Proces s Irmgard Furchnerovou je zřejmě jedním z posledních, v němž je souzen někdo kvůli zločinům souvisejícím přímo s druhou světovou válkou nebo holokaustem.
97letá Irmgard Furchnerová
Furchnerová byla od června 1943 do dubna 1945, tedy ve věku svých 18 a 19 let, civilní zaměstnankyní velitelství nacistického koncentračního tábora poblíž Gdaňsku v okupovaném Polsku. Protože byla tehdy tak mladá, soudili ji podle trestních zákonů vztahujících se na mladistvé.
Obžaloba byla přesvědčena, že Furchnerová dobře věděla, co se v táboře odehrává, a svou prací napomáhala jeho dalšímu fungování. Ze své pracovny v prvním patře velitelství viděla do velké části tábora včetně shromaždiště, na němž noví vězni procházeli selekcí.
Soud vyměřil stoletému dozorci z koncentračního tábora pět let vězení |
Navíc musela podle vyšetřovatelů vidět a především cítit téměř stále přítomný pach z krematorií spalujících mrtvé. Obhajoba tvrdila, že se nepodařilo dostatečně prokázat, že o zvěrstvech věděla. Obžaloba pro Furchnerovou žádala dvouletý podmíněný trest, obhajoba navrhovala, aby byla zproštěna viny.
Vstupní brána koncentračního tábora Stutthof na severu dnešního Polska.
Stutthof původně od roku 1940 sloužil jako takzvaný pracovně-výchovný tábor, kterým prošly desetitisíce Poláků a občanů Sovětského svazu. Internováni v něm ale byli i političtí vězni, lidé podezřelí ze zakázaných homosexuálních styků nebo svědkové Jehovovi. Od poloviny roku 1944 tam mířily tisíce židů z Pobaltí či polští civilisté zatčení po potlačení varšavského povstání.
Do konce druhé světové války zemřelo ve Stutthofu, jeho pobočných táborech a při místních pochodech smrti na 65 000 lidí. Součástí zařízení byla i plynová komora, mnoho vězňů bylo zavražděno zastřelením či pomocí fenolových injekcí do srdce. Tisíce lidí zemřely hlady.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
