Je to snímek, za který by za jiných okolností každý válečný fotograf zabíjel. Na hořící izraelský tank leze trojice Palestinců v civilu, v pozadí se táhne proražená hraniční bariéra, z pouště stoupají sloupy černého dýmu. Popiska snímku pořízeného nedaleko kibucu Kfar Aza hlásá:
„V sobotu za rozbřesku provedlo militantní hnutí Hamás bezprecedentní útok na Izrael. Vypálilo tisíce raket, desítky bojovníků Hamásu na několika místech překonaly vzduchem, po souši i po moři silně opevněnou hranici a zaskočily Izrael v den významného svátku.“
Ano, židovský stát se toho dne skutečně chystal na oslavy Simchat Tóra, neboli Radosti z Tóry. Jenže země se probudila do války. Teroristé z Gazy vyhodili do povětří hraniční plot, vpadli na jih Izraele a začali chladnokrevně vraždit obyvatele kibuců, tančící mládež na techno festivalu uprostřed pouště i mladé vojačky na příhraničních postech.
Série fotografií od proražených plotů na hranici zbídačeného palestinského území s jižním Izraelem se okamžitě rozlétla do světa. Pořídil ji Hassan Eslaiah, fotograf na volné noze, který svými snímky zásoboval agentury AP a Reuters. Od nich si je přebírala velká mezinárodní média jako CNN, The New York Times, ale i izraelské a české zpravodajské portály.
Netrvalo dlouho a novinářský svět si začal klást otázku, jak je možné, že Eslaiah a další tři palestinští fotografové byli na místě tak brzy. Izraelský web Honest reporting přišel měsíc po tragédii s obsáhlým materiálem, podle nějž byli na hnutí Hamás napojeni.
Podle jeho dokumentace Eslaiah společně s teroristy pokračoval v tažení na kibuc Kfar Aza, kde vyfotil, jak zapalují domy a vraždí civilisty. Na svých sociálních sítích se navíc v minulosti chlubil snímkem s Jahjou Sinvárem, který útok zosnoval. Izraelci také s odkazem na Eslaiahovy sociální sítě doložili, že během reportování z útoku nebyl označen jako novinář.
Fotograf Hassan Eslaiah, kterého líbá velitel Hamásu Jahjá Sinvár. Fotku publikoval v roce 2020.
Projekt monitorující západní zpravodajství o blízkovýchodním konfliktu proto tiskové agentury obvinil, že spolupracují s teroristy. „Pokud mezinárodní zpravodajské agentury platí za materiál pořízený za tak problematických okolností, zpochybňuje to jejich standardy a jejich čtenáři by to měli vědět. Pokud jejich lidé aktivně či pasivně spolupracovali s Hamásem, aby takové záběry získali, měli by znovu definovat hranici mezi žurnalistikou a barbarstvím,“ uvedl web Honest Reporting.
Zpravodajské agentury AP a Reuters se po šoku vyvolaném brutalitou Hamásu ocitly v defenzivě a s fotografy ihned ukončily spolupráci. V únoru letošního roku je ale rodiče pěti obětí masakru zažalovali o odškodné ve výši 6,8 milionu dolarů (155,5 milionu korun). Viní je, že výplatou honorářů palestinským fotografům a přehlížením jejich angažovanosti fakticky poskytovaly materiální pomoc teroristům.
Agentury to odmítly jako smrtící útok na svobodu tisku. AP se brání, že Eslaiah nikdy nebyl jejím kmenovým zaměstnancem a jeho fotky obdržela více než hodinu po zahájení útoku. „V době útoků nebyl na hranicích žádný zaměstnanec agentury AP, žádný z pracovníků agentury nepřekročil hranice,“ uvedla šéfka firemní komunikace Lauren Eastonová.
„S Hassanem Eslaiahem, který byl příležitostným externím spolupracovníkem agentury AP a dalších mezinárodních zpravodajských organizací v Gaze, již nespolupracujeme,“ dodala.
