Poslechněte si celý rozhovor s analytičkou Jordánovou v Kontextu:
„Válka na Ukrajině dopadla na region velmi těžce. Rusko je významný partner ekonomický, obchodní i politický, pracuje tam spousta lidí z Kyrgyzstánu nebo Tádžikistánu. Po začátku války a vyhlášení mobilizace přijela spousta Rusů a jejich přítomnost má dopady na bytový trh. Nájmy vyletěly do nebetyčných výšin,“ popisuje Jordánová, která nyní pobývá v kyrgyzstánské metropoli Biškek.
Rusko následkem agrese na Ukrajině ztrácí ve svém sousedství pozici regionálního „policajta“. Před měsícem tak mezi Tádžikistánem a Kyrgyzstánem propukly pohraniční boje a Biškek navíc odmítl pořádání manévrů Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB), vojenské organizace pod vedením Moskvy.
Kyrgyzové přijali Rusy s otevřenou náručí, ti jim teď berou bydlení |
„Tato aliance nikdy nečelila zásadní vojenské hrozbě. Nyní, když vidíme, jak Rusko nevyhrává na Ukrajině, se nabízí otázka, jak a kde by vůbec byla schopná vojensky zasáhnout. Z hlediska podpory režimů možná, ale tam její možnosti končí,“ zamýšlí se analytička Asociace pro mezinárodní otázky.
 |
Jediný úspěch OSKB z poslední doby představuje angažmá během lednových nepokojů v Kazachstánu, během nichž si upevnil moc prezident Kasym-Žomart Tokajev. Ten se nyní snaží projevit nejen jako politik nezávislý na svém předchůdci, dlouholetém autoritářském vládci Nursultanu Nazarbajevovi, ale i na Moskvě.
„Dalo se očekávat, že Tokajev bude Putinovi blízký, že bude pamatovat na jeho pomoc. Ale Rusko po invazi na Ukrajinu přestalo být pro Kazachstán a celou Střední Asii ekonomicky a politicky silným partnerem. Začíná se blížit něčemu, co bychom mohli nazvat hrozbou,“ vysvětluje Anna Jordánová. Středoasijské země podle ní nemohou vztahy s Ruskem zcela přerušit, budou k nim však přistupovat opatrněji a sebevědoměji.
Kazachstán zvětší přepravu ropy přes Kaspické moře, obejde tak Rusko |
„Odstřihnout se od Ruska definitivně, to je jako kdyby se Česko chtělo odstřihnout od Německa. V posledních letech jsme ale viděli, že se středoasijské státy – a to platí hlavně o Kazachstánu a Uzbekistánu – snaží o balancovanou zahraniční politiku. Vnímají Čínu, Turecko, Západ, státy Perského zálivu. Tyto trendy budou určitě posilovat,“ dodává Jordánová.
Jak země Střední Asie vnímají své členství v Organizaci turkických států nebo Šanghajské organizaci pro spolupráci? Co čekat od prezidentských voleb v Kazachstánu a dalšího funkčního období prezidenta Tokajeva? A jak se dnes v Biškeku, Almaty nebo Dušanbe vzpomíná na doby Sovětského svazu? To vše se dozvíte v podcastu Kontext.
