Je dvanáct let po konci druhé světové války a Itálie prožívá začátek ekonomického zázraku. V polovině května na severu Apeninského poloostrova právě vrcholí automobilový závod Mille Miglia, ve kterém o vítězství na 1 600 kilometrů dlouhé trati mezi Římem a Brescií soutěží několik set sportovních vozů. Trasu tvoří výhradně veřejné italské silnice, včetně mnoha riskantních serpentin.
Mezi jezdci je i španělský aristokrat Alfonso de Portago. Se svým přítelem a navigátorem Edmundem Nelsonem sedí ve voze Ferrari 335 S, na jehož boku září bílé číslo 531. Podél trati postávají tisíce nadšených diváků, včetně mnoha celebrit. Je tu i Linda Christianová, hollywoodská herečka a Portagova milenka.
Můj bože, kde je jeho tvář? Jak Lauda navštívil peklo a vrátil se z něj |
Markýz s vysokou postavou, modrýma očima, ostře řezanou tváří a pohádkovým bohatstvím si vybudoval pověst sex symbolu. Ve svých osmadvaceti letech ale platil také za ostříleného závodníka.
Portago v předchozích sezonách vyhrál automobilovou Tour de France, zúčastnil se pěti Velkých cen mistrovství světa formule 1 či závodu Carrera Panamericana. Věnoval se také jízdě na bobech, létání i dostihům – dvakrát závodil na britské Velké národní steeplechase, kde si vysloužil přezdívku „žokej gentleman“.
„Miluji rychlost. Mám rád ten pocit strachu. Po chvíli se z vás stane závislák a musíte to mít, musíte závodit,“ popsal v dubnu 1957 deníku The New York Times. „Nezemřu při nehodě. Umřu stářím nebo mě popraví při nějakém hrozném justičním omylu,“ vtipkoval šlechtic měsíc před smrtí.
Závodník na pochybách
Navzdory zkušenostem (nebo právě kvůli nim) ale Portago o svém startu na 24. ročníku Mille Miglia do poslední chvíle pochyboval. Závod podle amerického novináře Kennetha Purdyho považoval za příliš nebezpečný.
Portago mimo jiné poukazoval na to, že je nemožné znát každou zatáčku a stav italských silnic. Přesto nastoupil – věřil, že s pomocí navigátora, jehož přítomnost nebyla pro účast na závodu povinná, vše zvládne.
A skutečně to vypadalo nadějně. Portago s Nelsonem uháněli k cíli. Zbývala poslední zastávka na doplnění paliva, na které už čekala Christianová, aby svému amantovi popřála štěstí. Ačkoli byl Portago ženatý a jeho manželka nedávno porodila druhé dítě, nezdráhal se mexické herečce před novináři opětovat polibek. Kdo tehdy stiskl spoušť se dodnes neví, snímek se ale zapsal do historie. Bohužel kvůli tomu, co následovalo.
Závodník byl 120 kilometrů před cílem, když jeho Ferrari v rychlosti 240 kilometrů v hodině nedaleko vesnice Guidizzolo praskla pneumatika. Roztočené auto vletělo do davu a nezadržitelně se valilo kupředu než skončilo v potoce na straně silnice.
Portago a jeho spolujezdec byli na místě mrtví. O život přišlo devět diváků, včetně pěti dětí. Část z lidí srazilo auto, dvě děti zabil betonový sloupek, jenž Ferrari vytrhlo ze země a odmrštilo. Další dvacet lidí utrpělo zranění.
V závodu se navzdory tragédii pokračovalo. Nebylo to poprvé, co si Mille Miglia vyžádal něčí život – během 24. ročníků při něm zahynulo 56 lidí. Krátce po Portagovi havaroval také Nizozemec Joseph Göttgens se svým vozem značky Triumph a později zemřel ve florentské nemocnici.
„Takový muž se objeví jednou za generaci“
Svět obratem obletěla Portagova poslední fotografie, na které líbá Christianovou v puntíkovaných šatech, zatímco sám má na sobě typické závodní vybavení padesátých let – bílou helmu, brýle a koženou bundu.
Italská média snímku dala přezdívku „Polibek smrti“. Americký magazín LIFE ji otiskl s popiskem „Smrt si konečně vzala muže, který se jí dvořil“.
Christianová v pozdějších rozhovorech na chvíle před nehodou vzpomínala jako na předtuchu. „Při tom polibku jsem měla zvláštní pocit. Připadal mi popelavý, působil zhypnotizovaně,“ popsala.
Inspiruj jinou, ať hodí padesát metrů. O lásce a medailích manželů Zátopkových |
Portagova smrt sice Mille Miglia nepřerušila, ale ve výsledku znamenala jeho konec. Italská vláda o tři dny později oznámila, že závod ruší a rovněž zakázala veškerá automobilová klání na veřejných silnicích.
Posledním vítězem Mille Miglia se tak stal Ital Piero Taruffi, který trasu zvládl bez pomoci navigátora za 10 hodin, 27 minut a 47 sekund s průměrnou rychlostí 152 kilometrů v hodině. I tak zaostal o dvacet minut za rekordem britského závodníka Stirlinga Mosse z roku 1955.
„Tehdy jsme neměli žádné bezpečnostní vybavení, ani bezpečnostní pásy. Odmítali jsme je, protože jsme se chtěli dostat ven z auta, kdyby začalo hořet. Míjeli jsme spoustu aut v příkopech. Odstartovalo jich 600 ale jen padesát k tomu bylo kompetentních,“ vzpomínal Stirling podle listu The Times.
Staříci v ráži: legendární závod Mille Miglia |
Portagova smrt lidi šokovala. „Muž jako on se objeví jednou za generaci. Ten chlap dělal všechno báječně dobře. Jezdil dostihy, závodil, boboval, věnoval se atletice, mluvil čtyřmi jazyky. Mohl být nejlepším hráčem bridže na světě nebo vojákem, kdyby chtěl. A mám podezření, že by byl i velmi dobrým spisovatelem,“ napsal britský novinář Gregor Grant.
Portagovo jméno nese na jeho počest jedna ze zatáček na olympijské bobové dráze ve švýcarském Svatém Mořici. Portagovu zatáčku lze nalézt také na automobilovém závodním okruhu Jarama ve Španělsku.
