Jakmile se Thomas Höpker 11. září ráno o hrůzné události dozvěděl, snažil se jako zkušený fotoreportér agentury Magnum Photos dostat co nejblíže k centru dění. Protože přestalo jezdit metro, rozhodl se z domu vyjet autem. Z rádia se ozývaly děsivé zprávy o počtu mrtvých, on místy zastavoval a fotil.
„Kdesi ve Williamsburgu (čtvrť v Brooklynu, pozn. red.) jsem koutkem oka zahlédl téměř idylickou scénu poblíž restaurace. Květiny, cypřiše, skupina mladých lidí seděla na jasném slunci toho nádherného pozdně letního dne, zatímco v pozadí stoupal tmavý, hustý dým. Vystoupil jsem z auta, pořídil tři snímky zdánlivě poklidného prostředí a spěšně jsem pokračoval v jízdě,“ popsal Höpker.
Fotografii ale nakonec nevyužil, přišla mu nevhodná. „Měl jsem pocit, že je nejednoznačná a matoucí. Její publikace by mohla zkreslit skutečnost, jak jsme ji v onen historický den pociťovali. Viděl jsem soucit Newyorčanů se zasaženými rodinami, četl o hrdinských činech hasičů, policistů a anonymních pomocníků. Ten snímek mi v tu chvíli neseděl a zařadil jsem ho do kolonky odmítnutých fotek,“ přiblížil.
Vzhledem k hlubokému americkému traumatu to byla naprosto pochopitelná reakce. Teroristické útoky unesenými letadly na New York a Pentagon si vyžádaly bezmála tři tisíce lidských životů a zraněnou a hněvem zaslepenou Ameriku dohnaly k invazi do Afghánistánu a Iráku.
Uprostřed vlasteneckého vzepětí by Höpkerova fotka působila nepatřičně. Symbolem americké nezdolnosti se staly snímky zaprášených hasičů vyvěšujících na Ground Zero americkou vlajku a prezidenta Bushe slibujícího v troskách New Yorku pomstu strůjcům útoků. Naopak fotka neznámého muže skákajícího ze severní věže dýmajících Dvojčat byla pro média tabu.
Jsou to prostě Američané?
Když Höpker o čtyři roky později procházel svůj archiv, snímek na něj vykoukl a zdál se mu až surrealistický. Fotografii tak pět let po teroristickém útoku začlenil do retrospektivní výstavy v rodném Mnichově a do knihy Watching the World Change.
Snímek se rozletěl do světa a deník The New York Times ho ve svém komentáři označil za důkaz toho, jak rychle se Amerika z šoku dokázala oklepat. „Jakkoli byl útok na Ameriku traumatizující, 11. září pro mnohé rychle odezní. Je to země, která jde vždy dál, a to rychle. Mladí lidé na fotografii pana Höpkera nejsou nutně bezcitní. Jsou to prostě Američané,“ napsal autor komentáře Frank Rich.
Americká tragédieVelký grafický speciál iDNES.cz o útocích z 11. září |
Jeho článek v proslulých novinách rezonoval americkou společností, vyvolal bouřlivou debatu o chování pětice na fotce a nakonec doputoval k samotným aktérům. Podle nich snímek ukazuje něco úplně jiného, než co se tehdy na nábřeží ve Williamsburgu dělo.
„Kdyby pan Höpker ušel padesát metrů a představil se nám, objevil by partu Newyorčanů uprostřed živé diskuse o tom, co se právě stalo,“ uvedl v reakci muž vpravo, brooklynský umělec Walter Sipser. Na nábřeží zavítal se svou tehdejší přítelkyní poté, co ze střechy svého apartmánu spatřili hořící Dvojčata. „Byli jsme v hlubokém šoku. Stejně jako všichni ostatní, které jsme toho dne potkali,“ svěřil se s tím, že ostatní aktéry fotografie předtím neznal, spojila je síla momentu.
Z cynické interpretace reality Höpkera obvinila i Sipserova tehdejší přítelkyně Chris Schiavo. „Jsem rodilá Newyorčanka třetí generace, která zná a miluje každý centimetr tohoto města, stejně jako její předkové před ní,“ napsala s tím, že nebylo možné, aby jí tragédie nezasáhla. „Ironií osudu je, že moje matka dokonce pracovala pro Minoru Yamasakiho, architekta Světového obchodního centra,“ dodala.
Na Ameriku útočí. Pozadí ikonické fotky, na které se Bush dozvídá o 11. září |
Oběma vadilo, že Höpker pětici vyfotil bez jejího svolení a způsobem, který údajně zkresluje pocity a skutečné chování lidí na fotce. Sipserovi nicméně polichotilo, že v textech analyzujících „nejkontroverznější fotku 11. září“ byl označován jako mladý člověk. „V době pořízení fotografie mi bylo čtyřicet,“ poznamenal.
„Myslím, že tento snímek se mnoha lidí dotkl právě proto, že zůstává rozmazaný a nejednoznačný v celé své sluncem zalité ostrosti. Toho dne před pěti lety přišla do New Yorku čirá hrůza, jasná a barevná jako v Hitchcockově filmu. A jediný mrak na té modré obloze byl zlověstný první kouřový signál nové éry,“ reagoval na kritiku Höpker.
Zemřel letos v červenci v 88 letech. Jeho mateřská agentura uvedla, že trpěl Alzheimerovou chorobou. „Je škoda, že si nedokážeš vybavit detaily z dřívější doby,“ posteskla si jeho žena Christine Kruche v rozhovoru před dvěma lety.
„Díky bohu,“ odvětil s vtipem uznávaný fotograf.
