Ze 717 vězňů a vězeňkyň to není mnoho, ale Češi společně s Poláky v počtu mezi cizinci vedou.
"Češi jsou tu nejčastěji za krádeže," říká personální ředitel věznice Hans-Peter Mutscher. Ale ihned vyvádí z omylu, že by tu Čechů přibývalo po vstupu do schengenského prostoru. Není to tak, počty s odchodem kontrol z hranic nesouvisí.
"Já jsem tady kvůli pokutě. Měla jsem zaplatit kolem 700 euro, neměla jsem peníze. Spočítali mi to na 41 dnů vězení," říká Ilona, třicetiletá Romka z Teplic, když zjistí, že nejsem vězeňkyně, ale novinářka.
. Věznice v číslechDrážďanská věznice pro 802 odsouzených byla vystavěna v letech 1997 až 2000. 2. května 2000 byla nejmodernější věznice v Německu předána do užívání. Vybudování stálo 73 milionů eur, jedno místo pro vězně tedy vyšlo přibližně na 90 tisíc eur. Stojí na pozemku bývalých kasáren o rozloze 11 hektarů a je obehnána zdí vysokou 6 m, u vstupu 9 m a dlouhou 1 200 m. Ve věznici je 6 oddělení v blocích A, B a C. Každý z bloků je rozdělen na 5 takzvaných stanic vždy s 20 jednolůžkovými celami, společenskou místností, společnou koupelnou, místností pro volný čas a služebnou pro zaměstnance. Cely mají rozlohu 11 m2 s koutem pro hygienu. V pedagogickém centru jsou tři učebny. Jsou zde třídy prvního a druhého stupně, i na úrovni reálky. Centrum pořádá i jazykové kurzy němčiny pro cizince, angličtiny i alfabetizační kurzy. Vězni mají k dispozici posilovny, fitcentra, bohatě vybavenou sportovní halu pro všechny míčové hry, hned vedle dvě menší hřiště s tartanovým povrchem pro minifotbal, házenou a volejbal a velké fotbalové hřiště. |
V drážďanské věznici si lidé odpykávají trest jak za banální pokuty, tak třeba doživotní tresty za vraždy. Kromě dospělých mužů a žen je tu i oddělení pro mladistvé.
Nechybí tu posilovna ani knihovna
Věznice je na evropské poměry opravdu luxusní. Od roku 2000, kdy byla postavena, se o útěk nikdo nepokusil. Je to částečně tím, že tu zavření mají k dispozici třeba moderní sportovní halu, posilovny, knihovnu, a tak se nikomu nechce dozorce rozčílit, aby nebyl přemístěn do jiné saské či české věznice. A z tohoto zařízení nedaleko letiště se snad ani uniknout nedá.
Ani Čechům, ač mohou požádat o vykonání trestu doma, se odtud nechce. "Nikdo o to nikdy nepožádal, chtějí být zde," vysvětluje Mutscher.
. Třicetiletá Ilona z Teplic:Já jsem tady kvůli pokutě. Měla jsem zaplatit 700 euro, neměla jsem. Spočítali mi to na 41 dnů vězení. |
Ovšem pozor, kdo by si myslel, že "sedět" v Sasku je med, byl by na omylu. Věznice je koncipována jako převýchovný ústav. Všude se smí jen s dozorci a odsouzení za krádeže nebo ti, co jsou tu poprvé, se nesmí potkat s recidivisty, lupiči nebo vrahy. To aby se od nich náhodou něco nenaučili.
Je tu třeba také varovací arest pro mladistvé. Za různé prohřešky zde mohou strávit třeba jen den nebo i měsíc. Ve skromných prostorech se učí pravidlům, je to jakési poslední drsné varování před vězením. Záznam o arestu se jim ale nikam nepíše.
Výhodou nové věznice zase je, že vedení povoluje častější návštěvy. Ze zákona mají vězni v Sasku nárok na jednu hodinu měsíčně. "U nás to mohou být až 4 hodiny," sdělil Mutscher.
1 200 metrů dlouhý a 6 metrů vysoký betonový plot s kamerami a ostnatým drátem.
Fronta na práci
Součástí převýchovy je také práce. V Německu vězni ze zákona pracovat musí a tady je k tomu vedou. Ze 717 odsouzených má zaměstnání 347. Pracují pro stát i pro soukromé firmy.
Je tu autodílna, zámečnictví i čalounictví. Velký počet vězňů dělá také pro věznici samotnou - v pekárně, řeznictví, prádelně, sedlářské dílně či kuchyni. "Tlak lidí, kteří práci chtějí, je obrovský a tolik práce, kolik je vězňů, nemáme. Mnozí čekají na seznamu, než na ně dojde řada," popsal systém Mutscher.
Ne každý smí na dovolenou
Každý, kdo pracuje, má nárok i na dovolenou. Někteří s mírnými tresty ji mohou strávit i venku.
"Ovšem ne každému, kdo o to požádá, je vyhověno. Předpokladem třeba jsou včasné návraty z vycházek," říká ředitel.
