„Mám docela chuť zlámat nohy nějakému právníkovi a říci mu: Příště zlámu nohy tvé manželce a potom uřízneme ruku tvému děcku,“ nechal se v sedmdesátých letech slyšet Charles Dederich, zakladatel léčebného centra pro kalifornské narkomany.
Od šéfa organizace, kam soudy posílaly na převýchovu drogově závislé včetně nezletilých, zněla tato slova v roce 1977 dosti nepatřičně. Dederich, kterému práce jeho svěřenců vynášela miliony dolarů a nemusel je ani danit, navíc nezůstal jen u slov.
Když o rok později advokáta Paula Morantze málem zabil chřestýš schovaný do jeho poštovní schránky, celé Spojené státy pochopily, že opěvované protidrogové impérium Synanon - oficiálně fungující jako církev - má k bohulibé charitativní organizaci pořádně daleko.
„Jeden z nejnebezpečnějších a nejnásilnějších kultů, které kdy Amerika spatřila,“ shrnul novinář Matt Novak jeho dějiny od skromných začátků v roce 1958 po definitivní rozpuštění začátkem devadesátých let.
„První den zbytku vašeho života“
Na počátku byly dlouhé dekády v lihu. Charles Dederich se začal pravidelně opíjet už na střední škole, z univerzity ho kvůli tomu vyloučili po 18 měsících. Hluboké alkoholové opojení ho v dalších letech stálo několik pracovních míst a dvě manželství.
Synanon sídlil v luxusním hotelu
Po zapití 43. narozenin se Dederich rozhodl závislost překonat. Přidal se k Anonymním alkoholikům a velmi rychle si získal důvěru účastníků sezení, na nichž mladí i starší pijáci sdíleli své zkušenosti a vzájemně se podporovali na cestě k abstinenci.
Někdejší obchodník, toho času opět bez práce, nakonec ve své snaze uspěl. Po dvou letech v kruhu alkoholiků vzal šek na 33 dolarů, který dostal v rámci podpory nezaměstnaných, a přeměnil svůj byt ve skromnou klubovnu pro vlastní skupinové terapie. Cílil na drogově závislé, které mezi sebe Anonymní alkoholici odmítali přijímat.
Od skromných začátků k milionovému byznysu
Uživatelům heroinu a dalších návykových látek se do té doby věnovali jen nejrůznější poradci a lékaři na psychiatrických odděleních. Dederich však nemocnice nenáviděl a přišel s nápadem, že lidem, kteří se drogového návyku chtějí zbavit, by mohli pomoci bývalí narkomané. „Dnešek je prvním dnem zbytku vašeho života,“ říkával lidem, kteří přicházeli na jeho sezení. Nejprve jich byly desítky, zanedlouho stovky a během několika let dokonce tisíce.
Synanonská hraZákladním kamenem odvykací kúry v režii Synanonu byla takzvaná hra (game). Byl to eufemistický výraz pro nepříjemné sezení, při němž obyvatelé společného domu tvrdě a bez milosti kritizovali někoho ze svého středu. „Strháváme všechny roušky našich špinavých tajemství. Přede všemi pak stojíme jako nazí,“ vylíčila v šedesátých letech jedna z účastnic časopisu LIFE. Během hry se nešetřilo emocemi ani hrubými výrazy. Když ovšem sezení skončilo, účastníci se v dobrém rozešli a po zbytek dne se k sobě chovali slušně. Synanonská hra zpočátku nebývala dlouhá, v průběhu let se však sezení protahovala až na 72 hodin v kuse. Hra si oficiálně kladla za cíl, aby účastníci zpytovali svůj charakter a kromě samotné závislosti na drogách se pokusili odbourat i vlastnosti, které je k ní dovedly. Později to však byla právě synanonská hra, kterou vedení kultu využívalo pro psychický nátlak na své stoupence. Právě při těchto sezeních nutili manžele k rozvodu, těhotné ženy k potratu a muže ke sterilizaci. |
Dederichův byt v Santa Monice i přízemní obchůdek, který si časem pronajal, brzy přestal stačit. Pod názvem Synanon Foundation se celý projekt přestěhoval nejprve do bývalé zbrojnice Národní gardy na místní pláži, později si dokonce přisvojil luxusní hotelový komplex s výhledem na moře.
