Ve stejný den sem přivedlo své děti i pět dalších rodičů. V budově žije 430 chlapců, o několik kilometrů dál bydlí menší chlapci a 450 dívek.
Několik dalších čekajících matek, které nemohly za vlády Talibů pracovat, doufá, že se jim podaří dostat práci uklízečky v sirotčinci pro dívky. Byly by tak nablízku svým dcerám. Většina z nich se snaží s dětmi neztratit kontakt. Jen málo z nich proto může být dáno k adopci.
Jak to v sirotčinci vypadá?
V době jídla se děti řadí na větrném dvoře a čekají, až se otevře jídelna. Uvnitř temné místnosti s nízkým stropem s dlouhými dřevěnými stoly dostanou misku rýže, naběračku fazolí a půl krajíce chleba.
Čtrnáctiletý Muhammad Jasín, který se nikdy předtím dosyta nenajedl, tiše sedí a hltá fazole. Jídlo, říká, je tou nejlepší součástí života v sirotčinci.
Personál dívčího útulku, který byl počátkem devadesátých let v samém centru bojů, vzpomíná jak vojáci dívky z dětského domova odvlékali - znásilňovali je a mrzačili. I když jsou tyto dny už pryč, ponuré ovzduší tu přetrvává. Je tu cítit zápach moči a potu. Na podlahách je tenký nános bahna.
A značně neutěšné je to i uvnitř, kde dívky zůstávají po většinu dne. Je to zvyk z talibanské éry, kdy si nesměly hrát venku.
Děvčata, která bydlí po třinácti nebo čtrnácti v jedné místnosti s naftovými kamínky, zírají skelným zrakem před sebe. Odpovídají jednoslabičně a nervózně sledují vychovatelku zahalenou v černém.
Dvanáctiletá Frozan vypráví, že matku ztratila "kvůli nemoci žlutých očí" -pravděpodobně šlo o žloutenku. Její otec prý pak "ztratil nervy". Svou dceru nepoznává a ona se proto snaží domů chodit co nejméně.
Rodiče odvedla válka i nová rodina
Otce mnohých dívek zabila zbloudila kulka. Jiné děti jsou zde kvůli tradici, podle níž se ovdovělé ženy znovu vdávají - často za bratra zesnulého manžela.
"Nový otec nemá rád děti z předchozího manželství, za prvé kvůli neutěšené ekonomické situaci, která mu nedovoluje starat se o šest nebo sedm děcek, a také proto, že chce mít své vlastní," popisuje důsledky pracovník UNICEF v Afghánistánu Hafíza.
|
Průzkum UNICEF |
|
Při průzkumu Dětského fondu OSN UNICEF bylo před několika lety objeveno jen v okolí Kábulu na 35 tisíc vdov s průměrně šesti dětmi. Většina dětí je přitom ztrátou rodiče a hrůzami dvacet let trvající války traumatizována. Téměř devadesát procent kábulských dětí se podle studie stalo svědkem drancování a ničení domů. Stejný počet dětí si myslí, že během bojů zemřou. 54 procent dotázaných vidělo na vlastní oči mučení. |
