„Nevěřím v konec světa. Alespoň ne letos,“ prohlásil na sklonku roku 2012 ruský prezident Vladimir Putin. Byť by se mohlo zdát, že vtipkuje, ve skutečnosti hovořil k národu naprosto vážně.
Miliony Rusů totiž k 21. prosinci onoho roku skutečně s koncem mayského kalendáře očekávaly apokalypsu. Regály obchodů na sibiřském venkově zely prázdnotou - hlavně ty, kam prodavač vyskládal svíčky a vodku.
Rusové za jediný měsíc utratili neuvěřitelných 30 miliard rublů za balenou vodu, konzervy, sirky, alkohol nebo třeba kurzy přežití, napsal deník Pravda. Před modlitbami a čekáním na poslední soud dala ruská společnost přednost hromadění zásob.
Necelých pět tisíc obyvatel odlehlých vesnic v Krasnojarské oblasti však podobné starosti neřešilo. V poklidu čekali, zda mezi ně sestoupí jejich milovaný Vissarion. Údajně převtělený Ježíš Kristus jim slíbil, že právě oni díky své víře konec světa přežijí a znovu zalidní celou planetu.
Policista s hypnotickou mocí
Samozvaný mesiáš se narodil v roce 1961 jako Sergej Anatolijevič Torop nedaleko Krasnodaru. Jeho rodiče se brzy rozvedli a malého Sergeje do šesti let vychovávala babička, která měla blízko k starověrcům (o nich více například zde).
Po vojně, kterou si odkroutil v Mongolsku, vystřídal řadu zaměstnání: dělal zámečníka, elektrikáře či tělocvikáře. Druhou polovinu 80. let strávil v řadách dopravní policie v sibiřském městě Minusinsk. Britským dokumentaristům se před šesti lety podařilo najít jeho bývalého parťáka, podle nějž Torop vždy vynikal v manipulaci s lidmi - vždy se mu je podařilo přimět k tomu, co po nich žádal.
ApokalypsaVissarion ve svých kázáních často naznačuje, že náš svět brzy skončí. V minulosti údajně například prorokoval, že na konci 20. století k Zemi přiletí kometa Nibiru, celou naší planetu pokryje písek a v jaderných silech americké armády v Nevadě samy od sebe vybuchnou atomové bomby. Britský novinář Peter Pomerantsev ve své knize Nothing Is True and Everything Is Possible: The Surreal Heart of the New Russia píše, že sibiřský Kristus apokalypsu prorokuje každých pár let. Když nepřijde, svým věřícím vzkáže, že je to zásluhou jejich horlivých modliteb. |
„Během jednoho zásahu jsme chytili vraha. Vzdal se, jakmile zaslechl Toropův hlas. Myslím, že měl hypnotickou moc,“ vzpomínal jeho policejní parťák Nikolaj Sindrenkov. Toropovi sousedé z Minusinsku - za časů cara města politických vyhnanců - v něm ovšem spíše než důstojného strážce zákona viděli opilce a hýřila.
Kristus ke mně mluví z orbitu
Podle Sindrenka měl Torop koncem osmdesátých let našlápnuto k zářné kariéře v policejním sboru, časem možná i v aparátu komunistické strany. Mladý policista byl ovšem přesvědčený, že všemocná partaj co nevidět padne. S odstupem času je možné uznat, že jeho předpověď vyšla.
Když se sovětský moloch začal rozpadat, Torop svlékl uniformu, vrhl se na ufologii a v lidových knihovnách a sálech sibiřských kolchozů pořádal debaty o smyslu života.
Jeho duchovní probuzení nastalo v roce 1991. V rudém rouchu vystoupil v místní televizi a obyvatelům Krasnojarského kraje vyjevil, že z oběžné dráhy Země k němu hovoří Ježíš Kristus. Později své poselství ještě vylepšil: on sám je druhým vtělením Ježíše.
Skupina jeho oveček, která si později začala říkat Církev posledního zákona, se rychle rozrůstala. Netrvalo dlouho a na půl cesty mezi Krajnojarskem a mongolskou hranicí začala budovat svoji utopii.
V harmonii s přírodou
V jejich „zaslíbené zemi“, kam se dá z Krasnojarsku po klikatých cestičkách dojet asi za čtyři hodiny, vyrostlo od té doby několik pohádkových vesnic s malebnými dřevěnými domky a honosnými chrámy. Věřící je postavili vlastníma rukama uprostřed nekonečných lesů.
Minulý rok o Církvi posledního zákona vznikl dokument Kristus žije na Sibiři. Podívejte se na trailer:
V těchto ekologických komunách žije dnes téměř pět tisíc lidí. Bez alkoholu, cigaret, masa i peněz. Živí se pouze tím, co si vypěstují. Většinou bez použití moderní techniky, protože technický pokrok podle jejich vůdce, kterého titulují Učitel, povede k zániku lidstva. Když nepracují na svých políčkách, tak praktikují transcendentální meditaci, nacvičují oslavné hymny nebo víří v rituálních tancích jako dervišové.