Nákup nemovitostí si někdejší zkrachovalec mohl hravě dovolit. Práce jeho stoupenců, která spočívala třeba v prodeji suvenýrů, totiž Synanonu vynášela miliony dolarů ročně.
A protože Dederichovo hnutí bylo oficiálně charitativní organizací, nemuselo platit daně. Impérium se postupně rozrostlo i do dalších kalifornských měst i Nevady.
V té době už Synanon nepořádal zdaleka jen skupinová sezení. Narkomani se do něj hlásili na dvouleté pobyty a brali s sebou i potomky, kteří pak navštěvovali soukromou školu bez ohledu na svůj původ i rasu.
„Jsou to právě děti dnešních obyvatel Synanonu, kdo přináší záblesk naděje na výchovu Američanů bez předsudků,“ chválilo poměry v komunitě hnutí za rovnoprávnost černochů. Instituce našla podporu i v akademické sféře, její přednosti vyzdvihoval třeba známý psycholog Abraham Maslow.
Sestřih televizních zpráv o vzestupu a pádu Synanonu (v angličtině):
Oholit hlavu, rozvést se, potratit. A zahrát Georgi Lucasovi
Popularita Synanonu v šedesátých letech dospěla do fáze, kdy začlenění do komunity nařizovaly mladistvým i soudy. Mnozí drogově závislí zločinci dostali od soudce dokonce na vybranou: Buď dobrovolně vstoupíš do Synanonu, nebo půjdeš za mříže.
Kalifornské úřady provinilce do „experimentální komunity“ neváhaly posílat navzdory tomu, že Synanon nebyl oficiálně schváleným zdravotnickým zařízením a netýkaly se ho ani žádné kontroly státních orgánů. Soudy a sociální pracovníci tedy Dederichovi zajišťovali přísun svěřenců, aniž by někdo tušil, co se odehrává uvnitř. Terapie se přitom začala měnit v temný kult.
Charles Dederich v roce 1969 prohlásil, že vyléčit člověka ze závislosti na drogách vlastně není možné. Po odchodu z komunity prý znovu hrozí riziko, že se jeho svěřenec k heroinu vrátí. Synanon proto přešel z dvouletých pobytů do režimu „celoživotní rehabilitace“ - kdo jednou přišel, měl i s dětmi zůstat.
Všichni včetně žen si navíc museli povinně oholit hlavu. Ani to zatím Američany neznepokojilo, ba právě naopak. Když čerstvý absolvent filmové akademie George Lucas sháněl komparzisty pro svůj první celovečerní sci-fi snímek s názvem THX 1138, nikdo se kvůli němu nechtěl ostříhat.
Plakát k hollywoodskému snímu Synanon (1965). Natáčel se přímo v sídle komunity.
Synanonské děti na školním výletě (1975)
Budoucí tvůrce Hvězdných válek či Indiana Jonese si nakonec jako filmové „křoví“ najal právě stoupence Synanonu. Zahráli si postavy bez duše i jména, které v podzemním městě pracují pod vlivem sedativ a vzývají boha Omma.
Svého boha si našli nejen ve filmu, ale mnozí i ve svých vlastních životech. Jmenoval se Charles Dederich. „Chuck je můj bůh a Synanon má víra,“ cituje jednoho z členů komunity Rosabeth Moss Kanterová z Harvardovy univerzity, která studovala sociologické apekty Synanonu. Další ve svém vůdci viděli „jen“ nového Ježíše Krista.
Synanon se v 70. letech nechal oficiálně zaregistrovat jako církev. Historik a religionista Richard Kyle uvádí, že Dederich se tou dobou pasoval na sekulárního boha. Nosil kněžské róby, stal se panovačným a jeho žena se prohlásila za nejvyšší kněžku skupiny.
Dění za zdmi luxusního hotelu nabývalo stále temnějších kontur. Když v roce 1977 zemřela Dederichova žena Bettye, vedení komunity nařídilo členům, aby se okamžitě nechali rozvést. Skupinové terapie označované jako „hra“ se změnily v tvrdý psychický nátlak, při němž byly těhotné ženy nuceny k potratu a muži k vasektomii.
