Už je mu pětasedmdesát let, ale Jacinto Eliseo Batista si operaci Rosario stále pamatuje do posledního detailu. Druhý dubnový den roku 1982 se s dalšími desítkami argentinských mariňáků vylodil z fregaty Santísima Trinidad jižně od Port Stanley a s kolonou obojživelných vozidel postupoval na sever. Cíl mise: obsadit kasárna a sídlo guvernéra.
 |
„Britská rozvědka věděla, že se chystáme vylodit. Ale nevěděli kdy a jak,“ zavzpomínal před několika lety veterán války o Malvíny, jak Argentinci nevlídné souostroví nacházející se asi pět set kilometrů od jejich břehů nazývají. Batista plnil úkoly průzkumníka a asi 800 metrů před sídlem guvernéra odzbrojil civilistu, který s flintou v ruce čekal na invazní jednotky.
Bitva o rezidenci guvernéra Rexe Hunta se stala nejkrvavějším střetem invaze. Argentinci netušili, že se sem z nedalekých kasáren stáhlo asi třicet příslušníků Royal Marines, po úvodní přestřelce měli jednoho mrtvého a dva těžce zraněné. Když ovšem na místo dorazily jejich obrněnce, Hunt pochopil, že nastal čas složit zbraně.
Operace Rosario byla u konce. Nad Malvínami zavlála modrobílá vlajka se zlatým sluncem, Port Stanley byl přejmenován na Puerto Argentino a ze sídla guvernéra vycházeli britští vojáci s rukama nad hlavou. Tehdy také vznikla slavná fotografie, kterou Argentinci uctívají jako relikvii svého hýčkaného traumatu.
Jacinto Eliseo Batista je na ní vidět úplně vlevo. Tvář má začerněnou, na hlavě vlněnou čapku, v pravé ruce nedbale drží automatickou pušku, levou popohání zajatce. Argentinci sedmasedmdesát britských mariňáků spolu s guvernérem navlečeným do parádní uniformy posadili do letounu C-130 Hercules a přes Uruguay je vyexpedovali domů.
Fotografii pořídil argentinský fotograf Rafael Wollmann. Nebyl to válečný korespondent doprovázející invazní jednotky, na ostrovy dorazil o týden dříve, aby pro francouzskou agenturu Gamma pořídil fotografickou esej o drsné přírodě v jihozápadním Atlantiku.
Prvního dubna si zašel na pivo do místního výčepu, když se z místního rozhlasu ozval pochmurný hlas guvernéra Hunta: „Obdrželi jsme důvěryhodnou informaci, že v Port Stanley by se zítra mohlo vylodit argentinské úkolové uskupení. Prosím přizpůsobte tomu místo svého pobytu,“ přečetl telegram, který právě obdržel z Londýna.
Buenos Aires. Kapitulace britské posádky na Malvínách na nástěnné malbě v hlavním městě Argentiny (21. března 2022)
Všichni se v tu chvíli otočili směrem k Wollmanovi, jedinému Argentinci v hospodě. Rex Hunt ho už předtím obvinil, že ho argentinská junta na ostrovy vyslala jako špiona, a nebohého fotografa obratem internovali. Pokoušel se udělat pár obrázků přes okno, ale rychle toho nechal, když po něm jednou vystřelili a střela ho jen o pár centimetrů minula (vojáci si asi objektiv spletli se zbraní).
Krátká internace skončila ve chvíli, kdy nad městečkem zavlála argentinská vlajka. Wollman pospíchal k sídlu guvernéra a nafotil vzdávající se Brity. „Vycházeli na dvůr, odevzdávali zbraně a pak je posílali na zahradu, kde se posadili. Byli to zajatci. Dával jsem si bacha. Nechtěl jsem, aby mě zavřeli nebo aby mi vzali fotoaparát, tak jsem udělal jeden snímek a zmizel,“ líčil později.
