vaše formulace otázky naznačuje, že jste četla jen informace, které veřejnosti nabídl Matej Drlička. A ten manipulativně vytrhl z kontextu polovinu věty z rozhodnutí soudu. To, co tvrdí, že mu soud uložil, není pravda. Soud mu nezakázal vyslovit mé jméno, ale zakázal mu o mně lhát a říkat věci, které jsou urážlivé a nezakládají se na pravdě.
Promiňte, ale skutečně není v pořádku, pokud vás někdo bez důkazů ve veřejném prostoru nazve fašistkou či neonacistkou, a to jen proto, že se neumí smířit s tím, že přišel o funkci. A přišel o ni, mimochodem, pro svá velká manažerská selhání na postu ředitele SND. Jako ministryně kultury vnímám rozhodnutí soudu jako jasné potvrzení toho, že veřejná diskuse má své hranice a že ani v politickém prostoru nemá nikdo právo překračovat základní pravidla slušnosti, pravdivosti a respektu k lidské důstojnosti. Soud potvrdil, že osobnostní práva musí být chráněna stejně u všech občanů, včetně veřejných představitelů.
„Poslední“ rozhovor o Šimkovičové. Chce sovětské umění, říká umlčený divadelník |
Proč jste k žalobě na něj přikročila? Neměl by politik přece jen snést veřejnou kritiku?
Opět zdůrazňuji, že soud neomezil svobodu projevu a nerozhodl o žádném zákazu mluvit či vyjadřovat názory obecně. Rozhodnutí se týká pouze šíření nepravdivých, hanlivých a agresivních vyjádření, která překračují rámec legitimní kritiky. Svoboda slova je jedním ze základních pilířů demokracie, ale nemůže se zneužívat k tomu, aby se pod její záštitou šířila nenávist, lži či osobní útoky. Je třeba si uvědomit, že i agresivita a nenávist mají své hranice.
Skutečnost, že je někdo veřejně činnou osobou, neznamená, že musí bezvýhradně snášet jakékoliv ponižování či nepravdivá tvrzení. Veřejní funkcionáři sice mají snést více kritiky, ale kritiky, která je věcná, pravdivá a vedená s respektem. Proti věcné kritice nic nemám, kritiku konec konců snáším denně. Rozhodnutí soudu vnímám i jako signál směrem k celé společnosti: kultivovaná komunikace není slabost, ale nezbytná podmínka fungování demokracie. Roky posloucháme výzvy ke slušnosti a respektu, ale realita ukazuje, že právě ti, kteří se těmito hodnotami nejčastěji ohánějí, s nimi ve veřejném prostoru často sami nenakládají. Rozeštvávání společnosti, vytváření nepřátelských nálad a normalizování osobních útoků by se nemělo tolerovat.
Podle mnoha slovenských umělců a dalších zástupců kultury svůj resort nevedete dobře a svými kroky ničíte slovenskou kulturu.
Jsem zvyklá na kritiku a respektuji ji, ale odmítám tvrzení, že bych slovenskou kulturu ničila. Mnohé reakce přicházejí od lidí, kterým nevyhovuje, že v kulturním sektoru zavádíme pořádek, transparentnost a odpovědnost. Kulturu nevlastní úzká skupina hlasitých aktérů, kultura patří všem občanům. Nejsem si úplně jistá, zda jste v Čechách obeznámeni s tím, co se tady ve skutečnosti celé roky před mým nástupem do funkce dělo. Kulturu si tu „zprivatizovala“ skupina progresivních umělců a aktivistů a z veřejných fondů si udělali „bankomat“.
Kam zmizela busta od slavného Donatella? řeší Slováci. Ministryně dotazy odbyla |
Opakovaně rok co rok dostávali peníze na své progresivní umění. Paradoxem je, že se tímto uměním bez dotací nedokážou uživit. Takto by to fungovat nemělo. A když jsme řekli, že chceme zavést transparentnost a že už by konečně mohl mít nárok na dotace i někdo jiný, například i tradiční slovenská kultura či kdokoliv, kdo ještě nikdy peníze nedostal, zvedla se obrovská vlna odporu progresivních aktivistů. Ti tvrdí, že kulturu ničíme. Ne, neničíme. Zaráží mě, že někomu může překážet pořádek a transparentnost. O čem to svědčí? Mým cílem je, aby byla kultura otevřená, spravedlivěji financovaná a méně závislá na osobních vztazích či dlouhé roky zažitých privilegiích. Jsem připravená poslouchat konstruktivní návrhy, ale nebudu ustupovat tlaku, který chce bránit potřebným změnám. Pracuji pro lidi a pro dlouhodobý rozvoj slovenské kultury, ne pro zájmy jednotlivců a úzkých skupinek.
Za vaše odvolání se objevilo i několik petic. Umíte si představit situaci, za které byste odstoupila?
