"Náš systém spočívá v zachytávání oxidu uhličitého produkovaného těžkým průmyslem a v jeho dopravování potrubím do velkých hloubek oceánu, asi do 800 metrů pod mořem," tvrdí Helge Drange. Ten vede projekt v Nansenově energetickém ústavu v Bergenu. "Severské vody jsou tak husté, že molekuly CO2 přirozeně zachycují, neutralizují je a drží je "v zajetí" stovky let," dodal.
Oceán by plyn naředil
Podle Drangeova názoru by toto řešení pravděpodobně bylo nejohleduplnější k životnímu prostředí. "Vody obklopující ústí potrubí by se sice stávaly kyselými, ale oceánské proudy jsou silné a plyn by se rychle rozptyloval. Kromě toho je fauna v
těchto hloubkách značně řidší než u hladiny a vypouštění oxidu uhličitého by proto na ní způsobilo méně škody," upřesnil norský badatel.
Nejen pevnina, ale i moře
Drange a jeho kolegové již systém prověřili na počítačových simulacích. Metoda by se podle nich mohla aplikovat nejen v podnicích těžkého průmyslu na pevnině, ale i na mořských ropných těžních plošinách. Ty produkují třetinu CO2 v Norsku.