Následující den se vrátil do rozjásané Argentiny, kde mu noviny za jeho snímky málem utrhaly ruce. Nakladatelství Editorial Atlántida, jež ho o několik měsíců dříve vyhodilo, mu dokonce nabídlo soukromý tryskáč, aby se na ostrovy mohl vrátit.
Jak si tankery předávaly bombardér, aby doletěl na Falklandy |
Wollman ale fotky nechal své agentuře Gamma, která ho na Falklandy vyslala. Ve Francii je koupil týdeník VDS a otiskl je na titulní straně se škodolibým titulkem „Anglie ponížena“. Italský týdeník L’Espresso se nenechal zahanbit a přišel s nadpisem „Ruce vzhůru, Anglie!“.
Traduje se, že Wollmanovy snímky a pošklebování kontinentálního tisku přispěly k tomu, že se ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová rozhodla k ambiciózní vojenské operaci a přes celý Atlantik poslala dvě letadlové lodě s letouny Sea Harrier a ponorku s jaderným pohonem HMS Conqueror.
Na Falklandy se v rámci britského výsadku vrátil i Lou Armour, který na Wollmanově fotce kráčí v čele vzdávajících se mariňáků. Padesát dní po svém zajetí se s dalšími příslušníky komanda 42 Royal Marines vylodil na severním cípu východního ostrova, prošel bitvou o letiště Goose Green a pak ho vrtulníkem přepravili do kamenitých polí u Port Stanley.
O mnoho let později na úmorný pochod po kluzkých skaliskách vzpomínal: „Z hlediska psychiky jsem nikdy nic těžšího nepodstoupil. Neustále jdete a padáte, jdete a padáte. Někteří kluci táhli až padesát kilo. Když jste upadli, museli vás zvedat dva další chlapi. Nedostatek spánku, mokro, zima, průjem.“
Šílený noční pochod završila bitva o Mount Harriet, tři sta metrů vysoký kopec nad Port Stanley. Když Britové kamenitou vrchovinu obsadili, byl konec. Argentinci byli v přístavu odříznuti a kapitulovali. „O dva dny později jsem byl zpátky ve Stanley a znovu jsem vyvěsil vlajku v guvernérově domě, kde to všechno začalo,“ vzpomínal před devíti lety Lou Armour pro portál Vice.
Porážka nakonec vedla i k pádu junty generála Galtieriho, který invazí chtěl odvést pozornost od ekonomických strázní Argentiny. Margaret Thatcherová si naopak nekompromisní odpovědí vysloužila nálepku Železné lady a o rok později dovedla své konzervativce k největšímu volebnímu vítězství od druhé světové války.
KVÍZ: Na Falklandách dopadli Argentinci zle, Britové dobře. Jak dopadnete vy? |
A co se stalo s hrdiny Wollmanovy fotky? Lou Armor po odchodu z armády prodal medaile, vystudoval sociologii a nastoupil jako učitel na škole pro děti se zvláštními potřebami. Před několika lety si zahrál sám sebe v divadelní hře Minová pole, která svedla na jeviště veterány z obou stran konfliktu. „Nebojovali jsme ani za Maggie, ani za královnu. Vrátili jsme se tam, abychom si to rozdali s chlápky, kteří se nás pokusili zabít,“ vysvětloval pro Vice, proč se jako dobrovolník přihlásil do války.
Jacinto Eliseo Batista se s ním už na bojišti nepotkal. Po dobytí Port Stanley ho armáda poslala střežit hranice Chile, odkud junta čekala nepřátelský vpád do Patagonie. Batista je dodnes přesvědčený, že pokud by Malvíny místo nezkušených branců bránily jeho speciální jednotky, Britové by je nikdy nedobyli.
Jeho kamufláží začerněná tvář už více než čtyřicet let zdobí muraly v Buenos Aires, suvenýry i trika, která dodnes přiživují letitý argentinský stesk po Malvínách. „Jedno takové tričko jsem dostal, ale nikdy jsem ho nenosil. Stejně jako vyznamenání, která mi za tu operaci dali,“ poznamenal pro portál El Entre Ríos Batista.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