„V našem pojetí je Země živý organismus. Jako každý tvor má i své orgány - zóny, které plní nějaký účel. Amazonský prales jsou její plíce. Ledviny má zřejmě v hlubinách oceánu, kde likviduje znečištění způsobené lidstvem,“ vysvětluje v dokumentu A Long Weekend With The Son Of God základy vissarionské filozofie Sergej Šavalkov.
„Pak je tu oblast, které můžeme říkat srdce Země. Tím je Rusko a obzvlášť Sibiř,“ dodává duchovní, který kdysi absolvoval s vyznamenáním technickou univerzitu a podle svých slov se podílel na tajném balistickém programu SSSR.
Když pochopil, že sovětská moc ve jménu pokroku zničila jeho zemi, začal hledat víru. Našel ji u Vissariona a v jeho ústředním díle Poslední zákon. V knize, která má k dnešku více než deset dílů, smíchal ekologii s pravoslavím, buddhismem, judaismem, čekáním na apokalypsu a myšlenkou kolektivního vlastnictví.
Vánoce nejsou, slavte mé početí
Sergej Šavalkov dnes vede sbor, který Vissarionovi zpívá oslavné písně. Jeho příběh může posloužit jako důkaz, že sibiřský mesiáš neuhranul jen místní kolchozníky, ale i řadu vzdělaných lidí. V takzvaném Slunečním městě, centru sekty u čarokrásného jezera Tiberkul, žije řada umělců, vědců a inženýrů z celého Ruska a zemí bývalého Sovětského svazu.
Sám Vissarion s nimi nežije, přebývá na nedaleké hoře se svojí mladou ženou Soňou. Každou neděli schází do přírodního amfiteátru na úbočí hory a promlouvá ke svým ovečkám. S dlouhými vlasy, vousy a bílým rouchem vypadá dočista jako Ježíš Kristus.
Sluneční město, centrum Vissarionovy „zaslíbené země“.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Nejdůležitějším svátkem Církve posledního zákona jsou Toropovy narozeniny, které připadají na 14. leden. Protože je nesmí nic zastínit, Vissarionovi příznivci vyškrtli ze svých kalendářů Vánoce.
Jejich kalendář se ostatně počítá od chvíle, kdy Toropův otec se svojí manželkou Naděždou budoucího mesiáše počali, takže vissarionovci letos 14. dubna oslavili 56 rok svého letopočtu. Naděžda Toropová dnes žije ve Slunečním městě a nikdo jí neřekne jinak než Panna Marie.
Vissarionův kult má po celém světě asi deset tisíc příznivců, kromě Ruska i v Bělorusku, Kazachstánu, Lotyšsku, Moldavsku, Německu či na Ukrajině. Jejich Učitel je pro ruskou pravoslavnou církev pochopitelně falešným prorokem a vůdcem nebezpečného kultu.
Pozemky pro mesiášeVissarion má velmi dobré styky s úřady. Když v polovině 90. let začal budovat své Sluneční město, dostal od nich k dispozici 250 hektarů půdy. V roce 2005 vyzval své ovečky, aby ve volbách podpořili tehdejšího gubernátora Krasnojarského kraje Alexandra Chloponina. Jeho hnutí je oficiálně zaregistrováno u ministerstva kultury jako Církev posledního zákona. Vissarion se dokonce na počátku nového tisíciletí obrátil na prezidenta Putina, patriarchu Alexije II a vrchního ruského muftího a oficiálně jim nabídl pomoc s vedením země. Není známo, jestli se dočkal nějaké odpovědi. |
Vissarionovo hnutí je z dnešního pohledu především plodem bouřlivých dob, které v Rusku nastaly po pádu komunismu.
“Na začátku 90. let se rozpadl systém, který se 70 let zdál být nezničitelným. A lidé, kteří byli od dětství vychováváni ve víře ve světlou budoucnost a společnost založenou na bratrství a rovnosti, náhle zjistili, že vše, v co věřili, je v troskách,“ vysvětlil Vissarionův pobočník a životopisec Vadim Redkin britským dokumentaristům.
„Lidé začali hledat něco, o co by se mohli opřít. Rusko se tak stalo úrodnou půdou pro mnoho světových filozofií," říká někdejší rocker. Jeho oporou se stal Vissarion, kterého potkal před lety uprostřed turné a ihned se kvůli němu vzdal svého dosavadního způsobu života.
„Bylo to jako kdybych potkal starého přítele, kterého jsem dlouho neviděl. Uvnitř jsem se třásl, protože jsem věděl, že mám před sebou někoho, na koho jsem čekal velmi dlouhou dobu,“ uzavřel Redkin.
