Ivan Kočner je bratr kontroverzního slovenského podnikatele Mariána Kočnera. Muže, který je obžalován, že si objednal vraždu slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Tou větou naznačuje, co si myslí o svém bratrovi a smrti dvou mladých lidí.
A to podstatné: naplno ukázala, že jediný muž dokázal roky diktovat soudcům, jak mají rozhodnout, policistům, co mají vyšetřovat a co zamést, politikům, jaká rozhodnutí schválit, a vybíral, kdo bude prokurátorem, kdo ministrem, náměstkem, vyšetřovatelem i nejposlednějším úředníkem napříč celým Slovenskem.
Všichni sloužili – někteří za peníze, jiní ze strachu, že je bude vydírat, jiní z obavy, že na ně existuje kompromitující složka. Slovensko 2019, Kočnerovo označení: opičky, ovce první a druhé kategorie.
Bratr Ivan
V malé, útulné a vyhlášené kavárně v Pezinku, hodinu cesty od Bratislavy, kmitá kolem stolů kudrnatý muž v hnědé zástěře a úslužně se každého hosta ptá, zdali byl s kávou spokojen: Ivan Kočner.
„Mafiáni tady byli vždycky a vždycky byli lidé ochotni za peníze jiným posloužit a za peníze se nechat koupit k čemukoliv,“ zadívá se doprostřed stolu, jako by zvažoval, zda má dále mluvit. A vyjmenovává slovenské mafiánské gangy. Všechny se zrodily z chaosu devadesátých let a žily z výpalného, vydírání, vražd na objednávku a postupně se doslova pozabíjely.
Sýkorovci, Sátorovci, Pápayovci, Černákovci... Učili se brutalitu od Albánců, bezcitnost od Ukrajinců a vzájemnou smrtící nevraživost od Rusů. „Marián jen uměl tyto lidi vždy pospojovat, propojit a využít. Hodně lidí jej vnímalo jako politika, ale vždyť on nikdy politik nebyl, jen to režíroval. On pouze dobře věděl, že bývalí komunisti a všichni ti rudí jsou ochotní se nechat využít. Korumpovat. Tak jednoduché to bylo a je. Překvapuje vás to?“ položí řečnickou otázku Ivan Kočner.
Jankovi by dnes zářily oči, říká Jozef Kuciak. Vrahům by odpustit dokázal Přečtěte si v iDNES Premium rozhovor s bratrem Jana Kuciaka: Jozef Kuciak mluví o atmosféře ve slovenské společnosti, o skandálních nahrávkách politiků a oligarchů v kauze známé jako Gorila a i tom, co zabití Janka změnilo. Odpustit vrahům svého bratra Jána Kuciaka by dokázal. A má jasno, za jakých podmínek. |
Nemluví tlumeně, neuhýbá otázkám a bratra nijak neobhajuje. Nevysloví ani to, že třeba doufá, že bratr ve vraždě nebude mít prsty.
„Hned mě napadlo, že může mít spojitost s Mariánem. Kauzy, které se tu za posledních patnáct dvacet let děly, tak mnoho z nich mělo nějakou spojitost s ním,“ poprvé přitlumí hlas.
Jsou to dva naprosto rozdílné světy – o osm let mladší Ivan Kočner počítá každé euro, kavárnu dělá jako srdeční záležitost a věří, že Slovensko se své mafiánské krusty zbaví. Vystupoval i v předvolebním klipu nové slovenské prezidentky Zuzany Čaputové, symbolu čerstvé politické krve.
A jeho šestapadesátiletý bratr – muž, který kromě jiného točil miliony eur, vydíral, nechal agenty tajné služby sledovat novináře, podváděl s DPH, směnkami, domy, firmami a teď nechal podle obžaloby šťouravého novináře, který upozorňoval na jeho kauzy, zabít. Ještě loni pan Nedotknutelný.
Gorila existuje...
„Marián Kočner je fenomén mafiánského podnikání devadesátých let, ale jediný, který naplno přerostl do dnešní doby. Na Slovensku v politice, justici, policii není dobro a zlo, tady jednoduše není nikdo čistý a z toho vše pramení,“ rozčiluje se nahlas na čerpací stanici na okraji Bratislavy bezpečnostní analytik, scenárista a autor dokumentu Soumrak Bossů Milan Žitný.
Média mají odposlechy ze slovenské korupční kauzy Gorila, trvají 39 hodin |
Jako by chtěl, aby všichni okolo slyšeli o Kočnerově pověstném hulvátském a výhrůžném stylu, vraždách v blízkosti politiků i o osudech bílých koní, kteří skončili pohřbeni třeba v hrobech, které byly připraveny pro úplně jiné nebožtíky. Vrazi je do nich jednoduše naházeli a jen ledabyle z poloviny zahrabali. Policie byla na uzdě, a tak nebyl zájem, vůle ani chuť je hledat.
Lidé o tom všem vesměs už slyšeli. Před osmi lety se totiž objevily přepisy odposlechů nahraných slovenskou tajnou službou SIS v bytě ve Vazovově ulici v Bratislavě, kde se scházeli vládní politici s podnikateli. Přesněji – s oligarchy, vládci podsvětí. Dělili si tu moc, úplatky, domlouvali politické kšefty. Rozvědka akci pojmenovala krycím názvem Gorila. Osm let však politikům stačilo jednoduše říkat, že přepisy jsou smyšlené a nahrávky neexistují. Překvapení jsou Slováci až nyní. Gorila existuje.
