Anchires je jednou z postav na seznamu egyptoložky Veroniky Dulíkové, která vede specifický výzkum. Zkoumá osoby starověkého Egypta a vytváří databázi jejich jmen, pracovního zařazení i společenského postavení. Dnes už má šest tisíc příběhů a ročně přibývá tisíc dalších postav, doplňovaných do databáze hlavně z dostupné literatury. Rozsáhlý seznam umožňuje egyptoložce analyzovat rodinné a společenské vazby ve starověkém státě a rozkrývat změny v egyptské společnosti, včetně přelévání moci od jedné vlivné skupiny k jiné.
„Inspektor královských kadeřníků, kněz v pyramidovém chrámu panovníka Niuserrea, ten, který drží tajemství svého pána o kadeřnických pracích ve Velkém domě, Anchires.“ Sloupec tohoto souvislého nápisu v hieroglyfech stále nese zbytky zeleného, modrého, černého a červeného pigmentu. Byl vytesán v nadzemní části hrobky z 5. dynastie, kterou čeští egyptologové objevili v roce 2016.
Anchiresova hrobka leží v jižním Abúsíru, na dohled od nejstarší egyptské pyramidy panovníka Džosera. Na povrchu má rozměry 24 krát 17,2 metru.
„Její nadzemní část z vápencových bloků je dost poničená, zloději kamene ji demontovali už ve starověku. Fragmenty výzdoby, které jsme nalezli, dokládají, že kaple byla zdobená nádhernými jemnými reliéfy, ale nezůstalo v ní nic, kromě několika zlomků nepravých dveří. Ty se nám podařilo zrekonstruovat,“ popisuje Dulíková.
Při odkrývání hrobky čekala na archeology dvě překvapení. Především byla postavena ve dvou fázích, o zdobenou místnost a chodbu, která do ní vedla, byla rozšířena později. Podle egyptoložky to mohlo souviset s tím, že Anchires postoupil v kariéře, když si ho oblíbil samotný panovník.
„Fungovalo to tak, že panovník vysokému úředníkovi – v tomto případě věrnému služebníkovi, daroval na stavbu hrobky třeba materiál na nepravé dveře nebo poskytl řemeslníky z královských dílen. Výzdoba Anchiresovy hrobky opravdu působí tak, jako by na ní pracovali ti nejlepší řemeslníci,“ vysvětluje.
Panovník, pro něhož Anchires pracoval, byl nejspíš Niuserre, případně někdo z jeho následovníků. Jeden z titulů totiž o inspektorovi kadeřníků říká, že byl knězem v pyramidovém chrámu krále Niuserrea. To mohl být za života tohoto panovníka i po jeho smrti. Egyptologové na zpřesnění pracují a počítají i s budoucím výzkumem okolí hrobky. Může to odhalit Anchiresovy další společenské vazby.
Zdobená nadzemní dostavba jeho hrobky dávala naději, že v podzemí bude mumie uložena v sarkofágu ve větší pohřební komoře. Opak byl nemilým překvapením.
„Komora byla nedokončená, jen hrubě opracovaná, žádný sarkofág a ani mumii jsme nenašli. Vzhledem k tomu, že se jedná o jedinou pohřební šachtu v hrobce, zůstává nedořešenou otázkou, zda v ní byl Anchires vůbec pohřben. Možná ano, ale narychlo bez sarkofágu a jeho kosterní pozůstatky mohly být poničeny starověkými zloději. Soví vývržky v pohřební komoře napovídají, že 12 metrů hluboká šachta zůstala nějakou dobu otevřená. Nicméně v zásypu šachty jsme našli keramické nádoby, části korálkových šperků a měděnou jehlu, které nepřímo dokládají, že se pohřeb v komoře nacházel,“ říká Dulíková.
Když Anchires zemřel, určitě nebyl příliš mladý, protože si stihl vybudovat slušnou kariéru. V hrobce chtěl být pohřbený, jinak by ji nerozšiřoval. Dokonce v ní nechal vybudovat i dvě místnosti zvané serdáb se sochami majitele hrobky. Serdáby byly po pohřbu zazděny a úkolem soch bylo skrze malý průzor „sledovat dění“ a kontrolovat, jak kněží přinášejí obětiny.
