Je to výjev, který by se neztratil v surrealistických dílech Davida Lynche či Luise Buñuela. Balancuje na pomezí horečnatého snu a reality. Zhroucená postava nahého muže vystupuje z černobílé temnoty, oči má zavřené, ústa v neurčitě uvolněné grimase připomínající nečitelný úsměv Mony Lisy. Zdá se, že jeho srdce už dávno dotlouklo.
Na zadní straně díla najdeme znepokojivý vzkaz:
„Toto tělo patří H. Bayardovi, vynálezci fotografického procesu, jehož podobu právě vidíte. Pokud mě paměť neklame, tento neúnavný experimentátor na něm pracoval přes tři roky. Vláda, která tolik podporovala pana Daguerra, mu svého času sdělila, že pro něj už nemůže nic udělat. A tak se nešťastník Bayard utopil. Ach ta rozmanitost lidského života! Byl v márnici několik dní. Dámy a pánové, měli byste raději poodstoupit, aby nebyl raněn váš čich, jelikož – jak můžete vidět – tvář i ruce džentlmena již začínají zahnívat.“
 |
Oním nešťastníkem byl slavný vynálezce Hippolyte Bayard. Snílek, kreativní duše, umělec a v neposlední řadě i zručný manipulátor. V Lynchově duchu by se chtělo říct: „Sovy nejsou tím, čím se zdají být.“ A v případě Bayarda to platí dvojnásob.
První dopady paprsků slunce, jež ho fascinovaly po zbytek jeho života, spatřil 20. ledna 1801 v severofrancouzském Breteuil-sur-Noye. Od mládí inklinoval ke všemu uměleckému, k malování velmi brzy přidal i zájem o to, jak věci fungují. Při studiích si oblíbil zejména fyziku a chemii, čímž předurčil svou cestu k oboru, který v té době ještě neexistoval.
Soupeření o vynález fotografie
Věren rodinné tradici se nejprve věnoval právničině a s praxí v zádech získal teplé místečko na ministerstvu financí. Nouzí netrpěl a veškerý volný čas mohl věnovat své skutečné vášni: fenoménu světla a jeho zachycení. Souputníky v rodícím se oboru fotografie mu byli velikáni Nicéphore Niépce a Louis Daguerre.
Bayard 24. června 1839 uskutečnil vůbec první fotografickou výstavu na světě – v Paříži představil 30 takzvaných fotogramů, které vyhotovil svou vlastní specifickou metodou. Výstava navíc sloužila bohulibým účelům, výtěžek putoval na pomoc po ničivém zemětřesení na Martiniku.
 |
Bayardův fotografický postup byl ve své době unikátní. Zatímco Daguerre experimentoval s kovovými destičkami, jeho méně známý kolega vyvinul takzvaný pozitivní tisk. Obyčejný dopisní papír při něm nejprve potřel chloridem stříbrným a nechal jej zčernat na slunci.
Následně papír ve tmě ponořil do roztoku jodidu draselného, ještě vlhký papír vložil do camery obscury a nechal ho exponovat. Papír vybělil, jód se vyloučil z roztoku jodidu draselného a navázal se na zčernalé stříbro, čímž vznikl pozitivní obraz. Expozice trvala asi 15 minut, pozitivy Bayard ustaloval v roztoku thiosíranu sodného a pral je ve vodě.
Když si byl metodou jistý, ukázal výsledky své práce tehdejšímu tajemníkovi Francouzské akademie věd Françoisi Aragovi. Ten byl nadšen a Bayardovi poskytl finanční pomoc na další experimenty, zároveň mu však nakázal, aby svůj postup zatím nezveřejňoval. Moc dobře věděl, že kousek od patentování použitelné fotografické metody je i jeho dobrý přítel Daguerre. Podle historiků zřejmě nechtěl, aby se okolo vynálezu fotografie strhl boj.
Drsné gesto opovržení
Na zasedání Francouzské akademie věd v srpnu 1839 proto představil patent na daguerrotypii, kterou vyvinul Daguerre spolu s Niépcem. Patent byl rychle přeložen do osmi jazyků a Bayardův sen o plošném rozšíření jeho metody pozitivního tisku se rozplynul. Král Ludvík Filip přiznal Daguerrovi zákonem doživotní rentu 6 000 franků, syn již zesnulého Niépcea Isidor obdržel 4 000 franků.
Bayardovo jméno i přes tento neúspěch figuruje ve čtveřici duchovních otců fotografie, mezi nimiž kromě jeho francouzských kolegů najdeme ještě britského vynálezce Williama Foxe Talbota. Bayard však své slavné souputníky v jedné věci předběhl. Je pointou jeho příběhu umělecky laděná sebevražda, jak napovídá temný příběh ze zadní strany jedné z jeho fotografií?
Jak poprvé vyfotili člověka. Postál u čištění bot a vstoupil do dějin |
Ano i ne. Na Bayardově nejslavnějším díle s názvem Autoportrét utonulého nebo též Sbohem, krutý světě! opravdu vidíme slavného vynálezce. Není však mrtvý. Bayard sám sebe naaranžoval do strnulé pózy na protest proti nedostatečnému uznání jeho podílu na vynálezu fotografie.
Sám vymyslel i mrazivý a tak trochu sarkastický text na zadní straně snímku. Připsal si tak prvenství v dnes plošně rozšířeném fenoménu fingovaných a zmanipulovaných fotografií, který s příchodem umělé inteligence nabývá až děsivých rozměrů.
Mohlo by se zdát, že zhrzený Bayard na fotografickou kariéru zanevřel. On však dál pokračoval v zachycování světa okolo sebe. V roce 1851 ho pověřili zdokumentováním historických památek a architektury po celé Francii. Projekt Missions Héliographiques podporovala francouzská vláda skrze Úřad historických památek, spolupracoval rovněž se slavným francouzským karikaturistou Bertallem, s nímž si v roce 1860 otevřeli ateliér. Bayard byl aktivní až do své smrti 14. května 1887.