V demokratické společnosti má každý právo vyjádřit nesouhlas, a proto respektuji i vznik petic. Musím vás však upozornit na to, že ve skutečnosti nešlo o petice, ale o výzvy. A to je rozdíl. Výzva nemá atributy petice a totožnost podepsaných osob nelze prověřit. Stalo se tak, že ve výzvě, kterou už zmiňovaná skupina aktivistů zorganizovala, přibývaly podpisy stejnou frekvencí celý den i noc. Jako by je generoval automat. A mezi signatáři se objevili lidé jako Pamela Anderson.
Šimkovičová letenkou za 360 tisíc naštvala Slováky a rozhádala Pellegriniho s Dankem |
Netvrdím, že nemáme odpůrce. Ale to je snad přirozené, ne? Někdo volby vyhrál a někdo zas prohrál. Opozice a jejich přívrženci mohou mít problém s něčím, co dělá vláda. Avšak není v pořádku, když se někdo v demokratické společnosti snaží dělat revoluci z ulice a zvrátit výsledek demokratických voleb. Jsem ministryní, protože strana, na jejíž kandidátce jsem byla, se dostala do parlamentu a je součástí vlády. Ti, kterým se to nelíbí, mě mohou kritizovat. Realitou však je, že podpisy na výzvách a peticích nepředstavují celou společnost, ale konkrétní skupinu aktivistů. Ta dlouhodobě komunikuje v souladu s postoji politické opozice.
Odstoupení z funkce by mělo smysl pouze tehdy, pokud bych nedokázala vykonávat svou práci nebo bych ztratila důvěru těch, kteří mi tento mandát dali. To se však nestalo. Naopak, soustřeďuji se na řádný chod resortu, na systémové změny a na to, aby kulturní sektor fungoval transparentněji, efektivněji a s menším prostorem pro dlouholeté nerovnosti. Nenechám se odradit mediálním tlakem. Respektuji každého občana, ale mou povinností je pracovat pro všechny, ne jen pro hlasitou menšinu na náměstích.
Například za nákup předražených letenek vás však kritizoval i slovenský prezident Peter Pellegrini.
Všechny doklady jsme okamžitě poskytli a nic nezamlčujeme. Ministři pracovně cestují a někdy to bohužel není levné, protože ministr si nekupuje letenky rok dopředu, ale na přesně určený termín. Mnohdy jen týden před samotným odletem. Porovnávání takového nákupu s běžným kupováním letenek turistů, kteří nejsou vázáni ani přesným termínem a umí si letenky kupovat ve velkém předstihu, a tedy ve zcela jiných cenových relacích, je hrubou manipulací veřejnosti s cílem rozpoutat vlnu nenávisti. Rozumím, že téma zaujalo média i opozici, ale odmítám jeho politizování a vytrhávání věcí z kontextu.
„Štěkot kavárny, výsměch pracujícím u pásu“. Slovenské kultuře pohrozili dalšími vyhazovy |
Někteří také míní, že ministerstvo ve skutečnosti vede váš tajemník Lukáš Machala. Co na to říkáte?
Toto tvrzení poslouchám dost často a považuji ho za nepodloženou spekulaci. Ministerstvo kultury vedu já jako ministryně, nesu za něj plnou politickou odpovědnost a všechna zásadní rozhodnutí činím výlučně já. Generální tajemník služebního úřadu Lukáš Machala má své jasně definované kompetence přesně tak, jako je mají všichni státní tajemníci a generální tajemníci služebních úřadů na jiných ministerstvech. Jeho úlohou je pomáhat při řízení resortu, zajišťovat chod úseků, které má v gesci, a plnit úkoly, které mu vyplývají ze zákona. To, že spolupracujeme intenzivně a koordinovaně, je úplně přirozené. Domněnky, že ministerstvo vede někdo jiný, jsou spíše politickou konstrukcí, která má odvádět pozornost od toho, co reálně děláme, a to zejména od nastavování transparentnějších procesů, efektivnějšího fungování institucí a dlouhodobých systémových změn. Za chod ministerstva zodpovídám výhradně já a tuto odpovědnost i plně nesu.
V minulosti jste uvedla, že „slovenská kultura má být slovenská a žádná jiná“. Co tím myslíte? Neměla by se kultura rozlišovat podle toho, jestli je kvalitní, nikoliv podle země původu? Může se kultura inspirovat ve světě?
Mé vyjádření o tom, že slovenská kultura má být slovenská, bylo vytrženo z kontextu. Nikdy jsem netvrdila, že se Slovensko nemůže inspirovat zahraničím nebo že je cizí umění nechtěné. Kultura se vždy vyvíjela v kontaktu se světem, to je přirozené a prospěšné. To, co jsem tím chtěla říct, je něco jiného: slovenská kultura musí mít pevné jádro, vlastní identitu, vlastní tvůrce a rozvoj, který není závislý na zahraničních trendech, grantech nebo tlacích. Každý stát, který si váží své kultury, ji chrání a posiluje. Je to součást jeho identity a sebevědomí. Kvalita umění je samozřejmě důležitá a dobré umění může vzniknout kdekoliv. Inspirace ze světa je vítána, ale nemá nahrazovat vlastní kulturu. Slovenská kultura má být pevná, životaschopná a sebevědomá sama o sobě, a právě to jsem měla na mysli. Nejde o odmítání zahraničí, ale o podporu toho, abychom neztratili vlastní tvář, hodnoty a tradice.