Zasvěcený kadeřník, který nesmí mluvit
Anchiresovu kadeřnickou profesi nelze vnímat dnešním pohledem. „Měl privilegované postavení, mohl se dotýkat panovníka, tedy boha žijícího na zemi, což smělo jen málo lidí. Do takové blízkosti krále se dostaly jen osoby, které se staraly o jeho oblékání, královské insignie nebo třeba lékař,“ říká Dulíková.
Jak Češi objevili hrobku 4500 let staré královny. Na unikátním hřbitově |
A upozorňuje, že inspektor palácových kadeřníků měl ještě jeden specifický titul – „ten, který drží tajemství svého pána o kadeřnických pracích ve Velkém domě“. „Tento titul ve spojení s kadeřnickými pracemi nebyl dosud známý, jedná se o první doklad. S nadsázkou lze říct, že kdyby měl panovník pleš, Anchires o tom nesměl nikde mluvit. Jeho titul můžeme chápat jako druh bezpečnostní prověrky,“ vysvětluje.
Anchires byl i „opatrovník ozdoby královy hlavy“. Co to přesně znamená, vlastně není jasné. Někteří egyptologové míní ozdobou paruku, jiní korunu nebo čelenku. Tento titul však česká egyptoložka v rámci svého výzkumu řadí k těm, které pracovně nazývá strategické. Neoznačují jen běžnou péči o panovníka, ale mají přesah do rituálního nebo ceremoniálního kontextu. Titul „opatrovník ozdoby královy hlavy“ byl přidělován také vysokým hodnostářům, kteří s profesí kadeřníka neměli co do činění, včetně vezírů, jako projev důvěry a pocty ze strany panovníka. Jeho nositelé přímo obsluhovali krále, když mu například nasazovali korunu při různých slavnostech a obřadech.
„Ač jde o jiné kulturní prostředí, je v tomto ohledu velmi zajímavé srovnání s praxí v našich dějinách. Předmětem zájmu předních šlechtických rodů na dvoře Karla IV. byly dvorské hodnosti jako číšník, lovčí, stolník atd. S jejich držením byl vždy spojen mimořádný vzestup některého z rodů. Například číšník neobsluhoval krále denně, ale jen při korunovaci nebo jiných důležitých událostech panovníkovi naléval víno. Daný rod se pak mohl pyšnit, že jeho členové jsou číšníky panovníka, privilegium dědili a číše se také stala součástí jejich erbů,“ popisuje egyptoložka Dulíková.
100 let české egyptologieSpeciál iDNES.cz  |
Anchires žil ve druhé polovině 5. dynastie, kdy změny poměrů ve státě vrcholily. Zatímco ve 4. dynastii vznikaly pyramidy fascinujících rozměrů v Gíze a stát řídili členové královské rodiny, na přelomu 4. a 5. dynastie jsou odsunuti a na vysoké posty úředníků přicházejí lidé nekrálovské krve.
Vliv jejich rodin je čím dál větší, sílí nepotismus a klientelismus. „Nebyl to náhlý zvrat, změna prostupovala společností nenápadně a možná souvisela i s tím, že ve správě státu se Egypt stával sofistikovanějším, narůstala byrokracie a panovník pro její efektivní fungování potřeboval stále více osob. Nevysvětluje to však, proč byli členové královské rodiny odstaveni z vysokých postů, například vezírských. Celou 4. dynastii se vezíry stávali výhradně synové panovníka, od 5. dynastie to byli schopní a loajální muži bez královského původu,“ říká Dulíková.
V administrativě přibylo úředníků, kteří se najednou honosili i mnohem větším počtem titulů, některé byly nové. Výzkum Veroniky Dulíkové potvrdil, že je to i případ Anchiresova titulu „opatrovník ozdoby královy hlavy“. Nově se ustavila i titulatura vezírů, která vyjadřovala všech šest pilířů státní správy, což do té doby nebylo.
Vezír začal užívat tituly představený všech královských prací, představený královských dokumentů, představený soudnictví, představený pokladnic, představený sýpek a představený Horního Egypta. „V té době nastal souběh změn v mnoha oblastech. Dotkly se také náboženství a nekrálovských hrobek, jejichž vnitřní výzdoba byla mnohem honosnější a výstavnější,“ uzavírá egyptoložka.
24. ledna 2019 |
