Městečko Inkerman je dnes v Rusku spojováno hlavně s bělostnými vápencovými skalami, prastarým jeskynním klášterem svatého Klementa a proslulými vinařskými závody, kterých se po anexi Krymu a vypuzení ukrajinských majitelů a zahraničních investorů „laskavě“ ujali Putinův bankéř Jurij Kovalčuk a oligarcha Gennadij Timčenko.
V britské kolektivní paměti je desetitisícové předměstí Sevastopolu spojeno s jednou z největších řeží krymské války. Ruští generálové se v listopadových mlhách roku 1854 pokusili prolomit obležení klíčového přístavu, jejich manévr však narazil na technologickou převahu početně slabších Britů a Francouzů i vlastní neschopnost. Car tak během jediného dne přišel o 12 tisíc mužů.
Na straně vítězů bylo přes čtyři tisíce mrtvých a zraněných. Jedním z nich byl seržant Thomas Dawson, který při chaotických šarvátkách v neprostupné mlze přišel o levou ruku. O čtyři měsíce později se mu spolu s dalšími granátníky dostalo nečekané pocty: v Buckinghamském paláci ho přijala královna Viktorie.
Pětatřicetiletá panovnice byla při pohledu na první skupinku zmrzačených veteránů v šoku. Připravený proslov jí uvázl v krku a z recepce se rychle omluvila. Bála se, že se zhroutí. Jen co se z nečekaného pohledu oklepala, napnula všechny síly k zaopatření a rehabilitaci vojáků, kteří za zájmy jejího impéria bojovali kdesi ve východní Evropě.
„Královna se snažila potkávat s co největším počtem raněných a projevovala osobní zájem o jejich uzdravení. S princem Albertem často navštěvovala vojenskou nemocnici v Chathamu, od personálu vyžadovala podrobné zprávy o zdravotním stavu mužů a úkolovala fotografy, aby pořizovali jejich portréty,“ píše se na stránkách Královské sbírky.
V jedné z největších soukromých uměleckých kolekcí na světě je uschován i portrét seržanta Dawsona. Tvář orámovanou působivými licousy natáčí k fotografovi, na hlavě mu sedí vojenská lodička. Levý rukáv je prázdný, pravou rukou svírá dcerku v bílých šatech, jež si nervózně cumlá prst a jednou rukou se drží za klopu otcova pláště.
Smutný portrét otiskl list Illustrated Times, Dawsonovy zážitky z Krymu se zároveň přidaly k záplavě otřesných svědectví dalších vojáků. Nástup masových médií totiž způsobil, že konflikt mezi carským Ruskem na jedné straně a Británií, Francií a osmanskou říší na straně druhé dal vzniknout zcela novému žánru: válečnému zpravodajství. Britové si tak v téměř reálném čase mohli číst o mizerném zásobování, nekompetenci důstojníků a tragických podmínkách vojáků.
Dawson si stěžoval hlavně na nedostatek spánku, mizerné kafe a ubohou výstroj: někteří vojáci prý neměli ani tkaničky do bot. „Při bitvě u Inkermanu utrpěl zranění levé ruky po zásahu z muškety, která mu roztříštila kost. Převezli ho do anglické polní nemocnice u Balaklavy, kde mu paži amputovali. Během převozu velmi trpěl: pravou rukou si musel levou paži držet co nejpevněji u těla, aby ji chránil před otřesy,“ citoval z jeho svědectví list Association Medical Journal.
Na Krymu vyfotil stín smrti. Tajemství dělových koulí se nikdy nevyřešilo![]() |
Snímek jednorukého veterána s poplašenou dcerou pořídil John Jabez Edwin Mayall. Rodák z hrabství Lancashire byl jedním z průkopníků portrétní daguerrotypie, to on fotografické umění vyvedl ze šlechtických salonů a zpopularizoval ho mezi britskou střední třídou. Portrétoval Charlese Dickense, premiéra Gladstonea a v roce 1875 i Karla Marxe.
Pózovala mu i sama královna Viktorie. Bylo to terno, koruna mu povolila portréty královské rodiny prodávat jako cartes-de-visite (malé papírové fotografie na tvrdém kartonu). Královské album se stalo obrovským obchodním hitem. Když princ Albert v roce 1861 zemřel a královna navždy oblékla černou, Mayall během jediného týdne prodal 70 tisíc jeho portrétů.
Byl to ale snímek jednorukého veterána krymské války, jímž fotograf britské smetánky vstoupil do dějin.
„Fotka by byla dojemná už jen kvůli zmrzačení mladého gardisty, osobní ráz jí však dodává postava dcery, která se utíká schovat do jeho klína. Portrét nabývá intimity rodinné fotografie, a zároveň naznačuje širší význam. Seržantův přímý pohled do objektivu spolu s dívčiným znepokojeným výrazem divákovi sdělují: Británie tomuto statečnému a těžce raněnému vojákovi dluží soucit a pomoc,“ píše historik Ulrich Keller v knize The Ultimate Spectacle: A Visual History of the Crimean War.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz