„Píšou se šedesátá léta 20. století. Předseda malého zemědělského družstva zaměřeného na pěstování květin žije klidným venkovským životem. Jmenuje se Giorgio Carbone, má větrem ošlehanou tvář a masivní černý plnovous, hodně kouří,“ popisuje počátky malého knížectví na severozápadě Itálie novinář Nick Middleton v knize Atlas zemí, které neexistují.
Země nezeměPo celém světě je řada států, republik, království a císařství, které na mapě nenajdete. Jejich vládci totiž vyhlásili nezávislost, kterou jejich mateřské země či zbytek světa neuznaly. Jaký je příběh zemí, jako je Lakota, Seborga, Azavad nebo Bangsamoro? Seriál portálu iDNES.cz představí některé z nich. |
Pěstitel mimóz se tehdy ve státních a církevních archivech starobylé Seborgy snažil do posledního detailu zrekonstruovat tisíciletou historii města. A zjistil, že už roku 954 věnoval rod Ventimigliů celé město benediktinům. Důležitý pak byl především rok 1079, kdy Svatá říše římská povýšila Seborgu na knížectví.
Nezávislost si město udrželo déle než šest staletí, dokud jej roku 1729 nekoupila savojská dynastie. Šlechtici ovšem odflákli formality a nákup nezaznamenali do zemských knih, čímž tedy o něm neexistoval žádný právní doklad.
Pak přišly napoleonské války a Evropa musela řešit jiné starosti. Když pak evropské velmoci v roce 1815 na Vídeňském kongresu tvořily nové hranice, o Seborze nepadlo ani slovo. Na malé horské městečko nedaleko Monaka si nikdo nevzpomněl ani roku 1861, kdy se městské státy na Apeninském poloostrově sjednotily v jednu Itálii.
A že by Seborga byla nezávislým územím, nikoho nenapadlo ani o pětaosmdesát let později, když poslední savojský král Umberto II. odešel do exilu a Itálie se změnila v republiku.
A právě na nesrovnalosti z roku 1729 seboržský pěstitel mimóz přišel a už v šedesátých letech začal hlásat, že město o nezávislost formálně nikdy nepřišlo. Podle amerického deníku The New York Times (NYT) Carbone proto v roce 1963 započal svůj boj za uznání samostatnosti knížectví. Získal tehdy i svůj první titul, a sice princ.
„V roce 1995 Carbone končí svůj výzkum a definitivně oznamuje spoluobčanům, že Seborga, byť to někoho může překvapit, není součástí Itálie. Vzápětí to potvrzuje místní referendum a vyhlašuje nezávislost městečka. Bývalý šéf pěstitelského družstva přijímá čestný titul Jeho Úžasnost a je zvolen doživotním knížetem,“ líčí také Middleton.
Knížectví Seborga
|
Státeček uvnitř Itálie brzy získal vlastní vlajku, hymnu i státní znak, jeho mottem se stala věta Sub umbra sedi neboli Sedím ve stínu (církve, pozn. red.) a patronem pak svatý Bernard. Podle BBC občané vlastní seboržské řidičské a občanské průkazy.
Giorgio I. si zřídil kancelář v baru Bianca Azzura a do úřadu, kam jej vozil černý mercedes se seboržskou státní značkou a číslem 0001, obvykle nosil bleděmodrou šerpu, meč a medailon s rosetou. Začal také vydávat vlastní poštovní známky i peníze, obojí přitom neslo jeho tvář.
Těžký kuřák Carbone se vlády chopil s vervou a jedním z nových zákonů oficiálně podpořil kouření. Kromě toho sepsal ústavu, ustavil vládu i parlament a na vládnutí tak nikdy nebyl sám. Na kroky knížete dodnes dohlíží osmičlenná korunní rada, jejíž členy vybírají občané spolu s vládcem. Nad bezpečností knížecí rodiny i poddaných pak bdí ozbrojená stráž, dnes v čele s velitelem Luigim Zannim.
Horské městečko, ve kterém se podle prastarých legend ukrývá svatý grál, se po vyhlášení nezávislého státu rázem stalo atraktivní turistickou destinací a Carbone musel začít vyvracet tvrzení kritiků, včetně italské vlády, že o odtržení od Itálie mluví jen proto, aby si vynahradil upadající prodeje květin. „Ve vládě sedí imbecilové! Turisté? Pch!“ cituje NYT pobouřeného panovníka s odkazem na deník The Daily Telegraph of London.
Knížectví Seborga z výšky:
Kondolence posílali vládci z celého světa
Když Giorgio I. ve středu 25. listopadu 2009 ve svých třiasedmdesáti letech po dlouhé nemoci zemřel, kondolencí ze zahraničí byly plné noviny. Tedy alespoň ty, které si knížectví samo vydává.
„Princ Giorgio šel za své dlouhé vlády příkladem, jaký by ostatní měli následovat. Nepřijímal plat, nenapadl žádnou zemi, nikdy od svých poddaných nevybíral daně,“ píše jistý Thomas P. Keefe z amerického Spokane.
Slibuje také, že se příští večer bude v baru Blue Spark pít na památku Jeho Úžasnosti jedině drink zvaný Mimóza. „Princ sice odešel, knížectví nechť žije dál! Ať žije Seborga!“ dodává na webu The Seborga Times a stejně jako další truchlící vyzdvihuje dobrotu a moudrost zesnulého knížete.
Jako jeden z mála kondolujících však před jménem nemá šlechtický titul. Králi, vévody a princi se to totiž ve zveřejněných kondolenčních dopisech jen hemží. Upřímnou soustrast do Seborgy vzkázal třeba král Jirmanie Petr I., velkovévoda z Pinsku Eugene I. nebo princ Christopher I. z Vikeslandu.
Jak sami říkají, Jeho Úžasnost byla jejich vzorem. Díky Giorgovi totiž sebrali odvahu a založili nové státy. Ty však místo na mapě světa dodnes dlí v kategorii mikronárodů na Wikipedii a staré státy je neberou vážně. I samotnou Seborgu dodnes uznala jen africká Burkina Faso.
I přesto má knížectví s typickými dlážděnými ulicemi, dřevěnými okenicemi a tepaným zábradlím na balkonech své oficiální zastoupení v mnoha zemích světa, jak noviny nezapomínají informovat. Před sedmi lety se seznam vyslanectví rozrostl o Německo, ve kterém se novým honorárním konzulem stal mnichovský gynekolog Bernd Lesoine.
Na oficiální recepci jej do funkce uvedla Jeho Úžasnost Marcello I. Toho si Seboržané zvolili půl roku po smrti otce zakladatele. Tehdy jedenatřicetiletý podnikatel a pilot Marcello Menegatto vyhrál se ziskem 89 hlasů ze 156 a v čele státu i s chotí, princeznou Ninou I., sedí dodnes. I podruhé totiž ovládl volby, které se v Seborze konají každých sedm let.
Knížectví má i svou vlastní měnu zvanou luigino, jinde než v Seborze ji však nepřijímají:
This is the „Luigino“, the currency of the wannabe-country Seborga, a tiny village in Italy. Officially, one Luigino is 5 Euros - although you‘d have a hard time finding a place that accepts it... https://t.co/XLFZx33GEo
„Vybuduji novou infrastrukturu, vytvořím nová pracovní místa pro naše občany. Přeorganizuji vládu, zákony i naše staré dokumenty. Co se týká naší nezávislosti, budu pokračovat v boji, který Giorgio I. začal. Mým snem je, aby se Seborga stala opravdovým knížectvím,“ slíbil nový princ. Ani ve druhém volebním období se mu to však příliš nedaří.
Itálie nezávislé Knížectví Seborga neuznává a na rozdíl třeba od Vatikánu či San Marina území stále považuje za své. Obyvatelé státečku Itálii nadále platí daně, chodí do italských škol i nemocnic a nejsou jim upřena ani práva italských občanů včetně toho volebního. Italské úřady jen místo Jeho Úžasnosti komunikují se starostou města Seborga Enricem Ilariuzzim, který separatistické tendence ostatních nesdílí.
Občané knížectví přesto žijí čilým společenským životem a mají i vlastní fotbalový tým. Svůj stát propagují na svém webu, Facebooku, Twitteru a Instagramu, jen noviny se jim nedaří udržovat. Pár let poté, co úlohu The Seborga Times převzal portál La Gazzetta di Seborga, se provoz zastavil a poslední příspěvek pochází z května 2017.
Knížectví Seborga leží na severozápadě Itálie těsně u francouzských hranic.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Krizí prošel také vládnoucí pár. Podle italských médií si totiž Marcello I. počátkem loňského roku našel novou ženu, módní návrhářku Sofii al-Asfoorovou. Zničená princezna Nina se tehdy odstěhovala k rodičům do Německa a pro deník La Stampa uvedla, že je v šoku. S pilotem Marcellem byla údajně pětadvacet let.
„Ponížil mě před celým světem a zklamal lid Seborgy, který v nás věřil. Přišlo to zničehonic. Nikdy bych něco takového nečekala od člověka, kterého miluji a kterého znám tak dlouho. Jak je možné, že takto dlouhou historii smaže jediný měsíc randění s jinou ženou?“ povzdechla si.
Problémy prvního páru knížectví brzy oficiálně potvrdilo a poprosilo občany i média o soukromí pro obě knížata.
Dodalo, že dá všem brzy vědět, jestli bude Marcello I. Seborze vládnout i nadále. To se později také stalo. Knížecí pár (aspoň naoko) krizi překonal, Jeho Úžasnost zůstala ve funkci a jeho choť se i v současnosti objevuje na oficiálních akcích v roli panovnice nezávislého Knížectví Seborga.
