Dívám se na záběry filmového týdeníku z dob druhé světové války. Květen 1944 – prezident Slovenska Jozef Tiso přijíždí na návštěvu do Berlína. Na peronu ho vítá samotný vůdce a vede ho špalírem čestné stráže ke svému automobilu.
Vedle se motá slovenský premiér Vojtech Tuka, stoupenec nacismu a hlavní organizátor deportace slovenských Židů do vyhlazovacích táborů. Vypadá jako karikatura – má na sobě kožený kabát a vysokou vojenskou čepici, zpod které mu trčí šedivé vlasy. Nikdo z nich už nebude žít dlouho: Hitler za rok spáchá sebevraždu, Tuku v roce 1946 popraví v Bratislavě a o rok později i Tisa.
Pobaltí zakázalo Ficovi přelet do Moskvy. Premiér nestíhá program, musí oklikou |
Slovensko, stejně jako jeho sousedé ve střední a východní Evropě, mělo vždy složitý geopolitický osud. Po staletí byly tyto země součástí různých impérií, ale ani po dosažení nezávislosti ve 20. století se nevyhnuly tomu, že se staly hračkou v rukou velmocí – především Německa a Ruska.
Nebude to přehlídka vítězství, ale přehlídka morální porážky Ruska, které se proměnilo v dědice nacistického Německa.
