Musel to být skutečně neobvyklý pohled. Po ulicích pochodují holohlaví muži v černých bomberech s vlajkami Nordiska rikspartiet (Severská národní strana, NP). Obyvatelé čtyřicetitisícového města se klepou strachy, v ulicích propukají potyčky mezi neonacisty a příznivci radikální levice.
 |
Demonstrace hrstky neonacistů v polovině dubna 1985 se totiž v centru ve Växjö potkala s mítinkem komunistů. Jejich vůdce Lars Wernere shromážděné vyzval, aby se klidně rozešli domů a dali tak najevo svůj odpor ke krajní pravici. Neposlechli ho.
Nejradikálnější levičáci se spolu s místními vrhli na neonacisty, házeli na ně vejce a rajčata. Holé lebky se nakonec musely schovat na záchodech na nádraží a vyčkat, až je vysvobodí policie. O největší rozruch se však postarala drobná dáma v dlouhé sukni, která jednoho ze skinheadů přetáhla kabelkou po hlavě.
Díky pohotovosti Hanse Runessona tento moment vstoupil do historie. „Během pěti minut se náměstí zaplnilo stovkami lidí. Stál jsem úplně vepředu – proto ta fotka dopadla tak dobře. Žena se vší silou napřáhla a pak ho udeřila,“ vzpomínal fotograf deníku Dagens Nyheter. „Ještě teď se musím štípnout, když si na to vzpomenu. Mám husí kůži. Nemohu uvěřit, že jsem to byl já, kdo ten snímek pořídil.“
Jmenovala se Danuta Danielsson, bylo jí osmatřicet let a rázem se stala celosvětovým symbolem odporu proti krajní pravici. Narodila se v roce 1947 v polském Gorzówě Wielkopolskim do židovské rodiny, její matka podle deníku Dagens Nyheter prošla koncentračním táborem (údajně Osvětimí nebo Majdankem).
Vrátila se živá, ale rodinu její zkušenost navždy poznamenala. Danuta se v roce 1981 na jazzovém festivalu v Polsku setkala se svým budoucím manželem Björnem, se kterým o rok později odjela do Švédska. Onoho dubnového dne ve Växjö se jí rodinné trauma vrátilo: nedokázala potlačit podráždění z toho, že se musí dělit o veřejný prostor s fašisty schvalujícími hrůzy holokaustu.
Holohlavý mladík, kterého zasáhla kabelkou, se jmenoval Seppo Seluska. člen Severské národní strany se silně militantními sklony, kterého ten samý rok za vraždu dvaašedesátiletého homosexuála židovského původu v Göteborgu poslali do psychiatrické detence. V roce 2004 byl odsouzen za další vraždu.
Roky v tajnosti
Runessonova fotka se následující den objevila v deníku Dagens Nyheter a poté v několika britských novinách. Dalo by se čekat, že Danuta Danielsson bude svůj čin obhajovat a dál veřejně protestovat proti fašistům, ona se však stáhla do ústraní. Měla obavy – nejen z trestního stíhání, ale hlavně z odvety neonacistů.
Její jméno zůstalo veřejnosti skryto na dlouhá tři desetiletí. Pravou identitu odvážné „tanty“ čili tety, jak Švédové označují občansky angažované a odhodlané ženy, odhalil až její syn v roce 2014, kdy ve Växjö odhalovali její sochu.
Matku s dítětem střelil do hlavy. Otřesný suvenýr holokaustu stopili polští odbojáři |
Je celkem jisté, že Danuta by ze svého pomníku radost neměla, fotka se jí prý nikdy nelíbila a litovala toho, že její obličej znají lidé po celém světě. Možná i kvůli tomu se zhoršily její psychické problémy a pouhé tři roky od pořízení slavné fotografie spáchala sebevraždu skokem z vodárenské věže.
Danutin syn proti pomníku protestoval. Nelíbilo se mu, že radnice z jeho matky chce udělat atrakci. „Protestuji proti tomu, aby moje matka byla zneužívána pro politické účely v rámci agendy některých politických stran,“ napsal městské radě. Podoba pomníku se nelíbila ani Runessonovi, protože na něm chyběl napadený neonacista.
Zastupitelé Växjö se navíc obávali, že socha propaguje násilí, socha tak na svém místě dlouho nevydržela: už po roce rozhodli o jejím odstranění. Lidé k ní na protest nosili kabelky, úřady však neobměkčili. V září 2015 koupil sochu podnikatel a sběratel umění Lasse Diding a umístil si ji na zahradě. Druhá podobná socha odvážné „tanty“ se nachází v obci Alingsås nedaleko Göteborgu.
Jako Judita
Snímek Hanse Runessona byl ve Švédsku vyhlášen fotkou roku, na konci devadesátých let ho dokonce časopis Vi označil za nejlepší švédskou fotku století. Stala se symbolem antifašistického hnutí po celém světě a dodnes vzbuzuje diskuse o přijatelnosti násilí v občanském odporu, píše BBC.
Historici kultury připomínají, že motiv ženy dohnané okolnostmi k násilí má k západní civilizaci dlouhou tradici. Stačí si vzpomenout na barokní ztvárnění biblického příběhu Judity, která usekla hlavu asyrskému generálovi. Nebo Plutarchův příběh o Timokleji, kterou po dobytí Kréty znásilnil jeden z vojáků Alexandra Velikého a ona ho svrhla do studny.
Bojujte s tou verbeží! Hrdý partyzán urážel Hitlera ještě na šibenici |
Také Danuta Danielsson se po své smrti stala (pop)kulturním symbolem. Její fotka se dočkala široké popularity během protestů Black Lives Matter ve Spojených státech, máchání kabelkou jako gesto ženské vzpoury na koncertech použila švédská popová diva Loreen. „Nesmíme dovolit, aby se historie opakovala. Dnešní svět je extrémně nepřívětivé místo, děje se mnoho temných věcí,“ vysvětlovala dvojnásobná vítězka Eurovize.