Máme podporovat památky, nebo LGBTI+? Slovenský resort kultury pobouřil anketou |
Měla by být kultura podle vás kritická? V našem rozhovoru mi pan Drlička řekl, že současná vláda chce „sovětské umění“ – takové, u kterého lidé nemusejí přemýšlet a které jen zvedá národu sebevědomí.
Samozřejmě, že kultura by měla být kritická. Kritické či analytické myšlení, reflexe společnosti a diskuse jsou základem jakékoliv zdravé kultury. Nikdy jsem netvrdila, že chceme umění, které omezuje myšlení lidí nebo které zjednodušuje realitu. Vlastně doopravdy nerozumím tomu, co chtěl pan Drlička svým výrokem říct. Naším cílem je podporovat rozmanité a kvalitní umění, které dokáže reflektovat současnou společnost, ale zároveň posiluje identitu a hodnoty naší kulturní tradice. Kultura by měla být inspirativní, tvůrčí a kritická a právě tento typ kultury chceme podporovat. Umění, které přináší jen prázdné povzbuzování ega, není vůbec naší ambicí ani cílem vlády, které jsem součástí.
V minulosti jste také několikrát zaútočila na LGBT komunitu – do ní ovšem patří i slovenští občané, možná i vaši voliči. Nezvažovala jste, že byste se jim omluvila?
Nikdy jsem se nepostavila proti členům LGBTI komunity jako občanům Slovenska. Hovořit o útocích na tuto komunitu z mé strany je naprosto scestné a dotýká se mě to. Osobně mám několik přátel, kteří jsou gayové, a nemám proti nim vůbec nic. Je však obrovský rozdíl mezi jednotlivými LGBTI osobami, proti kterým nikdo nic nemá, a LGBTI propagandou či agendou. Toto téma velmi často padá za oběť mediálním manipulacím, když aktivisté, kteří chtějí útočit, tvrdí, že každý, kdo nesouhlasí s ideologickou mašinérií LGBTI propagandy, má vlastně něco proti gayům.
Šimkovičová je pro Fica postradatelná konspirátorka, říká slovenská šéfredaktorka |
Toto není pravda. Nikdy jsem nehodnotila osobní orientaci jednotlivců, ale vždy jsem dbala na to, aby veřejné prostředí a kulturní prostor, který podporuje stát, zůstával neutrální a soustředěný na hodnoty a priority, které definují slovenskou kulturu a tradice. Všechny občany, včetně členů LGBTI komunity, respektuji a moje práce v resortu je zaměřena na rozvoj kultury jako celku, bez diskriminace či zvýhodňování na základě osobní identity nebo orientace. Kritická vyjádření vůči propagandě neznamenají útok na lidi a nikdy jsem neměla v úmyslu někoho z této komunity znevážit či vyloučit.
Jaká je vaše koncepce kultury a jaké jsou vaše cíle v tomto resortu?
Moje koncepce kultury vychází z přesvědčení, že slovenská kultura musí být pevná, sebevědomá a životaschopná, a zároveň otevřená inspiracím ze světa. Mým cílem je podporovat domácí tvůrce, slovenské tradice a hodnoty, ale zároveň umožnit umění reflektovat současnou společnost a být kritickým hlasem. V resortu kultury se zaměřujeme na transparentnost financování, efektivnější řízení institucí a systematickou podporu kulturních projektů, aby byly veřejné prostředky využity smysluplně a spravedlivě. Chci, aby slovenská kultura rostla nejen doma, ale i v zahraničí. Důležité je také vytvářet prostředí, kde se umělci cítí respektovaní a mohou tvořit svobodně, a zároveň zajistit, aby veřejnost měla přístup ke kvalitní a rozmanité kultuře. Mým cílem je tedy nejen podporovat uměleckou tvorbu, ale také zajistit, aby slovenská kultura byla dlouhodobě udržitelná a relevantní pro každého občana země.
Moje výkladní skříň, tvrdila Šimkovičová o festivalu. Ministryni tam dav vypískal |
Vládě premiéra Roberta Fica se často vyčítá, že je proruská. Vy jste členkou vlády. Jak to vnímáte „zevnitř“ kabinetu?
Vláda má jasně definovanou zahraniční politiku a já se řídím rozhodnutími, která se přijímají kolektivně. Všechny naše kroky a postoje jsou v souladu s mezinárodními závazky Slovenska. Premiér však vždy zdůrazňuje, že chce dělat politiku na všechny světové strany. A já s tím souhlasím. Je přirozené, že veřejnost a média interpretují některá rozhodnutí různě a kritizují je. Mou prioritou coby ministryně kultury je, aby zahraniční otázky, které se dotýkají našeho resortu, neohrožovaly stabilitu a rozvoj kultury a abychom zároveň chránili slovenskou identitu a hodnoty. Z vnitřního pohledu vlády vidím snahu o vyvážený přístup a zachování strategického zájmu naší země.