Chřestýš ve schránce
Kontakt mezi stoupenci Synanonu a jejich blízkými „zvenku“ postupně utichl. Komunita odpírala zejména návštěvy manželů či manželek. Často s poznámkou, že o nich jejich polovička už nechce slyšet. Zdrcení příbuzní hledali pomoc u amerických úřadů, jenže marně: Jak už bylo řečeno, Synanon nebyl nemocnice, nepodléhal kontrolám a všichni do něj vstupovali „dobrovolně“ - byť třeba na příkaz soudu.
Pravý Hotel California?Dva roky před tím, než veřejnost šokovaly informace o poměrech v Synanonu, vydala skupina The Eagles legendární album s titulní písní Hotel California. Fanoušci o jejím smyslu později hojně diskutovali a řada z nich dospěla k závěru, že skladbu mohlo inspirovat právě sídlo komunity v Santa Monice. Glenn Frey v ní vypráví příběh turisty, který se ubytoval v luxusním hotelu, ale později se v něm začal cítit jako ve vězení, odkud již není úniku. Všichni hosté se vzájemně přátelí a lákají ho k pobytu. Když si chce objednat víno, dozví se, že se v hotelu od roku 1969 nepije (píseň najdete zde). Podle samotné kapely je ovšem téma písně mnohem prostší: Vypráví prý o životě umělců v Los Angeles. Hudební průmysl podle nich zpočátku svádí k požitkářství, které však může skončit debedestrukcí. |
Bývalí členové, kteří ze Synanonu odešli a rozhodli se o něm otevřeně promluvit, často končili zbití.
Impérium Charlese Dederiche se však nakonec dočkalo svých katů. Jeho praktiky, o nichž se zdráhaly psát i věhlasné deníky, odkryli reportéři místních novin The Point Reyes Light a právník Paul Morantz.
Neúprosný advokát zmíněný v úvodu tohoto článku po uštknutí chřestýšem nastrčeným do poštovní schránky šest dní bojoval o život, jeho klientům se však nakonec podařilo Synanon u soudu porazit a domoci se návštěvy svých blízkých.
Rozsudek odstartoval strmý pád celé komunity. Více než stovka článků místního deníku otevřela oči celé Kalifornii a stoupenci Charlese Dedericha začali po tisících odcházet.
Synanon by negativní ohlasy i úbytek členů zřejmě ustál, milionů v dolarech měl na účtech dost. Když ovšem kalifornské úřady po dekádách chvály zjistily, s kým měly tu čest, spustily důkladné vyšetřování. V jeho průběhu vyšlo najevo, že Dederichovo hnutí má na svědomí přípravy vražd, podvody s účetnictvím a černé stavby. Objevilo se i podezření z teroristické činnosti nebo zneužívání dětí v synanonských školách.
Rozhovor s právníkem, kterému dal Synanon chřestýše do schránky:
Kult nedorazil odchod členů, ale daňová správa
Charles Dederich - navzdory vlastním pravidlům zatčený v opilosti - dostal za přípravu téměř dokonané Morantzovy vraždy podmínku, neboť byl podle právníka těžce nemocný a za mřížemi by nepřežil. Poslední ránu pak Synanonu zasadila federální daňová správa. Rozhodla, že komunita žádnou církví nikdy nebyla, a zpětně Synanonu vyměřila daně za posledních 17 let.
Tím bylo dokonáno. Zchudlá komunita se v roce 1991 dobrovolně rozpustila a veškerý její majetek putoval do dražby. Luxusní sídlo v Santa Monice dnes slouží jako pětihvězdičkový hotel.
Reportéři deníku The Point Reyes Light získali za sérii odvážných reportáží Pulitzerovu cenu. Právník Paul Morantz na svůj úspěch navázel dalšími právními bitvami, tentokrát se scientology a moonisty (o nich jsme psali zde).
Charles Dederich vybudoval první americkou komunitu pro drogově závislé, kteří se svépomocí a mnohdy úspěšně pokoušejí vrátit do normálního života. Na základní pilíře Synanonu navázala řada podobných projektů napříč světem. Samotný Dederich, pod jehož rukama se z prospěšného projektu stal temný a násilný kult, se podle deníku The New York Times stáhl do ústraní a zemřel v březnu 1997.
