„Sovětský svaz nebyl pokračováním ruského impéria, ale rakovinným nádorem na těle historického Ruska,“ domnívá se Oleg Ščerbačjov, předseda Sboru ruské šlechty. „Nemůžete vybudovat stát na zhoubném nádoru. Musí být odstraněn. To je jediný způsob, jak se z toho dostat,“ podělil se koncem října s reportérem The Financial Times o svůj názor na dědictví komunismu.
Podobný pohled má i pravoslavný aktivista Jurij Šamko, který se na moskevském Puškinově náměstí každou sobotu modlí za obnovu ženského kláštera strženého za Stalinovy vlády.
„Neustaneme, dokud klášter nebude opět stát na svém původním místě. Byl to klenot moskevské architektury a město po staletí chránil, dokud ho ti zločinci nezničili,“ slibuje sedmdesátiletý věřící a se slzami v očích připomíná, že NKVD jeptišky postřílela v lesích u Moskvy.
Šamko doufá, že po sto letech se v Rusku objeví nový car. „Rus si chce nechat vládnout, podvolení má v povaze. S carem se opět zrodí ruská moc. Národ ale nejdřív musí provést pokání za to, co barbarská sovětská moc napáchala,“ dodává.
Někteří pravoslavní aktivisté jsou dokonce přesvědčeni, že národní pokání je třeba podpořit činy. V Rusku v posledních letech vyrostlo několik soch Mikuláše II. a tvůrci „heretického“ filmu Matilda o pletkách posledního cara s baletkou Matildou Kšesinskou čelí výhrůžkám.
Podívejte se na trailer skandálního filmu Matilda:
Revoluce bude, věří mladý komsomolec
V Rusku zároveň žijí miliony lidí, kteří Sovětský svaz považují za ztracený ráj. Jedním z nich je Vladimir Obuchovský, předseda moskevského Komsomolu, tedy mládežnické organizace komunistické strany. „Možná ne hned, ale revoluce bude. Sedíme na sudu s prachem. Až se do ulic vydá pět milionů lidí, za ty v Kremlu nikdo bojovat nebude,“ věští třiadvacetiletý komunista, který se 7. listopadu chystá na Rudém náměstí oslavit výročí převratu.
Jakoukoliv kritiku SSSR odmítá, o systému gulagů, politických procesech a milionech mrtvých se bavit nechce. „Možná existovaly nějaké problémy, ale sovětský stát byl z 99,9 procenta správný a pouze 0,1 procenta bylo špatně,“ říká hrdý člen strany, která sice opečovává svoji revoluční tradici, jinak ale poslušně podporuje současný režim.
Rusové vzkřísili hlasy cara a Lenina, zánik impéria mapují den po dni |
Výše uvedené citace představují protipóly názorového spektra, přesto dobře ilustrují skutečnost, že Rusové stále neví, jak se k sto let starým událostem stavět. Dubnový průzkum nezávislého centra Levada ukázal, že 48 procent Rusů vnímá říjnovou revoluci jako pozitivní událost, 31 procenta jako negativní a zbytek neví.
Zajímavá jsou i další čísla: od pádu komunismu ubylo lidí, kteří revoluci považují za důsledek dělnického boje a přibylo těch, kteří za ní vidí slabost tehdejší vlády. Pětina Rusů dnes v bolševickém puči vidí spiknutí nepřátelských sil. Pětina respondentů označila za nejhorší postavu revoluce Stalina, což ale paradoxně vypovídá spíš o jeho rostoucí oblibě, protože v roce 1990 to bylo téměř padesát procent.
Ukázalo se také, že za posledních dvacet let výrazně přibylo lidí domnívajících se, že Rusko se po revoluci vyvíjelo v rámci svých tradic a národních hodnot. Zatímco v roce 1998 si to myslelo 28 procent Rusů, dnes celá polovina. Procento lidí zastávajících názor, že Rusko se revolucí vydalo na cestu, která mu nebyla vlastní, spadlo z 46 na 27.
Evoluce, nikoliv revoluce
Velmi opatrně se k výročí staví Kreml. Ruský režim sice oslavuje úspěchy Sovětského svazu a hrdinství Rudé armády v boji s Hitlerem, lidová povstání a revoluce však považuje za ohrožení stability a posvátné státní moci. Ve hře je i vliv pravoslavné církve, které by se státem dirigované vzpomínání na bolševické ničitele chrámů nejspíš nelíbilo.
„Když se podíváme na tuto sto let starou lekci, vidíme, že výsledky těchto událostí byly velmi rozporuplné. Velmi negativní i velmi pozitivní,“ prohlásil minulý týden prezident Vladimir Putin. „Musíme si položit otázku, jestli pokrok nebyl možný skrze evoluci, nikoliv revoluci. Bylo nutné rozložit stát a bez milosti zničit životy milionů lidí? Nemohlo se postupovat krok za krokem?“ tázal se Putin, který Rusku vládne už sedmnáct let a očekává se, že do měsíce oznámí kandidaturu na další období.
Výsledkem je, že v Rusku se letos oficiální připomínka bolševické revoluce nechystá. Kreml ustanovil komisi historiků a kleriků, která má dospět k „poučení z historie“ a zdůraznit potřebu národní jednoty. Sergej Naryškin, který stojí v čele Služby vnější rozvědky i Historické společnosti, podle agentury AFP na jednom z jejích zasedání prohlásil, že revoluce přináší krev, smrt, destrukce a katastrofy a Rusové proto dobře znají skutečnou hodnotu stability.
Dějiny jsou choroba a nemocní jsme všichni
Historik Andrej Zubov se dokonce domnívá, že přístup současného režimu k výročí revoluce odhaluje pohled státní moci na ruské dějiny. Vladimir Putin je podle ní součástí historické kontinuity, dalším z řady knížat, carů a generálních tajemníků, na jejichž počátku stál sjednotitel Kyjevské Rusi, kníže Vladimír I. A těmto vládcům byla moc dána „od Boha“, nikoliv lidem.
Rusové zfilmovali život Trockého. Revoluce je špatná, nabádá seriál |
„Z historie Ruska je vymazán nebo jednoznačně odmítnut pouze společenský boj za svobodu a osobní důstojnost,“ píše Zubov a mezi tyto opomíjené kapitoly ruské historie řadí povstání děkabristů v roce 1825, reformy cara Alexandra II. či ruský předrevoluční parlamentarismus. Za široká lidová hnutí považuje i revoluci v roce 1917 a protibolševické Bílé hnutí.
Komunisté tak mohou v listopadu vzpomínat na Lenina jako proroka nové civilizace a monarchisté se mohou modlit k carovi, kterého pravoslavná církev prohlásila za svatého. Na skutečnou debatu o revoluci a jejích důsledcích však Rusko stále čeká.
„Rusko se se svojí historií nikdy nevyrovnalo,“ tvrdí novinář a vedoucí interaktivního projektu mapujícího události revolučního roku 1917 Michail Zygar. „Historická traumata jsou stále živá; psychologické mindráky zůstávají. Ruské dějiny jsou choroba, kterou jsme všichni nemocní,“ píše ve své nové knize Impérium musí zemřít: Ruský revoluční kolaps 1900 -1917.
Revolučním událostem v Rusku se věnujeme i v seriálu Před 100 lety:
