V Komijské republice, odkud Vlasenkov pocházel, se po jeho smrti rozjela kampaň, která z něj měla udělat vzor vlastenectví. V rodném městě Vlasenkovi vztyčili pomník, jeho bývalá škola mu otevřela muzeum. Právě tam se dnes děti seznamují s příběhem jeho života a smrti.
O muži dokonce vznikl dokument Poslední výšina Alexandra Vlasenkova, jenž vypráví o jeho skonu u ukrajinské vesnice Udy v Charkovské oblasti. O okolnostech jeho odchodu na frontu ovšem mlčí.
„Když Vlasenkov viděl, že se nacionalisté rozhodli vzdát se, pomyslel si: Tady to je, další vítězství! Vykročil tedy směrem k vyvěšené bílé vlajce. Možná chtěl zachránit životy těch, kteří pochopili, že další odpor nemá smysl. Nepřítel však zradil a místo kapitulace přivítal naše vojáky palbou. Hrdina svým tělem zaštítil své spolubojovníky,“ zaznívá v dokumentu.
Vlasenkov měl za sebou úspěšnou sportovní kariéru – jako junior získal titul mistra světa i Ruska v boji zblízka. Jeho minulost však měla podle portálu The Insider i temnou stránku. Z univerzity ho vyhodili poté, co se pokusil znásilnit třináctiletého chlapce. Později se živil jako školní trenér, ale když policie upozornila vedení na jeho minulost, o práci přišel. Nakonec ho zařadili do zvláštního registru ministerstva vnitra pro pedofilii.
Rusko trestá focení hrobů jako vlastizradu. Jsou za tím Ukrajinci, tvrdí FSB |
Problémy měl také s penězi. Postupně si napůjčoval 900 tisíc rublů, načež se více než rok vyhýbal věřitelům i soudním exekutorům. Začátkem roku 2022 odjel do Moskvy hledat pomoc. A tu našel – jeden z armádních velitelů mu poradil, aby narukoval do války.
Vlasenkov zemřel na bojišti 2. září 2022 ve věku 24 let. Ruská propaganda v něm krátce nato našla ideálního hrdinu pro svůj příběh: mladého sportovce z provincie, který ochotně padl za vlast. Kampaň za vytvoření jeho nového obrazu rozjel generál Alexandr Matovnikov, někdejší člen Putinovy ochranky a šéf dozorčí rady federace bojových umění.
Pošli peníze na frontu a vyvázneš. V Rusku se z války stává právní klička![]() |
Vlasenkovův příběh není výjimkou. Rusko do bojů naverbovalo desítky tisíc vězňů, mezi nimi i lidi odsouzené za vraždy, znásilnění nebo kanibalismus, výměnou za milost či zkrácení trestu.
Mnozí po návratu z fronty znovu páchají zločiny. Soudy však při ukládání trestů zohledňují účast ve válce jako polehčující okolnost. Podle odhadů odhadů OSN Rusko do bojů poslalo na 170 tisíc vězňů.




















