Sice se smál, ale úsměv to byl asi trochu křečovitý. Když americký prezident Dwight Eisenhower v polovině září 1959 přijal v Bílém domě vůbec prvního sovětského vůdce, Nikita Chruščov mu s lišáckým výrazem jako oficiální dar předal podivnou kovovou kouli se znakem Sovětského svazu.
Byla to přesná replika kovových suvenýrů, které o den dříve sonda Luna 2 rozmetala na povrchu Měsíce. Připomínka, že Sovětský svaz má v počínajících vesmírných závodech navrch, že se komunistická supervelmoc na věčného souputníka Země dostala jako první.
 |
„Chruščov tento úspěch využil. Druhý den přistál na pozvání prezidenta Dwighta Eisenhowera v USA a jako dárek svému hostiteli přivezl kopii státního znaku SSSR, který Luna 2 dopravila na Měsíc. Ve skutečnosti si chtěl vychutnat pokoření svého protivníka, jehož vědcům se to zatím nepodařilo,“ píše v seriálu pro portál Technet expert na dějiny kosmonautiky Antonín Vítek.
Vzhledem k soupeření studené války to byl úspěch skutečně mimořádný. Rudé Právo ho čtenářům u nás připomnělo následující anekdotou: Eisenhower přistane na Měsíci, aby pro USA zajistil přiměřenou část půdy, ale tam mu stručně oznámili: Jo, to nejde pane. Dávno před vámi zde byl Chruščov, a jak můžete vidět, všechno už je oseto kukuřicí...
Nadšení na stránkách československého tisku skutečně neznalo mezí. Noviny přinášely zprávy, jak si ostravští horníci pod dojmem dobytí Měsíce navyšují závazky vytěženého uhlí, vzpomínaly na Nerudovy Písně kosmické, přetiskovaly zdravice Zdeňka Nejedlého sovětským vědcům a básnily o rozhodné odpovědi válečným štváčům na Západě.
Teď v této tiché noční vteřině
se rozkmitaly vlny éteru jak struny,
teď v této tiché noční vteřině
se dotkl člověk srdce Luny.
A Luna duní jako srdce zvonu
chorálem míru nad budoucí generace,
a nad hlavami probuzených milionů
vyzvání z kosmu umíráčkem válce!
Poklonu sovětským vědcům skládaly i The New York Times a opatrně doufaly, že Sovětský svaz své prvenství nevyužije k nastolení územních nároků. Jenže zakrátko se v Moskvě radovali znovu.
Americká závist
Jak už název napovídá, Luna 3 byla třetí měsíční sondou vyrobenou v konstrukční kanceláři Sergeje Koroljova, legendárního otce sovětského raketového a vesmírného programu. Stroj určený pro fotografický průzkum měsíčního povrchu byl oproti předešlým typům lehčí, ale mnohem komplikovanější.
Koroljovovi technici ho vybavili chemickými bateriemi a solárními články, nesl vlastní kameru i zařízení na polosuchý systém vyvolání filmu a fotoelektrické přenosové zařízení, které negativ mohlo naskenovat a odvysílat na Zemi. Soustava plynových trysek pro orientaci a stabilizaci v prostoru měla zajistit, že kamera bude nasměrována k Měsíci.
Pro odeslání fotografií však bylo potřeba sondu přiblížit opět k Zemi, protože tehdejší rádiové aparatury obrazovou informaci z tak velké vzdálenosti nedokázaly předávat. Sovětští akademici proto vymysleli dráhu ve tvaru velké osmičky, která zajistila oblet Měsíce a poté částečný návrat blíže k Zemi. Byla to podstatně komplikovanější úloha, než zásah Měsíce jako v případě Luny 2.
Sonda odstartovala z Bajkonuru 4. října 1959. O dva dny později proletěla ve vzdálenosti 6 150 km od měsíčního povrchu a vzdalovala se za Měsíc. Následujícího dne, když byla od odvrácené měsíční strany vzdálena asi 64 tisíc kilometrů, pořídila 29 snímků. Fotky se na palubě sondy automaticky vyvolaly, usušily a po opětovném přiblížení k Zemi odeslaly jako telefoto.
Pilíře stvoření. Když lidstvo vyfotilo hlubiny vesmíru, dotklo se Boha |
Snímek vyslaný do světa agenturou TASS okamžitě obletěl celou Zemi. Bylo to poprvé, kdy lidstvo spatřilo odvrácenou stranu Měsíce, který vlivem vázané rotace obrací k naší planetě stále stejnou polokouli. Snímky sice nebyly příliš kvalitní, na první pohled však bylo zřejmé, že nikdy nespatřená tvář luny je hornatější a obsahuje menší počet měsíčních moří.
Jedno z nich Sověti pohotově pojmenovali Mare Moscovrae (Moskevské moře), svého kráteru se dočkali i průkopník teorie raketových letů Konstantin Ciolkovskij nebo Marie Curie-Skłodowská. Američané mohli jen tiše závidět, protože jejich kosmický program Pioneer v té době stíhal jeden neúspěch za druhým.
Srovnání sovětského snímku odvrácené strany Měsíce z roku 1959 se snímkem, který o padesát let později pořídila NASA.
„Pokud by na konci září na Cape Canaveral na Floridě nevybuchla mezikontinentální balistická raketa Atlas, tak už kolem Měsíce spolu se sovětskou sondou mohl kroužit i americký přístroj,“ povzdychly si The New York Times. I experti NASA tiše uznávali, že Sověti si náskok v dobývání kosmu minimálně ještě jeden rok udrží.
Pro Chruščova to bylo obrovské propagandistické vítězství, tisk ve východním bloku západní pochvalné články o úspěšné misi pilně monitoroval a předkládal svým čtenářům. V Československu zpráva o ohromujícím úspěchu sovětské vědy dostala větší prostor než Nobelova cena pro Jaroslava Heyrovského.
Další triumf sovětské vědy. Rudé Právo informuje o prvních snímcích odvrácené strany Měsíce. (27. října 1959)
„Každý z těch úspěchů, kterých nyní bylo dosaženo, je bezpříkladným vědeckým hrdinným činem. A to, že jej vykonali sovětští lidé, je jev hluboce zákonitý. Znamená nespornou převahu sovětského socialistického zřízení a jasně dokazuje celému světu, co dokáže tvůrčí budovatelská práce lidu osvobozeného z okovů kapitalistického útlaku,“ meditoval nad zrnitou fotkou komentátor Rudého Práva Karel Sršeň.
Jenže časy Sergeje Koroljova už jsou dávno pryč. Moskvu v novém velmocenském závodu o podmanění Měsíce trumfli Američané, Číňané, Indové i Japonci. Dlouho odkládaný ruský návrat dopadl před dvěma lety neslavně – sonda Luna 25 se při pokusu o přistání zřítila a vytvořila tak zatím poslední kráter na povrchu Měsíce.
