Jen několik minut po zadržení vzpurného prezidenta Laurenta Gbagby volal Sarkozy mezinárodně uznávanému vítězi prezidentských voleb z loňského října Alassanemu Outtarovi. Prvotní zprávy z Abidžanu hovořily o tom, že zatčení Gbagby provedly francouzské jednotky, ale Paříž tyto informace urychleně dementovala.
Oficiální prohlášení země galského kohouta zní následovně: Jednotky Francie a OSN obléhaly Gbagbovu rezidenci a s pomocí tanků a raket zdemolovaly při pokusu o zničení těžkého dělostřelectva část budovy. Pak palbu přerušily a počkaly, až si Outtarovi vojáci pro bývalou hlavu státu dojdou.
Takový výklad se Sarkozymu hodí. Francouzi z něj vychází jako hrdinové okamžiku, aniž by jejich vojáci zasadili bývalému prezidentovi ránu z milosti a vysloužili si tak ve světě obvinění z neokolonialismu.
Francouzský prezident Nicolas Sarkozy
Laurent Gbagbo při zatýkání (11. dubna 2011)
Voják věrný Alassanemu Ouattarovi v Abidžanu (11. dubna 2011)
Tento scénář má ostatně dokládat i nahrávka, kterou hodlá podle ČTK v nejbližších dnech zveřejnit francouzské ministerstvo obrany. Záznam operace prý ukazuje, že během zásahu žádný francouzský voják ani příslušník sil OSN do prezidentské rezidence nevstoupil
Hledání rovnováhy
Sarkozy se během posledních měsíců oklepal z diplomatických skandálů své vlády v severní Africe. Ministryně zahraničí Michele Alliotová-Marieová musela odstoupit, protože autoritativnímu režimu v Tunisu nabízela policejní pomoc při potlačování lidových nepokojů. Premiér Francois Fillon si zase na dovolené užíval pohostinnosti egyptského hegemona Husního Mubaraka.
Prezidentské volby ve Francii se konají už za rok a Sarkozyho popularita je nejníže od jeho nástupu do Elysejského paláce. Prezident se proto rozhodl jednat a ztracené body získat zpět na mezinárodním poli. Nejdříve na půdě Rady bezpečnosti OSN spolu s Británií protlačil rezoluci o zřízení bezletové zóny nad Libyí, pak francouzské letouny jako první zaútočily na pozice Muammara Kaddáfího.
Povzbuzen diplomatickým úspěchem prosadil podobnou rezoluci o ochraně civilistů v Pobřeží slonoviny, která v praxi znamenala podporu jednotek Alassaneho Outtary. Do tzv. Operace Jednorožec se zapojilo 1 400 francouzských vojáků, kteří okamžitě obsadili přístav v Abidžanu a v hospodářské metropoli země začali hlídkovat.
Sarkozy byl prý během krize s Outtarou, kterého ještě jako starosta pařížského předměstí Neuilly-sur-Seine oddával, v pravidelném spojení. Radil mu, aby se zdržel útoku na Gbagbu, protože tomu by smrt dopomohla k aureole mučedníka. Paříž se také před každým ozbrojeným zásahem nechala vyzvat k akci od OSN.
Sarkozy se tak šikovným manévrováním vyhnul obviněním z neoprávněné intervence a naháněním volebních preferencí bitevními úspěchy, na druhou stranu mu nikdo nemůže vytýkat nečinné přihlížení krvavému konfliktu v zemi, kde žije 15 tisíc Francouzů.