Kočner měl kontakty u policie, pomáhaly mu i se zametáním stop |
... neexistuje spravedlnost
Když policie zatkla Mariána Kočnera pro objednání vraždy a falšování směnek za 1,8 miliardy korun, našla u něj na úhledně srovnaném starožitném stole malý USB disk. Volně položený, třebaže v domě bylo několik tajných trezorů. Disk s 38 hodinami výbušných nahrávek Gorily, které po pár týdnech skupina hackerů rozeslala novinářům.
„Všichni to teď slyšíme na vlastní uši, jak mafie fungovala. Čemu tady máte věřit, když celá vláda je spjata s mafií, politici, soudci, prokurátor si notuje s mafiánem? Tady, dokud nepřijde někdo, kdo šmejdy postaví ke zdi, nic se nezmění. Jiné řešení není, tohle je ten nejhorší stav, ve kterém země byla,“ mávne rukou muž tlačící káru s kovovým odpadem ve Velké Mači, obci, kde vrazi Jána Kuciaka a Martinu Kušnírovou zastřelili v jejich domě. Demonstruje přesně náladu, která nyní mezi lidmi je – absolutní nedůvěra ve spravedlnost.
„Tři týdny před vraždou Janka a Martinky jsem tu viděla objíždět vládní auto. Limuzínu,“ ukazuje ke Kuciakovu domu v Brezové ulici Marie Lanczová, žena bydlící ve třetím domě za rohem. „Volala jsem to policii a výsledek?“ špitne a rychle se rozhlédne kolem sebe. „Nic nezjistili, nic. Dneska, když vidím, jak to fungovalo, že ruka ruku myje, se tomu už nedivím, nikdo to nechtěl řešit, protože jeho zlikvidovali politici,“ pokračuje žena, která je přesvědčená, že vražda měla politické pozadí a ona viděla její přípravu.
Kočner kompromitoval prokurátory i prezidenta. Měl na to schopnou volavku |
Strach nad vesnicí
Navzdory tomu, že žádné vládní auto ani jedna ze 43 kamer ve Velké Mači nenatočila, Lanczová po zveřejnění nahrávek a komunikace, jak si Kočner „vodil“ politiky, policisty a soudce, už jiné verzi nikdy neuvěří. A není sama – ustrašených lidí, kteří volají starostovi, že obcí projíždí cizí vozidlo nebo se potlouká někdo podezřelý, je každý týden několik.
„Dokonce jsme namontovali další kamery, které evidují espézetky přijíždějících automobilů ze všech tří hlavních směrů do vsi,“ krčí rameny starosta pětitisícové vsi Štefan Lancz.
Jen pro dokreslení, jaký strach se lidí v obci po vraždě vlastně zmocnil: pět nejbližších okolních obcí nemá kameru ani jednu. A hlavně nemá důvod je pořizovat, policie tu nanejvýš vyšetřuje drobné krádeže a sousedské spory.
Ve Velké Mači mezitím přibývají vzkazy, které lidé chodí psát na hnědá plechová vrata domu, kde mladá dvojice zemřela a na nichž se po vraždě objevil žlutý nápis „Láska je silnějšia ako zlomoc“. Ve vzkazech je v pár slovech vepsáno celé slovenské odhodlání: Nezabudneme. Potrestáme.
Smráká se, slunce zapadá za kopce Javorníků a z kostela uprostřed Štiavniku, rodiště Jána Kuciaka na severu Slovenska, vycházejí věřící. Po pravidelné úterní podvečerní modlitbě míří většina z nich na zdejší velký hřbitov k hrobům, které přetékají květinami a do jediného jsou opečovávány jako snad nikde jinde. Kuciak je tu na náhrobcích tak časté jméno jako Novák na hřbitově v Praze.
Kauzu Gorila rozkryl náhodou bývalý zpravodajec. Jsem chyba v systému, říká |
Děkujte Bohu, že to není v Česku
„To je tak obrovská oběť, kterou položil, že to je neskutečné. Musel zemřít, aby ukázal pravdu, ve kterou věřil,“ zašeptá a pokloní se u Kuciakova hrobu čtyřiašedesátiletý Miroslav. Na hrobě leží polovina srdce vykovaného ze surového železa, omotané drátěnou sítí, má odkazovat na propletenec vztahů mafiánů a politiků. Druhá polovina je na hrobě Kuciakovy snoubenky Martiny na východě Slovenska. Jak železo rezne, „pláče“ z něj rez na bílou leštěnou kamennou desku.
„Uvnitř je velký hněv, ale šířit ho, to dělá z člověka podobné individuum, jako jsou ti ostatní. Kdybych viděl upřímnou lítost, možná bych vrahům odpustil. Ale nezapomněl,“ říká Kuciakův bratr Jozef. Právě Kuciakovi, silně věřící skromná rodina, od počátku říkali, že pokud policie vrahy dopadne, dokážou jim odpustit. Otec zavražděného novináře Jozef chtěl od počátku jediné: zeptat se, proč...
Dneska už to rodiny vlastně vědí. Přečetly si spis. Nejotevřeněji o tom hovoří maminka zavražděné dívky Zlatica Kušnírová. Ta byla zároveň poslední, kdo s dvojicí pár minut předtím, než do jejich domu vešel vrah, mluvila. „Slovensko si zaslouží, aby jejich smrt nebyla zbytečná. Tohle, co se stalo, to je Balkán, Sicílie. Poděkujte Bohu, že toto nemáte u vás v České republice,“ uvedla.
