Uganda se právě zbavila diktátora Idiho Amina a mohla by slavit. Občanská válka a konflikt s Tanzanií, které k pádu „řezníka z Kampaly“ vedly, však zanechaly své následky. Chaos ještě neutichl a do toho přišlo sucho.
V regionu Karamoja na severovýchodě země jsou na něj zvyklí, je to jedna z nejsušších oblastí jinak zelené země a náročnější sezona se zde opakuje každé tři čtyři roky. I hlad tam znají dobře. Jenže tento byl mnohem, mnohem horší než jindy.
Hospodářská zvířata pošla vysílením, obilí kvůli nemocem a nedostatku vláhy nevyrostlo, ceny jídla vyletěly a zásoby potravin ve válečné vřavě nikdo předem nenachystal. Situace se začala zhoršovat už v roce 1978, „doživotního prezidenta a dobyvatele britského impéria“ však odlehlá oblast vůbec nezajímala. Karamojou se tak začal šířit hladomor nebývalých rozměrů a svět se o něj – až na neziskové organizace – nestaral.
Dokud se neobjevila ta fotka. Bílý misionář na ní svírá doslova na kost vyhublou ručičku černošského dítěte. Jeho dlaň už skoro ani nevypadá jako lidská. Podvyživenému chlapci byly tehdy v dubnu 1980 zhruba čtyři roky a umíral hladem. Jak vypadal, jak se jmenoval nebo jak dopadl, nevíme. Britský fotograf Mike Wells zachytil jen tento okamžik.
Mučírna Idiho Amina i Kaddáfího mešita. Projeďte se po ugandské Kampale![]() |
V Africe byl spolu s organizací Save the Children a fotil očkovací kampaň proti dětské obrně ve Svazijsku a Malawi. Do Ugandy si jen odskočil s kongregací komboniánů, takzvanými Veronskými otci. Ti v prvních dnech počínajícího hladomoru rozdávali lidem jídlo, jejich úsilí však ani zdaleka nestačilo. Hladomor vyvrcholil v létě téhož roku a v době největší krize umíraly stovky lidí denně.
„Ironií je, že příchod monzunových dešťů, i když se zpozdil o šest týdnů, ukončil sucho a krajina se zazelenala. Hladomor však bude pokračovat a počet mrtvých se bude denně zvyšovat přinejmenším do doby, než se koncem příštího měsíce začne sklízet úroda,“ napsal v červnu 1980 list The Washington Post s tím, že ani ta neměla být velká vzhledem k tomu, že mnozí raději zbývající zrna snědli, než zasadili. „Zítřek je luxus, když máte hlad dnes,“ vysvětlil.
Situaci nepomáhaly ani dobře vyzbrojené skupiny, kvůli kterým bylo nebezpečné pohybovat se po ulici s dobytkem nebo obilím. Do nájezdů se podle WP zapojily zbytky Aminovy armády i kriminálníci ze Somálska, Etiopie, Súdánu či Keni. „Na rozdíl od jiných pasteveckých oblastí v Africe se zde v důsledku toho téměř nevyskytuje dobytek,“ psal americký deník.
Hlučný dabér a fotbal zároveň s filmem. Jak se dělá osvěta v ugandském slumu![]() |
Obchod se zhroutil. Nedostatek potravy byl v chudé Ugandě problém i jinde, Karamoja na tom však byla vůbec nejhůř. Za necelý rok tam zemřelo přes 14 procent populace, z toho asi 60 procent dětí. Udává se, že celkem si hladomor v regionu, v němž tou dobou žilo kolem 350 tisíc lidí, vyžádal 20 až 50 tisíc obětí. Jen část z nich pohřbili, některé mrtvé prostě odvlekli do lesa. „Je tu tolik těl, že ani hyeny už nemají hlad. Nechávají ta těla být,“ popsala jeptiška pracující nedaleko keňských hranic.
Uganďané z Karamoji sice mohli požádat o pomoc obyvatele jiných oblastí, výsledky však bývaly všelijaké. Lidé se jich totiž kvůli válečnické povaze karamojských mužů báli. „Karamojané jsou divoši. I kdyby nezemřeli hlady, prostě by se vyvraždili. Ať zhynou,“ prohlásil bez okolků tehdejší ministr zdravotnictví.
Jedna miska kaše týdně
V červenci 1980 proto Veronští otcové vyzvali Světový potravinový program, aby okamžitě zajistil pomoc, což se také do jisté míry stalo. Zapojila se OSN a prostřednictvím misionářů distribuovala základní potraviny, v menší míře vypomohly i Keňa s Etiopií a Červený kříž. Lidé přesto dál umírali. I Wells, který pracoval na volné noze, se svými snímky snažil zalarmovat západní svět. Jeho fotografie s hladovějícím chlapcem však nejdřív pět měsíců ležela na stolech redakcí, než byla vydána.
Teprve tehdy editoři docenili, jak silná je. Bez vědomí autora ji pak dokonce přihlásili do soutěže World Press Photo. Wells zuřil. Nehledal slávu ani uznání. Za fotku se styděl a rozhodně s ní nechtěl nikde soutěžit. Ne proto, že by mu nepřipadala technicky kvalitní nebo originální. Byla mu bytostně nepříjemná představa, že získává ceny za zobrazování lidského utrpení, za zachycení momentu, kdy nebohé dítě umírá hlady.
V porotě nejprestižnější fotografické soutěže si však nic takového nemysleli a udělili mu hlavní cenu Fotografie roku. Hlad v Africe se přitom ve výběru tohoto ročníku objevil ještě několikrát. Druhé místo společně získali Američan William Campbell za portrét jednoduše nazvaný Hladomor a Brit Andrew Hosie za sérii z uprchlického tábora, kam během války proti sousednímu Somálsku utekli obyvatelé etiopského regionu Ogaden. I jeho snímky zachycují dopady extrémního hladovění.
Děti s vypouklými bříšky a viditelnými žebry by zřejmě bývala zachránila nitrožilní výživa, tu však misionáři rozvážející pomoc neměli. Jeden z reverendů tehdy popsal, že zhruba tisíci žebrajících Uganďanů mohl nabídnout jednu misku kukuřičné kaše týdně. Hladovějící děti se tak s ostatními bily o každé kukuřičné zrno, které se omylem vysypalo na zem z dovezených pytlů.
Chybí „očaři“ i peníze a děti čekají celé roky. Brýle jsou v Ugandě pořád luxus![]() |
„Nakong, oblečená jen do bederní roušky, hladověla tak dlouho, že jsou vidět všechna žebra. Břicho má vypouklé a tam, kde by měly být hýždě, jsou jen záhyby kůže. Ústa má tak vyschlá, že je nemůže zavřít. Jsou na nich také patrné počáteční známky rakoviny ústní dutiny, která je pro hladovějící typická,“ popisuje tehdy šestiletou Uganďanku WP a dodává, že „neváží víc než zdravé dvouleté dítě“. Hlad přitom na Karamoji nezanechal jen okamžité následky.
Jak píše výzkumnice Marcela Umana-Aponte v práci zveřejněné na stránkách Bristolské univerzity, svou daň si vybíral ještě dlouho poté, co skončil. „Výsledky ukazují na silný negativní dopad na dosažené vzdělání dospělých, kteří byli vystaveni hladomoru v děloze nebo v dětství. S menší pravděpodobností byli gramotní a absolvovali méně let školní docházky,“ uvádí s tím, že mírně větší šanci přežít měly ugandské dívky – asi o tři procenta.
Region Karamoja leží na severovýchodě Ugandy:

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz