Psal se rok 1933 a v Ženevě se konalo patnácté zasedání Společnosti národů. Hitlerův ministr propagandy si v zahradě hotelu Carlton užíval neformální atmosféry, bavil se a smál se na všechny strany. Když k němu ale Alfred Einsenstaedt přistoupil blíž a přiložil fotoaparát k oku, Goebbelsův pohled okamžitě potemněl.
„Usmíval se, ale ne na mě. Díval se na někoho po mé levici... Najednou mě spatřil a já ho vyfotil. Jeho výraz se změnil. Tady jsou oči plné nenávisti. Byl jsem pro něj nepřítel?“ vzpomínal fotograf v autobiografické knize z roku 1985.
 |
Za ministrem propagandy stojí jeho tajemník Werner Naumann a Hitlerův tlumočník Paul Schmidt. To ale není podstatné. Fotografii totiž dominuje jediný detail: propalující, nenávistné oči muže, který měl v následujících letech sehrát klíčovou roli v utváření myšlení milionů Němců.
Goebbels dalších dvanáct let šířil jedovatou, antisemitskou ideologii Adolfa Hitlera. Byl mistrem manipulace a jedním z prvních propagandistů, kteří pochopili roli rádia při ovládání mas. Nacistickou agendu Němcům naočkoval s umem zkušeného demagoga a chladnou zarputilostí skutečného fanatika.
„Židé jsou naší zkázou. Oni tuto válku začali a řídí ji. Chtějí zničit Německou říši a náš lid. Tento plán musí být zmařen. Neexistují žádné rozdíly mezi Židy. Každý Žid je zapřisáhlým nepřítelem německého národa,“ napsal v roce 1941 v listu Das Reich.
Článek s titulkem Židé jsou vinni zakončil slovy: „Kdo nosí židovskou hvězdu, je označen jako nepřítel národa. Kdo s ním pěstuje přátelské styky, musí být považován za Žida a tak s ním i zacházeno.“
Přijel Hitler, on jako jediný nehajloval. Nacisté vzpurnému dělníkovi zničili život |
Díky jeho podílu na válečných zločinech by ho v Norimberku nepochybně čekal provaz. Goebbels ale na zajetí Rudou armádou a poválečnou spravedlnost nehodlal čekat, den po Hitlerově sebevraždě se svou o čtrnáct let mladší manželkou Magdou raději dobrovolně zvolil smrt.
Nejprve v Hitlerově bunkru pod ruinami Berlína kyanidem usmrtili svých šest dětí, poté si vzali život sami. Magda také sáhla po jedu, on se zřejmě zastřelil. Jejich těla byla následně ve snaze zabránit zneuctění polita benzinem a spálena.
Joseph Goebbels s manželkou Magdou a dětmi v roce 1928.
Jedno však ohledně ženevského setkání Eisenstaedta s budoucím válečným zločincem zůstává nejasné. Jak Goebbels tehdy zjistil, že je fotograf Žid? Nikdo to neví jistě, ale možná to prozradilo fotografovo příjmení. Goebbelsovi ho možná našeptali jeho pobočníci a jemu došlo, koho má před sebou.
Eisenstaedt nicméně tváří tvář jednomu z nejbližších Hitlerových mužů nezaváhal. „Často se mě ptají, jaký jsem měl pocit, když jsem tyto muže fotografoval. Přirozeně ne dobrý, ale když mám v ruce fotoaparát, neznám strach,“ popsal nepříjemné setkání v ženevských zahradách.
Eisenstaedtovi tehdy bylo 35 let a jako fotoreportér časopisu Life se své mise zhostil bravurně. „Ta fotografie by mohla mít název ‚Od Goebbelse s láskou‘. Když jsem k němu v zahradě hotelu přišel, podíval se na mě nenávistným pohledem a čekal, že se sesypu. Ale já se nesesypal,“ poznamenal.
7. Nazi Minister of Propaganda Joseph Goebbels before and after finding out a photographer was Jewish https://t.co/OFlgIGeUak
Fotograf, který neznal zaváhání
Alfred Eisenstaedt bývá někdy titulován jako „mistr momentky“ nebo „otec fotožurnalismu“. Jeho snímek Josepha Goebbelse se dodnes řadí k nejvýraznějším momentům v dějinách fotožurnalistiky. Nejde v něm jen o portrét mocného muže, ale především o zachycení momentu, kdy padá diplomatická maska a vychází na povrch skutečná tvář fanatismu a nenávisti. Eisenstaedt dokázal vyfotografovat odpudivou ideologii, která brzy ovládla celou Evropu.
Alfred Eisenstaedt byl původem německý Žid a řadí se mezi průkopníky moderní fotoreportáže. (18. září 1979)
Lásku k fotce v sobě objevil už jako malý hoch. Vyrůstal v západním Prusku (dnes území Polska), kde se v roce 1898 narodil. Svůj první fotoaparát dostal ve čtrnácti letech a brzy začal fotit pro berlínský list Berliner Tageblatt. Už v útlém věku si osvojil schopnost vystihnout krátký okamžik s mimořádnou výmluvností a o práci neměl nouzi.
Nástup nacistů v roce 1933 však pro něj znamenal vážné ohrožení. Eisenstaedt emigroval do Spojených států, kde si rychle našel nové profesní zázemí. Stal se jedním z prvních fotografů magazínu Life a jeho kariéra vystřelila vzhůru.
Měl mimořádný cit pro okamžik. Dokázal vycítit, kdy stisknout spoušť tak, aby zachytil nejen scénu, ale celý příběh skrývající se kolem ní. Takovou sílu má i jeho slavná fotografie, na které americký námořník během oslav konce druhé světové války líbá zdravotní sestru.
Válku ukončil polibek na Times Square. Ale kdo je tajemný námořník? |
Byl srpen 1945 a celé Spojené státy slavily kapitulaci Japonska. Eisenstaedt v záplavě lidí a euforie na Times Square zachytil výjev, který se stal symbolem úlevy z konce války. Ten polibek nebyl inscenovaný – byl nečekaný, krátký a bezprostřední. A právě v tom byla jeho síla.
„Uviděl jsem námořníka, který běhal po ulici a každou ženu, kterou spatřil, popadl do náručí. Bylo mu jedno, jestli je stará, tlustá nebo hubená. Běžel jsem před ním a přes rameno jsem se ho snažil fotit svojí leicou. Najednou jsem uviděl jakýsi bílý záblesk. Otočil jsem se a zmáčkl spoušť přesně v okamžiku, když námořník líbal sestřičku v bílých šatech,“ vzpomínal Eisenstaedt.
Do roku 1972 se jeho fotografie objevily na devadesáti obálkách časopisu. Fotografoval například i filmovou hvězdu Sofii Lorenovou či spisovatele Ernesta Hemingwaye. Jeho posledním snímkem byl portrét rodiny prezidenta Billa Clintona. Pořídil ho dva roky před svou smrtí, která ho zastihla v úctyhodném věku 96 let.
