Uprostřed křižovatky stojí duchovní celý v černém a v rukou podpírá klečícího muže. Je jasné, že nešťastník ve zkrvavené uniformě umírá. Katolický kněz mu uděluje poslední pomazání a zároveň se otáčí směrem, odkud přilétly smrtící výstřely. Pochmurnou scénu dokreslují kaluže vody připomínající krev a výmluvný vývěsní štít v pozadí: Carniceria. Řeznictví.
Puerto Cabello počátkem června 1962 skutečně připomínalo jatka. Uprostřed ostré palby musel okamžitě zalehnout i fotoreportér Héctor Rondón Lovera, který do přístavního města ležícího asi dvě stě kilometrů západně od Caracasu vyrazil dokumentovat povstání místní vojenské posádky.
„Tři čtvrtě hodiny jsem se nemohl ani hnout, přitiskl jsem se ke zdi a všude kolem lítaly kulky. A pak se objevil ten kněz. Upřímně řečeno, ani nevím, jak jsem ty fotky pořídil,“ vzpomínal později na chvíle, kdy se mu před objektivem objevil otec Luis Padilla.
Kaplan místní posádky se snajprů nezalekl. Jako kdyby tušil, že ani komunističtí povstalci si netroufnou vzít na mušku kněze. Snad v nich ještě z katolické výchovy zůstaly zbytky respektu k církvi, které ani Marxovy poučky o opiu lidstva nevyvrátily. A navíc: mrtvý kněz, to by byla voda na mlýn kapitalistické propagandy!
Jisté je, že Lovera s nasazením života pořídil snímek, díky kterému se v osmadvaceti letech zapsal do historie novinařiny. Fotograf deníku La Républica, který se ještě nedávno protloukal jako taxikář a instalatér, za něj o rok později dostal hlavní cenu World Press Photo a zároveň Pulitzerovu cenu.
Snímek si ale dál žil svým životem. O tři roky později inspiroval slavného amerického malíře Normana Rockwella při práci na obraze znázorňujícím vraždu tří aktivistů za práva černochů příslušníky Ku-klux-klanu (stejný zločin popisuje film Hořící Mississippi v hlavní roli s nedávno zesnulým Genem Hackmanem).
Rockwell po většinu kariéry kladl důraz na realismus a vysoké detaily, v bezprostředním hněvu z vraždy dvou židovských kluků z New Yorku a jejich černého kamaráda zplodil během hodinky impresionistickou malbu evokující Goyu. V jeho skice se španělský vizionář temného romantismu potkal s venezuelským knězem a noční popravou v dusném srdci amerického Jihu.
V tratolišti krve bylo utopeno i čtyřdenní povstání v Puerto Cabellu. Stála za ním trojice důstojníků inspirovaných šokujícím úspěchem Fidela Castra na Kubě. Také oni chtěli svrhnout režim – venezuelského prezidenta Rómula Betancourta, který tužil vazby s Amerikou.
Jenže většina vojenské posádky se ke vzpouře odmítla přidat, do přístavu bleskově dorazila armáda a rebely usazené v pevnosti Solano rozdrtilo letectvo. Povstání, které se do dějin zapsalo jako El Porteñazo, za sebou nechalo asi čtyři sta mrtvých.
Ropná velmoc Karibiku se tak počátkem šedesátých let ještě na cestu socialismu nevydala. Na tu ji o dvě generace později zavedl až Hugo Chávez, mimochodem původním povoláním také voják. Není třeba připomínat, jak to skončilo: totálním rozvratem ekonomiky, nevídanou inflací a osmi miliony uprchlíků.
V červnu 1962 ovšem Rudé právo mohlo jen doufat ve světlejší zítřky: „Betancourt povstání utopil v moři krve. Ale krev hrdinů z Puerto Cabello nebyla prolita nadarmo. V jejich boji pokračují tisíce a tisíce vlastenců společně s partyzánskými oddíly, které dnes působí v nejrůznějších oblastech republiky.“

Puerto Cabello
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
























