Je to fotografie, která je zosobněním samoty, smutku a vidiny tragické budoucnosti. Princ Charles kdysi dávno, ještě během zásnub, slíbil, že svou choť sem jednou vezme.
Kde jinde dokázat věrnost než před Tádž Mahalem, monumentem lásky, jehož příběh dává oslepujícímu bílému chrámu až magické rozměry. Kdysi dávno ho na památku své zemřelé manželky nechal vybudovat mughalský vladař Šáhdžahán, stavba měla být „pomníkem hodným její památky, který bude symbolizovat krásu a věčnou lásku“.
O stovky let později, 11. února 1992, se stal přesným opakem. Manželství Diany a Charlese bylo v troskách, budoucí král při návštěvě Indie rozdával úsměvy všem jen ne své ženě. Místo romantických procházek se setkával s vlivnými byznysmeny a otevřel několik charitativních organizací. Oficiální focení před Tádž Mahalem mělo být jednou z mála chvilek, kdy se potká se svojí chotí.
Na schůzku však nedorazil a dlouho to vypadalo, že stranou pozornosti zůstane i princezna. Ve spalujícím horku na ni čekal fotograf Anwar Hussein, který dlouhé roky dokumentoval život královské rodiny. „Opravdu jsme netušili, jestli se ukáže. Nechala nás čekat hodně dlouho. Nakonec dorazila, ale bylo to celé velmi smutné,“ vzpomínal před lety Hussein. „Diana byla chytrá, věděla, kam to všechno směřuje,“ dodal.
 |
Na ikonické fotografii, která se hned druhý den objevila na titulních stranách řady britských i světových deníků, se svým typickým pohledem mírně do země hledí směrem k fotoaparátu. Ruce má v klíně, nad hlavou blankytně modré nebe a za sebou zářivě bílý Tádž Mahal. Po jejím boku je prázdno. Tak jako tomu bylo po celou dobu její královské anabáze, chtělo by se dodat.
„Vyfotili jsme i další snímky, Diana na nich byla zamyšlená, bylo zřejmé, že o něčem přemítá,“ popisuje Hussein. Události následujících měsíců ukázaly, že už tehdy směřovalo její manželství s Charlesem k rozvodu. Jak Diana sama prozradila, v útrobách Buckinghamského paláce se vždy cítila jako cizinec, třetí do páru a jen zpovzdálí sledovala cukrování svého manžela s Camillou Parker Bowlesovou.
Z Tanzanie do královské rodiny
Bojovala s psychickými problémy, bulimií. Britský premiér John Major 9. prosince 1992 oznámil parlamentu, že Charles a Diana již žijí odděleně, rozvod proběhl oficiálně o čtyři roky později. Dianě tehdy zbývaly pouhé měsíce života.
S trochou přehánění lze říci, že Hussein jí byl po celé její působení v královské rodině v patách. Ne však jako tisíce paparazzi supů, kteří velkou měrou přispěli k jejímu skonu, ale coby oficiální fotograf. „Na vlastní oči jsem sledoval přerod plaché Diany v silnou a výraznou osobnost. Byla upřímným a dobrým člověkem,“ vzpomínal.
 |
Z vlastní zkušenosti věděl, jak je těžké vypracovat se na vrchol. Do Velké Británie přicestoval v roce 1962 z Tanzanie, v Londýně ho přivítaly rasistické cedule se zákazem vstupu pro „barevné“. Hussein se však nezalekl, od mládí rád fotil divokou přírodu a rozhodl se, že svůj život spojí se zpravodajskou fotografií.
Britské deníky zásoboval snímky aktuálních událostí, průlomem pro něj bylo mapování masivních protestů proti válce ve Vietnamu, jež se odehrály 5. listopadu 1968 v centru Londýna. Skrze kontakty se dostal až ke královské rodině a vysloužil si místo oficiálního fotografa, který doprovázel prince Charlese ve Velké Británii i při zahraničních cestách.
Nečekané přátelství s princeznou
Když se princ seznámil s tehdy nesmělou Dianou Spencerovou, začal se rodit fotografův vztah s novou členkou královské rodiny. Nešlo jen čistě o práci, Hussein si s Dianou skvěle rozuměl, vedli spolu dlouhé rozhovory při zaoceánských letech i oficiálních akcích. Během focení podle Husseina ukazovala svou tajemnost. „Vždycky říkala, že se cítí nesvá, zároveň v sobě ale měla před objektivem určitou nejednoznačnost, bez ohledu na to, jestli byla šťastná, nebo ne,“ míní.
Diana podle něj nikdy svůj zájem o citlivá společenská témata nepředstírala, jak ji mnozí obviňovali. „Ať už šlo o lidi s AIDS nebo leprou, vždy to šlo od srdce. Zároveň ale moc dobře věděla, které fotografie o pár hodin později obletí svět,“ přiznává fotograf. Dlouholetou spolupráci utnula až tragická smrt Diany 31. srpna 1997 v tunelu poblíž Place de l’Alma v Paříži. Hussein pro královskou rodinu pracoval i v letech následujících, zemřel 23. září 2024 ve věku 85 let.
Princ William a princezna Kate u Tádž Mahalu (16. dubna 2016)
Odkaz jeho nejznámějšího snímku však žije dál. Hussein před lety předal řemeslo svým dvěma synům Samirovi a Zakovi, kteří na cestách často doprovází prince Williama a princeznu Kate. V dubnu 2016 pár zapózoval přímo před Tádž Mahalem, podobně jako kdysi Diana. Za objektivem tehdy stál Husseinův syn Zak. „Bylo tam asi padesát stupňů, strašné horko. Lidi z tiskového oddělení nám říkali, že je to čistě na Williamovi a Kate, jestli dorazí a zapózují. Čekali jsme tam na ně asi pět hodin,“ vzpomíná Zak.
Když se pár objevil, nebylo jisté, zda svolí a sedne si na stejnou lavičku jako Diana. Nakonec se tak stalo. „Když jsem mačkal spoušť, věděl jsem, že je to historický okamžik. Věc, kterou člověk cvakne jednou za život,“ popsal fotograf. Jak tehdy dodala britská média, po čtyřiadvaceti letech dostal ikonický snímek z dílny Anwara Husseina pokračování, tentokrát se šťastným koncem.
