Jako zkušený lyžař už několik let používám metaforu laviny. Představte si, že v horách několik dní sněží a sníh se postupně hromadí ve skalách nad soutěskou. Hrozba je vysoká, ale lavina není nevyhnutelná. Může třeba přijít prudké oteplení a sníh si sám sedne. Nebo ji někdo může odstřelit, což ovšem vyžaduje vysokou míru plánování a organizace.
A teď si představte, že navzdory všem varováním sjíždí žlabem jeden idiotský freerider, vrstvu sněhu nařízne a spustí lavinu. Je snad on jejím tvůrcem? Ne, ta se objektivně připravovala celou zimu. Ale bez něj by k lavině možná ani nedošlo.
Musíme si jasně uvědomit, že jsme se ocitli v oku revolučního víru, kde i instituce, které se zdály neotřesitelné, může smést revoluční bouře.