O práci mají zájem především cizinci, výdělky totiž nejsou tak zanedbatelné. Průměrná hodinová mzda je zhruba 1,35 eura. Tři sedminy mzdy jdou vězňům na kapesné a zbylé čtyři sedminy na spoření.
Při odchodu z vězení potom odsouzení mají k dispozici takzvané překlenovací úspory. Každoroční výši těchto úspor stanovuje ministerstvo spravedlnosti a nikdo na tuto částku nesmí sahat. Pro letošní rok je to 1 235 eur. Pokud odsouzený má vyživovací povinnost, částka se zvyšuje.
"Já ale nepracuju. Celý den se jen tak povaluju nebo zajdu pokecat. Ale bojím se, jak se dostanu domů, až mě pustí. To fakt nevím," říká Ilona. Strach mít musí. Pro cizince totiž neplatí, že dostanou peníze na jízdenku domů.
Na jedné straně je to sice fešácký kriminál, na straně druhé jsou tu vězni opravdu zavřeni. Všude se smí jen s doprovodem a podle přesně rozepsaného harmonogramu. Jinak se trestanci neustále pohybují v podzemních tunelech, které spojují nejen všechna oddělení, ale i sportovní halu, obchod, učebny i dílny v pracovním bloku E.
Do budoucna je navíc pravděpodobné, že cizinců tu ubude. Německo nechce financovat krátkodobé tresty a právě ty se týkají cizinců a hlavně Čechů. "Pro stát jsou tyto tresty, například za nezaplacené pokuty, nevýhodné. Jeden den pobytu člověka ve vězení nás stojí 69 eur. A někdo je tu třeba deset dní kvůli pokutě 100 eur. Dlužníci by měli končit na veřejně prospěšných pracích," říká Mutscher.
Pašovala drogy a bojí se otce
"Stačí, nebo víc?" ptá se mě česky usměvavá blondýnka a nandavá mi špagety. Mimochodem odsouzení i pracovníci věznice tu jedí totéž.
"Vy tady pracujete?" zjišťuji. "Tady v kuchyni ano, ale jinak jsem tu zavřená. Ale bez práce bych to asi nevydržela. Mám štěstí, že mám jednu z nejlepších," svěřuje se asi třicetiletá Jana. Je zde za pašování drog.
"Byla to děsná blbost. Ale když se má člověk dobře, tak chce stále víc. Manžel je Rakušan, máme tam dvě pizzerie a dělala jsem provozní. Nic mi nechybělo," vzpomíná.
Dvacet kilogramů tvrdých drog vlepených do skeletu kufru pašovala ještě s jednou kamarádkou z dovolené v Karibiku do Německa.
"Původně jsme měli přistát v Holandsku a tam to odevzdat. Na poslední chvíli to změnili a letěli jsme do Německa. Od té chvíle jsem věděla, že je něco špatně. Ale ta vidina peněz byla silnější a šlo opravdu o hodně," popisuje.
Ale to, za kolik peněz drogy vezla, prozradit nechce. Hned po přistání byla zatčena a do vězení musela na tři roky a devět měsíců.
"Manžel mi strašně pomohl, měla jsem ty nejlepší právníky. Na konci června mi trest končí," těší se Jana.
Obavy má ale ze setkání s otcem. "Byla to hrozná aféra, naši měli ostudu po celém městě. Maminka je původem z Ústí nad Labem, tatínek ze Slovenska, kde bydlíme. Byli jsme vážená rodina, maminka učitelka, tatínek ředitel školy... A najednou jejich dcera pašuje drogy. Tatínek dostal infarkt," dodává smutně.
. V celách bylo hrobové ticho"Tady máte klíč a támhle do těch boxů si odložte mobily, větší tašky," říká na uvítanou ostraha drážďanské věznice. Pak vstupujeme do nejmodernější saské věznice, obehnané šest metrů vysokou a 1,2 kilometru dlouhou betonovou zdí s ostnatým drátem a ohromným množstvím kamer po pár metrech. Všude je ticho. Areál připomíná spíš nějaké tréninkové středisko než nápravné zařízení. Přitom si zde odpykávají trest lidé zavření třeba jen za pokutu, ale i na doživotí. Téměř u každého bloku je nějaké hřiště. Všude je čisto, vládne tady pověstný německý pořádek, a že jste ve vězení, poznáte jen podle zamřížovaných oken. V oddělených zónách jsou zde muži, ženy a mladiství. Zvlášť odděleni jsou také lidé, kteří jsou ve vězení poprvé.
Přicházíme na ženské oddělení s dvaceti jednolůžkovými celami. Každé takové oddělení hlídá 19 strážných, k dispozici je sociální pracovník a psycholog. Ředitel odemyká jednu z volných cel. Železné dveře mají dva zámky. "Určitou část dne jsou vězni zamčení. Pak se dveře otevřou a mohou se navštěvovat," vysvětluje průvodce.
|