7. října 2023 |
Válka v Izraeli
Sledovat další díly na iDNES.tvSám Eslaiah podle deníku The New York Times přiznal, že se nechal svézt teroristy zpět do Gazy. Popřel ale, že by o útoku předem věděl nebo že by byl s teroristickou skupinou spojen. Dá se mu věřit? Kde v blízkovýchodním konfliktu leží hranice novinářské etiky a objektivity? Zeptali jsme se izraelského válečného fotografa Eitana Elhadeze-Baraka.
Mohli palestinští fotografové vědět o útoku Hamásu 7. října předem?
Silně pochybuji, že o útoku věděli dlouho dopředu. Útok byl úspěšný právě kvůli svému utajení. Věřím však, že o něm věděli hodinu nebo dvě předem, a díky tomu se dostali ve správný čas na správné místo.
Eitan Elhadez-Barak
|
Jakmile Hamás prolomil hraniční ploty, masy lidí z Gazy vtrhly směrem k izraelským osadám. Někteří šli vraždit, jiní unášet a další prostě jen rabovat. Snímky zachytily i důchodce o berlích, jak prochází dírou v plotě. To je součást asymetrické války charakteristické pro teroristické organizace a gazanskou společnost.
Co se týče těch fotografů, tak ti už v mezinárodních médiích práci nenajdou. Ale najdou ji jinde, v arabském světě je spousta zpravodajských kanálů, kde jim takové věci mohou jen zvýšit kredit.
Hassan Eslaiah se na svých sociálních sítích chlubil fotkami bez novinářského označení. To asi ve válečné zóně nebude běžný postup...
Jistěže ne. Ve válečné zóně existují velká rizika a občas dochází ke zranění nebo smrti novinářů. To je riziko našeho povolání. Bohužel vím o případech, kdy se gazanští „pracovníci médií“ podíleli na únosech nebo patřili k vojenskému křídlu Hamásu. To souvisí s nejvýznamnějším jevem, který zde zažíváme: Hamás rozostřil hranice mezi civilisty a teroristy, mezi humanitárními pracovníky a teroristickými aktivitami.
Měly by si agentury fotografy v takovém prostředí lépe lustrovat?
Jediné, co média u svých spolupracovníků zkoumají, je jejich důvěryhodnost. Obvykle se takové věci nestávají, ale zde je to složitější. Zaměstnávají fotografy žijící ve fundamentalistické vojenské diktatuře. Nelze očekávat, že by reportér nebo fotograf jednal podle svého svědomí nebo novinářské etiky, protože režim by ho za to pronásledoval.
Izrael soucit po masakru prohospodařil. A pomohl palestinské věci, říká analytik |
Může fotograf v blízkovýchodním konfliktu vůbec zůstat objektivní?
Objektivita neexistuje, každý člověk je zaujatý svým přesvědčením a emocemi. Existuje důležitější pojem než objektivita, a tím je „být spravedlivý“. To znamená ukázat celý obraz se všemi obtížemi, které k tomu patří. Během války, kterou mnozí v Izraeli a Palestině považují za existenční, je jakýkoli pokus vcítit se do bolesti „nepřítele“ vnímán jako ztotožnění se s jeho válečnými cíli. Mezi tím je velký rozdíl, podle mého názoru se ho ale mnozí lidé v Izraeli snaží i v zápalu emocí po 7. říjnu rozlišit.
Myslím, že v tuto chvíli nejde o to, jak si zachovat objektivitu, ale jak si zachovat lidskost. Pro Izraelce to není jen další kolo bojů, operace, nebo dokonce válka, která se odehrává každých několik let. Sedmý říjen je naším bodem zlomu. Někteří lidé tuto válku nazývají „první válkou identity“. Otřásla základními lidskými hodnotami.
Mají izraelští fotografové důvěru k palestinským kolegům, kteří působí v konfliktních oblastech?
Neznám mnoho palestinských fotografů. Naše zpravodajská agentura ale spolupracuje s palestinským fotografem v Gaze a můžu o něm říct, že důvěryhodný je. Nakonec ale nejvíce záleží na materiálu, jež poskytne. Příkladů manipulace je spoustu. Odpovědnost ale leží také na čtenářích, kteří musí mít vlastní úsudek a chápat souvislosti.
