Tu fotku si můžete na pár kliknutí pořídit v e-shopu The New York Times. V největším formátu a s fešným černým rámem vás vyjde na 265 dolarů, tedy asi 5 400 korun. Součástí je i certifikát pravosti a malá vodováha, aby vám to doma viselo pěkně rovně.
 |
No nekupte to – vždyť to je kus moderní americké historie. V únoru 1961 ji zastavil George Tames, který jako fotoreportér Timesů dostal za úkol zmapovat jeden den čerstvě jmenovaného prezidenta.
Snímek nazvaný Loneliest job není klasický portrét: Tames prezidenta při čekání na francouzského velvyslance vyfotil zezadu, v protisvětle, jak na pracovním stole cosi studuje...
„Je to dojemný snímek. Kennedy v Oválné pracovně pouhé tři týdny po inauguraci působí dojmem, že na ramenou nese veškerou tíhu světa,“ inzeruje černobílou fotku americký deník, podle nějž Tames prezidenta zachytil při četbě „oficiálního dokumentu“.
K druhému nejmladšímu prezidentovi v dějinách USA se tehdy upíraly zraky celého světa. Osvědčí se v roli vůdce svobodného světa? Vždyť Sovětský svaz tehdy byl na vrcholu moci. O pár týdnů později vypustil do kosmu prvního člověka, naopak Kennedy muset kousat fiasko v Zátoce sviní...
Ano, třiačtyřicetiletý prezident skutečně na fotce působí dojmem vrávorajícího titána Atlase. Jenže je tu pár nesrovnalostí. Za prvé: popiska k fotografii nemá tak docela pravdu. Kennedy tehdy nad pracovním stolem nestudoval oficiální dokumenty, ale noviny. Konkrétně komentář Arthura Krocka, který na stránkách The New York Times tepal jeho plány v oblasti zdravotní a sociální péče.
„Měl před sebou výtisk The New York Times a četl stránku s komentáři. Otočil se a uviděl mě. Netušil, že jsem ho právě zezadu vyfotil. Přejel mě pohledem a řekl: ‚To by mě zajímalo, kam pan Krock chodí na ty kraviny, které napsal do toho svého debilního sloupku.‘ Evidentně ho ten komentář dost rozčílil,“ vzpomínal po letech Tames.
A pak je tu ještě jeden detail. Kennedyho pózu nezpůsobila tíha prezidentské funkce, ale chronické bolesti zad. Zadělal si na ně v mládí při zranění z amerického fotbalu a za druhé světové války se ještě prohloubily, když byl jeho torpédový člun u Šalamounových ostrovů potopen japonským torpédoborcem.
Tajný agent Elvis. Podivná schůzka s Nixonem fascinuje Ameriku dodnes |
Kennedy po válce prodělal několik operací a začal nosit korzet. Lékaři mu diagnostikovali Addisonovu nemoc, která zasahuje nadledviny a projevuje se chronickou slabostí, ochabujícími svaly, nechutenstvím, bolestmi břicha, ztrátou váhy a depresemi.
Už jako senátor musel často chodit o berlích. Chodil na masáže, horké koupele a prezidentskou kampaň přežil jen díky silným anestetikům a nejspíš i injekcím amfetaminu. Na veřejnosti však své utrpení pečlivě tajil. Nic nesmělo narušit image mladého a energického politika nastupujícího po sedmdesátiletém Eisenhowerovi.
„Spousta lidí si to neuvědomovala. Ani nemohl moc dlouho sedět, po třiceti čtyřiceti minutách se musel zvednout a projít se. Když ho to obzvlášť bolelo, tak měl ve zvyku přenášet tíhu na ramena. A to doslova. Ohnul se nad stůl, zapřel se o roztažené dlaně a přenesl tíhu trupu na ramenní svalstvo. Protáhl si tak záda a ulevil jim,“ popisoval George Tames.
Právě při takovém strečinku vznikla jeho slavná fotka. Tames přiznal, že ji úmyslně podexponoval, aby navodil temnou atmosféru. „Postavil jsem se vedle jeho houpacího křesla, zarámoval si ho mezi dvěma okny a zmáčkl spoušť. Udělal jsem jen dva snímky – tehdy jsme s filmem zacházeli dost konzervativně,“ líčil.
„Jsem jen šašek“
Kennedy nebyl jediným prezidentem, kterého fotografoval, ale ty demokratické měl rozhodně daleko radši. Potomek řeckých imigrantů sám o sobě tvrdil, že voličem demokratů se už narodil, vždyť od maminky už v dobách velké hospodářské krize slýchával, že Franklin Delano Roosevelt je světec a Herbert Hoover rohatá bestie.
Začínal jako novinový poslíček v Kapitolu a ke konci druhé světové války se vypracoval na fotografa. Stihl ještě vyfotit rodinného světce Roosevelta, jeho snímek Eisenhowera oznamujícího konec korejské války se dokonce stal předlohou poštovní známky. Posledním prezidentem v jeho portfoliu byl George H. W. Bush.
Úlet novin pečetil Trumanův triumf, lovec gangsterů už šok nerozdýchal |
Pro Kennedyho měl slabost, ale jeho favoritem byl Truman, protože jako první prezident se k fotografům choval s respektem a pustil je i do těch částí Bílého domu, jež dříve měli zapovězené. „Jsem prezidentem nejmocnější země na světě. Od nikoho nepřijímám rozkazy, až na fotografy,“ nechal se jednou slyšet.
Tames si vysloužil pověst zábavného chlapíka, který všechny zná a má všude dveře otevřené. Bez přestání šmejdil po Kapitolu, vtipkoval s politiky, lovil drby a zásoboval redakci Timesů přísunem jedinečných fotek z centra americké politické moci.
Málokdo měl tak dobré oko a tak privilegovaný přístup k mocným jako on.„Má role v našem království politiky byla jen neoficiální. Byl jsem jen šašek. Nosič zpráv, drbů a šťavnatých pomluv z Kapitolu,“ ohlížel se George Tames za svou kariérou v autobiografii Oko nad Washingtonem.
