Je to příběh, který začíná zklamáním. Americký fotograf William C. Beall tak jako velká část jeho vrstevníků během druhé světové války narukoval do armády. Jeho úkolem nebylo střílet, coby zbraň využíval fotoaparát. V řadách námořní pěchoty mapoval dění v Pacifiku, mnohokrát mu šlo o život. Třiadvacátého února 1945 se mohl zapsat do historie, na ostrově Iwodžima probíhala masivní ofenziva amerických vojsk a Beall zachytil řadu strhujících obrazů.
Když však na vrcholu hory Suribači vztyčovalo pět vojáků americkou vlajku, on u toho nebyl. Památný snímek cvakl jeho kolega z jednotky fotografů Joe Rosenthal. „Když jste zpravodajským fotografem, musíte být ve správný čas na správném místě. Můj táta byl tehdy na opačné straně ostrova,“ popsal o mnoho let později jeho syn Bill. Beallův čas přišel o dvanáct let později.
Rodák z Washingtonu, D.C. už od dětství věděl, že by se chtěl jednou živit jako fotograf. Kariéru začal v šestnácti letech, kdy na volné noze spolupracoval se zpravodajskými agenturami. Později se stal kmenovým fotografem listu Washington Daily News, kterému dodával snímky každodenních událostí nejen z hlavního města.
 |
Na velký kariérní průlom si počkal do 10. září 1957. Se svým rozměrným fotoaparátem značky Speed Graphic se tehdy vydal do ulic místní čínské čtvrti, kde se konal velký průvod. „I na zdejší poměry to byla velká akce,“ vzpomíná na památný den policista Maurice Cullinane. U pořádkových služeb byl tehdy teprve rok a během průvodu dohlížel na bezpečnost přihlížejících. Jiná kariéra pro něj nepřipadal v úvahu, v řadách policie sloužil už jeho dědeček.
Když postával u krajnice na hlavní ulici, zrovna se kolem za ohlušujících ran petard a ohňostrojů sunul velký papírový drak. „Když to v té čtvrti rozjeli, nepoužívali petardy stejně jako Američané. Odpálili všechno najednou a mohlo to být nebezpečné,“ popisoval Cullinane. Všiml si, že se k průvodu rázným krokem blíží malý chlapec.
Pulitzerova cena a oslavné básně
Tehdy dvouletého Allana Weavera jakožto zvědavé dítě hřmot výbuchů a pestrobarevný drak pochopitelně upoutal. „Ten malý klučina vypadal odhodlaně, tak jsem se k němu sehnul a oslovil jsem ho. Nechtěl jsem ho vyděsit, ale zároveň už prostě dál jít nemohl, bylo by to nebezpečné,“ vzpomíná policista. Allan se byl na průvod podívat společně se svou tetou a maminkou, otec byl toho času stále v armádě, domovem mu byla základna v Japonsku.
Když se chlapec přiblížil k policistovi, natočil hlavu a strážníka oslovil. „Nejste taky mariňák jako táta?“ zeptal se překvapeného Cullinaneho. Dojemný výjev zpovzdálí pozoroval i Beall, fotoaparát měl připravený, s clonou f16 a rychlostí závěrky na 1/100 sekundy. „Zareagoval jako profesionál, otočil se, uviděl perfektní scénu, zamířil a zmáčkl spoušť, závěrka klapla a bylo to,“ vzpomíná Beallův syn Denny.
Beall po konci průvodu utíkal zpět do redakce, aby vyvolal všechny filmy. Už z negativu odtušil, že vyfotil něco výjimečného. Snímek strážníka, který se sklání k malému chlapci, pojmenoval „Faith and Confidence“, což lze volně přeložit jako víra a důvěra. Druhého dne se objevil v Beallově domovském periodiku a ihned začal žít vlastním životem.
Fotografii převzaly deníky po celém světě, objevila se i v magazínu Life. V roce 1958 za ni Beall obdržel Pulitzerovu cenu. Lidé byli zachyceným výjevem dojati k slzám, motivoval je k psaní básní. Hlavním aktérům i samotnému Beallovi chodily stohy děkovných dopisů. Život však šel dál a pro hrdiny slavného snímku byl jaksepatří bohatý.
Asistentem Orsona Wellese
Cullinane stoupal policejními strukturami a dostal se až na stupínek nejvyšší, v roce 1974 se stal samotným šéfem washingtonského policejního sboru. V roce 1977 řešil i teroristický útok černošských islamistů, kteří unesli 149 lidí a obléhali tři budovy v centru metropole. O rok později odešel do důchodu, zarámovanou slavnou Beallovu fotografii měl vždy ve své kanceláři.
Beall zůstal po celou kariéru věrný svému domovskému listu, který se v roce 1972 spojil s dalším periodikem s názvem Washington Star. Skromný hrdina americké fotografické školy zemřel v roce 1994 ve věku 83 let, jeho nejslavnější snímek posloužil i jako předobraz pro skulpturu, která zdobí město Jonesboro ve státě Georgia.
Osamělá princezna. Fotka Diany před Tádž Mahalem dorazila nešťastné manželství |
A jak dopadl ten roztomilý dvouletý chlapec? Weaverova rodina se po nějaké době přestěhovala do Kalifornie, kde Allan nastoupil na střední a poté na vysokou školu. Zamířil do zábavního průmyslu a na dva roky se stal osobním asistentem samotného Orsona Wellese. I když byla tato ikona amerického filmu dávno za zenitem, stále si s ní Allan užil své.
K ruce mu byl třeba během natáčení slavných reklamních spotů pro vinařství Paula Massona. Postarší a rozložitý Welles v nich s charismatem sobě vlastním propaguje nápoje z dnes proslulých kalifornských vinic. „Bylo to, jako by vám volal samotný Bůh, úplně vám z něj zvonilo v uších,“ vzpomíná Allan na ranní telefonáty od Wellese. Dnes se živí jako poradce při navrhování osvětlení interiérů. Beallova fotografie mu zdobí zeď v obývacím pokoji.
„Ta fotka dělá každému radost. Fešácký policista mluví s malým klukem, je to jako obraz od Normana Rockwella. Dokonce jsem nebyl ani pořádně oblečený, pamatuji si, jak teta kritizovala moji mámu, že mě tam lépe neoblékla. Ona ji odbyla s tím, že jsme se šli jenom podívat na průvod,“ vzpomíná s úsměvem Allan.
